17 C 118/2022-76 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované (dále jen„ žalovaný“) uložena povinnost zaplatit žalobkyni celkem 24 077,76 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru představujícím zákonný úrok z prodlení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], sídlem [adresa], [anonymizována dvě slova] [číslo], Malta (dále jen„ původní věřitel“) dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr. Žalovaný čerpal a konečná výše činila částku 24 077,76 Kč Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře umístněného na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně [webová adresa]. Žalovaný dosud žalobkyni nic neuhradil, přestože byl o zaplacení upomenut, pohledávka byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřenou s žalobkyní. 2. Žalobkyně se z jednání dne [datum] omluvila, žalovaný se ve věci nevyjádřil, ani se k jednání nedostavil. Soud tedy dle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti účastníků. 3. Soud vyšel z těchto skutkových zjištění. Dne [datum] poskytl původní věřitel žalovanému bezhotovostním převodem na účet žalovaného č. [bankovní účet] finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, dne [datum] částku 1598 Kč, dne [datum] částku 1 200 Kč a dne [datum] částku 1 000 Kč, (prokázáno potvrzeními o provedené platbě) na základě smlouvu o revolvingovém úvěru ze dne [datum], na základě které poskytl žalovanému neúčelový, bezhotovostní úvěr až do výše úvěrového limitu 80 000 Kč na dobu neurčitou a žalovaný se zavázal úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami v minimální výši 11 % nesplaceného úvěru společně s úrokem 10,5 % měsíčně z poskytnutého úvěru a v minimální výši splátky 1 000 Kč, (prokázáno smlouvou o úvěru, obchodními podmínkami a standardními informacemi). Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni, (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]). Postoupení oznámil žalovanému dne [datum] a vyzval k zaplacení dluhu ve lhůtě 3 dnů, (prokázáno oznámením z [datum]). Oznámení bylo odesláno den [datum], (prokázáno podacím lístkem). Dne [datum] žalobkyně zároveň vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu před podáním žaloby, (prokázáno výzvou). Žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení aktuální dlužné částky 9 450 Kč do dne [datum], (prokázáno platebními informacemi). dne tak neučinil. odeslanou dne [datum] 4. Soud se nejprve zabýval svou mezinárodně právní příslušností a s odkazem na rozhodnutí Krajského soudu v Praze č. j. 30 Co 322/2018-81 ze dne 26. 10. 2018 dospěl k závěru, že mezinárodní soudní příslušnost českých soudů vyplývá z článku 7 odst. 1 písm. a), b) nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2002 ze dne [datum] (nařízení Brusel I bis). Závazek, který je předmětem řízení v projednávané věci, je závazkem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru bez uvedení účelu a ve smyslu nařízení Brusel II bis je službou. Pojem služby je třeba vykládat jako činnost vykonávanou ve prospěch jiné osoby, a to za úplatu. S ohledem na místo poskytnutí služby (poskytnutí úvěru na území České republiky), je k projednání sporu dána pravomoc českých soudů. Předmětná smlouva nepodléhá ustanovení oddílu 4 nařízení Brusel I bis, který váže mezinárodní příslušnost u žalob proti spotřebiteli na bydliště spotřebitele, neboť předmětná smlouva ustanovení tohoto oddílu nepodléhá z důvodu absence uvedení účelu úvěru. 5. Soud postupoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“), ve znění účinném k datu uzavření smlouvy tedy k [datum] a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu uzavření smlouvy. 6. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle § 2991 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 18 798 Kč v souvislosti se zamýšleným uzavřením smlouvy o úvěru dne [datum]. Žalobkyně k výzvě soudu doplnila skutková tvrzení ke splnění povinnosti poskytovatele, že s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného, jako spotřebitele, úvěr splácet, že ji posoudila nahlédnutím do insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí a ověřila doklady totožnosti žalovaného v databázi neplatných dokladů. Vzhledem k maximální možné výši splátky 8 800 Kč na jistinu a 8 400 Kč na úrok měsíčně, nelze bez dalšího předpokládat, že žalovaný je automaticky schopný takový úvěr splácet. Tuto povinnost předepisuje zákon o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb. a s jejím nesplněním spojuje následek neplatnosti smlouvy, byť se může zdát, že je podmíněný námitkou žalovaného, který ji skutečně vznesl v tomto konkrétním případě, soud nad rámec odkazuje na rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne [datum], v řízení o předběžné otázce týkající se výkladu článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“), ze kterého vyplývá, že soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda nedošlo k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy, a pokud takové porušení zjistí, je třeba z něj vyvodit důsledek souladný s unijním právem, které má přednost před právem vnitrostátním, tedy pohlížet na smlouvu jako neplatnou, (aniž by byla vyžadována námitka spotřebitele). Žalobkyně neprokázala žádným relevantním způsobem, že poskytovatel posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, jak mu ukládá citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, což má za následek neplatnost smlouvy o úvěru. Žalobkyně neuvedla, jaká zjištění učinila z databáze ISIR a CEE. Ani případná absence záznamů o žalovaném by však nevypovídala nic a platební schopnosti žalovaného vzhledem k maximální možné splátce 17 200 Kč měsíčně. Žalobkyně tak v tomto směru neunesla jak břemeno důkazní, tak břemeno tvrzení. 12. Žalobkyně však prokázala předání finančních prostředků ve výši 18 798 Kč žalovanému, proto soud právní vztah mezi účastníky posoudil jako bezdůvodné obohacení, neboť právní předchůdce žalobkyně žalovanému plnil bez právního důvodu. V této části byla žaloba úspěšná, neboť žalobkyně prokázala svou aktivní věcnou legitimaci a nárok byl výrokem I. částečně přiznán. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, soud mu uložil povinnost zaplatit žalobkyni i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od [datum] do zaplacení, neboť dluh byl splatný na základě výzvy odeslané dne [datum], pokud byla výzva dle § 573 o.z., doručena dne [datum] a částka mohla být uhrazena v následujících 3 dnech, pak prodlení nastalo dne [datum] v souladu s § 1958 odst. 2 o.z. a to v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., která činila k datu prodlení 8,25 % ročně. Ve zbytku požadovaného nároku byla žaloba výrokem II. zamítnuta, neboť požadované nároky měly základ v neplatné smlouvě. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.). 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a přiznal částečně úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 54,36 % z celkových nákladů ve výši 2 416 Kč, (z požadované částky 27 702,28 Kč bylo přiznáno 21 381,30 Kč po odečtení neúspěchu od úspěchu ve věci) ve výši 1 313 Kč. Při rozhodování o nákladech zastoupení advokátkou postupoval soud podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v účinném znění (dále jen„ AT“), neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, kterou podává táž žalobkyně ve sk