17 C 43/2022-56 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 43 128 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku rozsudku. Tvrdila, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), dne 21. 1. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“). Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému prostředky ve výši 60 000 Kč převodem na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit jednak poskytnuté finanční prostředky, jednak úrok za sjednanou dobu trvání smlouvy 44 976 Kč s úrokovou sazbou 19,07 % a poplatek za administrativní činnost ve výši 12 000 Kč v 24 měsíčních splátkách po 4 874 Kč a poslední splátka byla stanovena na 18. 2. 2021. Žalovaný neplnil řádně své povinnosti a zbývá mu uhradit dluh na jistině 43 128 Kč s příslušenstvím, když dlužný poplatek za administrativní činnost žalobkyně nepožaduje. 2. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávky za žalovaným na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 9. 2021 s účinností k témuž dni, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 8. 9. 2021. Žalovaný ani přes písemné výzvy svůj dluh neuhradil. 3. Žalobkyně se z jednání dne 26. května 2022 omluvila, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud tedy dle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti účastníků. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dne 21. 1. 2019 žalovanému úvěr 60 000 Kč zasláním částky na účet žalovaného č. [bankovní účet] dne 23. 1. [číslo] (prokázáno výpisem z účtu). Žalovaný se zavázal vrátit celkem 116 976 Kč tedy jistinu 60 000 Kč a úrok za sjednanou dobu trvání smlouvy 44 976 Kč s úrokovou sazbou 19,07 % a poplatek za administrativní činnost ve výši 12 000 Kč ve 24 měsíčních splátkách po 4 874 Kč 5. Z tvrzení žalobkyně vyplynulo, že žalovaný uhradil na smlouvu částku 48 740 Kč. 6. Ze zákaznické karty ze dne 21. 1. 2019 vyplynulo, že právní předchůdce žalobkyně vycházel z informací o žalovaném, že bydlí v nájmu, má další zápůjčky se splátkami 6 071 Kč, nemá nezaopatřené děti, je rozvedený. Žalovaný měl hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou s příjmem 28 614 Kč, ostatní příjmy činily 7 000 Kč (vyplynulo shodně z rozpisu plateb), 35 614 Kč celkové měsíční příjmy, jako běžné měsíční výdaje jsou uvedeny spoření 955 Kč, splátky zápůjček 6 071 Kč, bydlení 4 000 Kč, ostatní výdaje 1 000 Kč, výdaje žadatel 6 000 Kč, výdaje celkem 18 026 Kč. Použitelný příjem uveden 17 588 Kč. Ověřené dokumenty – uvedeny výplatní pásky, bankovní výpisy, pracovní smlouva, nájemní smlouva, potvrzení o příjmu. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, kterou žalobkyně uzavřela se svým právním předchůdcem ze dne 8. 9. 2021 a příslušné přílohy soud zjistil, že předmětné pohledávky za žalovaným byly postoupeny na žalobkyni ke dni 8. 9. 2021, o čemž byl žalovaný vyrozuměn s upozorněním, že jeho dluh ze smlouvy ke dni postoupení činil 39 800 Kč bez příslušenství (oznámení ze dne 5. 10. 20221. Oznámení bylo žalovanému odesláno dne 5. 10. 2021 (podací lístek). 8. Z výzvy k plnění ze dne 13. 1. 2022, s podacím lístkem z 14. 1. 2022 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dluhu ze smlouvy. 9. Z rozsudku č.j. 5 Co 231/2020 – 97 soud zjistil, že Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodoval dne 31. 7. 2020 o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Písku č.j. 8 C 92/2019 – 57 ze dne 19. 11. 2019. 10. Na základě zjištěných skutečností soud učinil tento skutkový závěr. Právní předchůdce žalobkyně zaslal žalovanému dne 23. 1. 2019 částku 60 000 Kč na účet uvedený ve smlouvě. Žalovaný se zavázal vrátit přenechané peníze spolu se souhrnným poplatkem v pravidelných měsíčních splátkách, což však neučinil, když vrátil namísto sjednaných 116 976 Kč částku 48 740 Kč. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni. 11. Soud postupoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“), ve znění účinném k datu uzavření smluv tedy k 21. 1. 2019 a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu uzavření smlouvy. 12. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 14. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 15. Podle § 2991 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 17. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč v souvislosti se zamýšleným uzavřením smlouvy o úvěru dne 21. 1. 2019. Žalobkyně však ani k výzvě soudu řádně nedoplnila skutková tvrzení ke splnění povinnosti poskytovatele, že s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného, jako spotřebitele, úvěr splácet. Tuto povinnost předepisuje zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. a s jejím nesplněním spojuje následek neplatnosti smlouvy, byť se může zdát, že je podmíněný námitkou žalovaného. V této souvislosti vycházel soud z rozsudku Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020, v řízení o předběžné otázce týkající se výkladu článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“), ze kterého vyplývá, že soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda nedošlo k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy, a pokud takové porušení zjistí, je třeba z něj vyvodit důsledek souladný s unijním právem, které má přednost před právem vnitrostátním, tedy pohlížet na smlouvu jako neplatnou, aniž by byla vyžadována námitka spotřebitele. Žalobkyně sice doplnila svá tvrzení, v tom smyslu, že vyšla z údaje v kartě ke smlouvě, že příjem žalovaného činí 35 614 Kč a odkázal na listiny uvedené v kartě zákazníka. S myšlenkovým postupem žalobce, kterým dospěl k závěru, že věřitel nemohl mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, když zejména nebyly doložené žádné zmíněné listiny ani výpisy z případných registrů (Centrální evidence exekucí, SOLUS, NRKI, BRKI), se soud neztotožnil. Příjmy ani výdaje nebyly prokázány žádným způsobem. Výdaje na bydlení ve výši 4 000 Kč jsou v nereálné výši. Žalovaný byl již v době uzavření smlouvy zadlužený a sám uvedl splátky 6 071 Kč. Žalobce se k těmto závazkům nevyjádřil žádným způsobem. Soud proto posoudil uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru s ohledem na nesplnění požadavku stanoveného v zákoně o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v rozhodné době, jako neplatnou. Žalobkyně tak v tomto směru neunesla jak břemeno tvrzení, tak důkazní. 18. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí peněžních prostředků žalovanému, posoudil soud nárok žalobkyně jako bezdůvodné obohacení. Žalovaný získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu ve výši 11 260 Kč (po započtení zaplacené částky 48 740 Kč na vyplacenou částku 60 000 Kč), kterou soud uložil žalovanému výrokem I. zaplatit žalobkyni. 19. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, soud mu uložil povinnost zaplatit žalobkyni i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od 19. 10. 2021 do zaplacení, neboť dluh byl splatný až na základě první prokázané výzvy, odeslané 5. 10. 2021, ve které žalobkyně určila lhůtu 10 dnů ode dne sepsání výzvy k uhrazení dlužné částky, prodlení tak nastalo nejdříve 19. 10. 2021. Soud přiznal úroky z prodlení v zákonné výši k datu prodlení, tedy 8,25 % ročně. Ve zbytku nároku plynoucího z neplatně uzavřené smlouvy o úvěru byla žaloba výrokem II. zamítnuta, neboť požadované částky měly základ v neplatné smlouvě. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.). 20. Nad rámec soudu dodává, že doloženým rozhodnutím Krajského soudu v