10 C 192/2021-45 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne [datum] domáhala proti žalovanému zaplacení částky 20 921 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 921 Kč od 30.1.2020 do zaplacení ve výši 10%. K odůvodnění nároku uvedla, že společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) uzavřela dne [datum] s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, který měl být splacen nejpozději do [datum]. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr spolu s poplatky ve výši 10 921 Kč. Žalovaný do dnešního dne dlužnou částku neuhradil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. K jednání nařízenému ve věci na den [datum] se nedostavil. Žalobkyně a její právní zástupce se k jednání omluvili, souhlasili s tím, aby soud věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. Soud věc projednal a rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z tvrzení žalobkyně a důkazů, které k prokázání svého tvrzení označila. 3. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutečnosti. 4. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] a potvrzení o platbě ze dne [datum] bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně přenechal žalovanému dne [číslo] částku 10 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal tuto částku uhradit právnímu předchůdci žalobkyně spolu s poplatkem ve výši 4 171 Kč (po slevě), 10 921 Kč (před slevou). Úvěr měl být splacen do [datum]. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s přílohou – seznamem postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a podacího lístku ze dne [datum], bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným z předmětné smlouvy o úvěru dne [datum] žalobkyni. Žalovaný byl vyrozuměn o postoupení pohledávky. Zároveň byl žalovaný vyzván k úhradě předmětné pohledávky do 3 dnů. Oznámení bylo žalovanému odesláno dne [datum] na adresu uvedenou ve smlouvě. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 10. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Dle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 12. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Na základě zjištěného skutkového stavu posouzeného podle uvedených zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze zčásti. 14. Žalobkyně prokázala aktivní věcnou legitimaci k podání žaloby, neboť soud posoudil postoupení pohledávky za žalovaným jako platné. 15. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč v souvislosti se zamýšleným uzavřením smlouvy o úvěru. Povinností žalobkyně bylo prokázat, že s odbornou péčí posoudila (resp. její právní předchůdkyně) schopnost žalovaného splácet úvěr v souvislosti s uzavřením smlouvy. Tuto povinnost předepisuje zákon o spotřebitelském úvěru a s jejím nesplněním spojuje následek neplatnosti smlouvy, byť se může zdát, že je podmíněný námitkou žalovaného. V této souvislosti vycházel soud z rozsudku Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020, v řízení o předběžné otázce týkající se výkladu článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“), ze kterého vyplývá, že soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda nedošlo k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy, a pokud takové porušení zjistí, je třeba z něj vyvodit důsledek souladný s unijním právem, které má přednost před právem vnitrostátním, tedy pohlížet na smlouvu jako na neplatnou, aniž by byla vyžadována námitka spotřebitele. 16. Z provedených listinných důkazů nevyplývá, že by žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) posuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí. Žalobkyně k takovému svému tvrzení neoznačila ani nepředložila žádný důkaz. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, jak jí ukládá výše citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, což má za následek neplatnost smlouvy o úvěru. 17. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí peněžních prostředků žalovanému, posoudil soud nárok žalobkyně jako bezdůvodné obohacení. Žalovaný získal majetkový prospěch ve výši 10 000 Kč přijetím plnění bez právního důvodu (neboť smlouva o úvěru byla neplatná od počátku), proto mu byla uložena povinnost tento majetkový prospěch vrátit, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a v souladu s požadavkem žalobkyně, s tím, že s ohledem na posouzení uplatněného nároku jako bezdůvodné obohacení je třeba splatnost pohledávky určit až dle první výzvy k úhradě, která byla žalovanému prokazatelně odeslána, tedy v tomto případě dne 3.4.2021 (oznámení postoupení). Touto výzvou byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do 3 dnů, dopis byl žalovanému doručen v souladu s ust. § 573 o. z. a dne 7.4.2021 Lhůta k plnění žalovanému uplynula dne 10.4.2021 a počínaje dnem 11.4.2021 byl s vrácením bezdůvodného obohacení v prodlení. Zákonný úrok z prodlení uplatněný před tímto datem proto soud posoudil jako nedůvodný a jako takový jej zamítl, stejně jako ostatní žalobkyní uplatněné nároky, a to z důvodů uvedených výše. Lhůtu k plnění stanovil soud třídenní v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. 18. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., žalovaný byl sice ve věci úspěšnější, ale soud z obsahu spisu nezjistil, že by mu v souvislosti s tímto řízením vznikly náklady.