17 C 47/2022-28 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala dne 28. 2. 2022 ke zdejšímu soudu žalobu o zaplacení celkové částky 20 516 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dne 27. 11. 2020 smlouva o úvěru, skládající se z půjčené částky 12 000 Kč a kapitalizovaného úroku 9 816 Kč, který se žalovaný zavázal splácet ve splátkách po 364 Kč týdně, splatných vždy do 7. dne následujícího týdne, počínaje 7. dnem od podpisu smlouvy. V případě prodlení žalovaného se stává splatným celý dluh a to v termínu nejbližší další splátky. Žalovaný splácel nepravidelně a uhradil celkem 1 300 Kč, (když 56,497 % splátky bylo započteno na jistinu a zbytek na souhrnný poplatek dle smlouvy), po rozpočtení na týdenní splátky se žalovaný ocitl v prodlení. Následně došlo v důsledku prodlení žalovaného ke splatnosti pohledávky k datu 1. 1. 2021, když žalobkyně požaduje úrok z prodlení od 22. 1. 2022 (od konce smlouvy 21. 1. 2022). 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání se nedostavil, žalobce se z jednání omluvil. Soud tedy jednal v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o.s.ř. 3. Provedeným dokazováním, a to ze smlouvy o úvěru [číslo] formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru vyplynulo, že dne 27. 11. 2020 podepsal žalovaný smlouvu o úvěru. Žalobkyně se zavázala poskytnout úvěr, když jako celková výše úvěru je uvedena částka 21 816 Kč, avšak jako jistina spotřebitelského úvěru je uvedena částka 12 000 Kč. Způsob čerpání byl uveden v hotovosti při podpisu smlouvy. Doba trvání úvěru činila 60 týdnů, úrok 2 376 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru 3 600 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek 3 840 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr ve splátkách 363,60 Kč týdně od 4. 12. 2020. Z předžalobní výzvy ze dne 26. 11. 2021 včetně podacího archu z téhož data vyplynulo, že žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky s možností uplatnění své pohledávky v soudním řízení. Z přehledu plateb vyplynulo, že na dluh žalovaného započetli částku 1 300 Kč. 4. Z evidenční karty klienta vyplynulo, že byla vyplněna 26. 11. 2020 za účelem žádosti o úvěr ve výši 12 000 Kč. Žalobkyně vycházela z údajů o žalovaném, že bydlí v rodinném domě, není vlastník nemovitosti, je svobodný, má úvěr u žalobce, s poznámkou, že pracuje na plný pracovní úvazek, což mělo být ověřené smlouvou. Čistá měsíční mzda, tedy čistý příjem činí 26 080 Kč. Jakožto výdaje jsou uvedeny výdaje na bydlení 4 872 Kč, životní minimum na ověření 4 360 Kč, nebankovní závazky 788 Kč (celková částka závazku u žalobce 10 0908 Kč z roku 2020 s datem skončení 2021). Jakožto výdaje celkem je uvedena částka 10 020 Kč a disponibilní zůstatek 16 060 Kč. 5. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, tedy 27. 11. 2020, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 6. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), ve znění účinném od 1. 1. 2014, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 8. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Dle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 10. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč v souvislosti se zamýšleným uzavřením smlouvy o úvěru dne 27. 11. 2020. Žalobkyně však soudu řádně nedoplnila skutková tvrzení ke splnění povinnosti, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného, jako spotřebitele, úvěr splácet. Tuto povinnost předepisuje zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. a s jejím nesplněním spojuje následek neplatnosti smlouvy, byť se může zdát, že je podmíněný námitkou žalovaného. V této souvislosti vycházel soud z rozsudku Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020, v řízení o předběžné otázce týkající se výkladu článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“), ze kterého vyplývá, že soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda nedošlo k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy, a pokud takové porušení zjistí, je třeba z něj vyvodit důsledek souladný s unijním právem, které má přednost před právem vnitrostátním, tedy pohlížet na smlouvu jako neplatnou, aniž by byla vyžadována námitka spotřebitele. Žalobkyně k prokázání své povinnosti předložila soudu jediný důkaz a to evidenční kartu klienta, kdy vyplynulo, že žalobkyně neměla nijak ověřené výdaje žalovaného, kdy vycházela z neprokázaných výdajů na bydlení ve výši 4 872 Kč, když se jedná o nepravděpodobně nízkou částku za bydlení v rodinném domě, (jehož vlastníkem však žalovaný není), včetně energií a služeb. Dále vycházela z částky 4 360 Kč, jakožto všechny ostatní výdaje a především z výdajů na nebankovní závazky 788 Kč. Samotná situace, že žalovaný v okamžiku žádosti o další úvěr měl jiný závazek u žalobkyně z téhož roku, představovala důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet další částku (788 Kč měsíčně). Žalobkyně soudu neprokázala žádný z údajů, ze kterých vycházela, neboť nedoložila ani zmíněné listiny, které měla mít k dispozici. K celkovému obrazu o hospodaření žalovaného mohl přispět např. výpis z jeho účtu za přiměřené období před uzavřením smlouvy. Takový důkaz však soudu nebyl předložen. Ze všech těchto skutečností nelze dospět k závěru, že žalovaný byl úvěruschopný, a proto žalobkyně neprokázala, že posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, jak jí ukládá citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, což má za následek neplatnost smlouvy o úvěru. Žalobkyně tak v tomto směru neunesla jak břemeno tvrzení, tak důkazní. Dále soud dospěl k závěru, že v samotné smlouvě ke spotřebitelskému úvěru je neurčitým způsobem stanovena celková výše úvěru, která je v článku II. uvedena jakožto celková výše úvěru částka 21 816 Kč a jako jistina spotřebitelského úvěru je uvedena částka 12 000 Kč, když však je zřejmé, že částka 21 816 Kč zahrnuje rovněž kromě jistiny sjednané platby za úrok a poplatky v souvislosti s poskytnutím úvěru. Jedná se tak o informace zcela zavádějící, neboť je zavádějícím způsobem uvedena celková výše úvěru. 12. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí peněžních prostředků žalovanému, posoudil soud nárok žalobkyně jako bezdůvodné obohacení. Žalovaný získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, (neboť smlouva o úvěru byla neplatná od počátku), proto soud uložil žalovanému, který dosud z poskytnutých peněžních prostředků vrátil 1 300 Kč (dle tvrzení žalobkyně, které nikdo nesporoval), zaplatit žalobkyni částku 10 700 Kč, (kterou dluží do celkově předané částky 12 000 Kč). Jelikož se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, soud mu uložil povinnost zaplatit žalobkyni i úrok z prodlení, (když zákonná výše je 8,5 % k datu prodlení), nikoli v požadované výši 10 % ročně, z dlužné částky od 22. 1. 2022, (jak požadoval žalobce) do zaplacení, když dluh byl splatný na základě výzvy odeslané dne 26. 11. 2021, pokud byla výzva dle § 573 o.z. doručena dne 1. 12. 2021 a částka mohla být zaplacena do 7 dnů, tedy 8.12.2021, pak prodlení nastalo dne 9. 12. 2021, což je před datem, od kterého žalobkyně úrok požadovala.. 13. Ohledně zbývající žalované částky ve výši 9 816 Kč včetně zákonného úroku z prodlení, které mají původ v neplatné smlouvě o úvěru, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 14. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že si každý z účastníků ponese náklady řízení ze svého, neboť částečně úspěšné žalobkyně byla procesně úspěšná v poměrně nepatrném rozsahu 2,97 %, (když žalobce požadoval celkem po kapitalizaci příslušenství 21 513,20 Kč a přiznáno bylo 11 076,25 Kč) po odečtení neúspěchu od úspěchu ve věci.