10 C 91/2022-62 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne [datum] domáhala proti žalovanému zaplacení částky 20 679,26 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 679, 26 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 696,69 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 19 797,63 Kč, nákladů na uplatnění pohledávky ve výši 361 Kč a dále částky 7 506 Kč představující vyčíslenou smluvní pokutu. 2. K odůvodnění žaloby uvedla, že dne [datum] žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru, na základě této žalovaný převzal částku 30 000 Kč a zavázala se vrátit celkem 55 776 Kč (jistinu a příslušenství -kapitalizovaný smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru, inkasní poplatek) ve 14 měsíčních splátkách ve výši 3 984 Kč do [datum]. Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas, tím mu vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % dlužné jistiny, a to za každý den prodlení. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena žalobkyni s účinností k témuž dni, změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne [datum]. Žalovaný na svůj dluh uhradil částku ve výši 18 384 Kč. 3. Žalobkyně a její právní zástupce se z nařízeného jednání soudu omluvili, žalovaný se bez omluvy nedostavil, soud proto jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v jejich nepřítomnosti. 4. Soud z provedených důkazů, a to z kopie smlouvy o úvěru ze dne [datum] včetně předpisu splátek, kopie žádosti o úvěr, kopie formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, kopie smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], kopie přílohy smlouvy o postoupení pohledávek, kopie oznámení o postoupení včetně poštovního podacího archu, kopie o potvrzení o úplatě za postoupené pohledávky, kopie předžalobní upomínky včetně poštovního podacího archu, zjistil následující skutkový stav věci. Dne [datum] uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru na částku 30 000 Kč, částka mu byla téhož dne vyplacena. Žalovaný se kromě jistiny zavázal zaplatit také částku ve výši 25 776 Kč, celkem se tak zavázal vrátit částku ve výši 55 776 Kč s příslušenstvím ve 14 měsíčních splátkách ve výši 3 984 Kč do [datum]. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena s účinností ke dni [datum], což bylo žalovanému písemně oznámeno, zároveň byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu. Před podáním žaloby vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k zaplacení dluhu předžalobní výzvou ze dne [datum]. Žalovaný na svůj dluh uhradil částku 18 384 Kč. 5. Z předložených listinných důkazů k úvěryschopnosti žalovaného bylo prokázáno, že původní věřitel vycházel při jejím posuzování z žádosti o úvěr a předložených listin žalovaným – výplatních pásek a pracovní smlouvy. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že jeho měsíční příjem činí [částka], náklady bydlení a energie [částka], doprava, jídlo a osobní náklady [částka], spoření/pojištění [částka]. Dále uvedl, že je [anonymizována dvě slova]. Původní věřitel vycházel tedy z příjmů žalovaného ve výši [částka] měsíčně a nákladů ve výši [částka] měsíčně. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Původní věřitel totiž řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného. K příjmům žalovaného byly vyžádány výplatní pásky a pracovní smlouva. Nikterak však nebyly ověřovány výdaje žalovaného (přičemž částka [částka] se jeví jako naprosto nereálný údaj, pokud není konkrétně zdůvodněn). Rovněž majetková situace žalovaného nebyla nijak ověřena, například výpisy z jeho bankovního účtu, výpisem z insolvenčního rejstříku, apod.. S ohledem na chybějící informace k úvěruschopnosti věřitel porušil povinnost uloženou mu v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., z tohoto důvodu soud úvěrovou smlouvu hodnotí jako absolutně neplatnou dle ustanovení § 588 občanského zákoníku (srovnej s rozhodnutími KS Praha sp. zn. 27 Co 81/2019, 27 Co 477/2017, 22 Co 295/2019). 8. Nárok žalobkyně soud proto posoudil podle ustanovení o bezdůvodném obohacení dle § 2991 občanského zákoníku, neboť žalovaný přijala 30 000 Kč bez právního důvodu, na svůj dluh uhradil toliko 18 384 Kč, tím pádem se na úkor věřitele bezdůvodně obohatil, je tak povinen vrátit 11 616 Kč (30 000 Kč – 18 384 Kč) spolu s příslušenstvím představující zákonný úrok z prodlení dle § 1968 občanského zákoníku (výrok I.). Žalovanému byla výzva k uhrazení dluhu odeslána dne [datum], k jeho uhrazení byl vyzván do 10 dnů od doručení výzvy. Doručení není soudu známo, proto postupoval dle § 573 občanského zákoníku a má dopis za doručený (třetí pracovní den po odeslání) dne [datum] Lhůta k plnění žalované uplynula dne [datum] a počínaje dnem [datum] byl s vrácením bezdůvodného obohacení v prodlení. 9. Na druhé straně soud shledal žalobu ohledně zaplacení dalších nároků včetně smluvní pokuty jako nedůvodnou, neboť z neplatně uzavřené smlouvy nemohl věřiteli vzniknout nárok na zaplacení požadovaných částek, proto soud ve zbývající části žalobu zamítl (výrok II.). 10. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., žalovaný byl sice ve věci úspěšnější, ale soud z obsahu spisu nezjistil, že by mu v souvislosti s tímto řízením vznikly náklady (předmětem řízení bylo vedle pohledávky též její příslušenství, soud proto zvažoval míru úspěchu v celém sporu, tedy též ohledně příslušenství).