17 C 77/2022-70 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalované (dále jen„ žalovaný“) zaplacení částky 39 427,87 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku rozsudku. Tvrdila, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), dne 27. 6. 2018 smlouvu o zápůjčce [číslo] (dále jen„ smlouva o zápůjčce“). Na základě smlouvy o zápůjčce byly žalovanému přenechány finanční prostředky ve výši 50 000 Kč, které se zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 47 989 Kč zahrnující úrok za sjednanou dobu trvání smlouvy 16 479 Kč s úrokovou sazbou 29 %, poplatek za zpracování a doručení ve výši 18 315 Kč a z nákladů za komfortní splácení v hotovosti ve výši 13 195 Kč a ve 24 měsíčních splátkách po 4 083 Kč a poslední splátka byla stanovena na 27. 6. 2020. Žalovaný neplnil řádně své povinnosti a zbývá mu uhradit dluh na jistině 39 427,87 Kč s příslušenstvím, když dlužný poplatek žalobkyně nepožaduje. Žalovaný ani přes písemné výzvy svůj dluh neuhradil. 2. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně přenechala dne 27. 6. 2018 žalovanému částku 50 000 Kč, z toho 34 835 Kč v hotovosti a částku 15 165 Kč na refinancování dřívější smlouvy o zápůjčce [číslo]. Žalovaný se zavázal vrátit celkem 97 989 Kč, tedy jistinu a souhrnný poplatek ve 47 989 Kč zahrnující úrok za sjednanou dobu trvání smlouvy 16 479 Kč s úrokovou sazbou 29 %, poplatek za zpracování a doručení ve výši 18 315 Kč a z nákladů za komfortní splácení v hotovosti ve výši 13 195 Kč a ve 24 měsíčních splátkách po 4 083 Kč. 3. Z tvrzení žalobkyně a tabulky umoření vyplynulo, že žalovaný uhradil částku 20 440 Kč. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, kterou žalobkyně uzavřela se svým právním předchůdcem ze dne 18. 12. 2020 a příslušné přílohy soud zjistil, že předmětná pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni ke dni 5. 1. 2021, o čemž byl žalovaný vyrozuměn s upozorněním, že jeho dluh ze smlouvy o zápůjčce ke dni postoupení činil 99 419 Kč bez příslušenství (oznámení ze dne 6. 1. 2021). Oznámení bylo žalovanému odesláno dne 25. 1. 2021 (podací lístek). Z oznámení dále vyplynulo, že žalovaný měl zároveň u právního předchůdce žalobkyně dluh ze smlouvy [číslo] ve výši 75 437,28 Kč, kdy se nejednalo se refinancovaný závazek. 5. Z výzvy k plnění ze dne 28. 6. 2021, s podacím lístkem z 28. 1. 2021 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dluhu ze smlouvy. 6. Ze zákaznické karty ze dne 27. 6. 2018 vyplynulo, že právní předchůdce žalobkyně vycházel z informací o žalovaném, že bydlí v nájmu, má další zápůjčky u právního předchůdce žalobkyně se splátkou ve výši 4 764 Kč měsíčně. Vyživované osoby 2. Je rozvedený. Jako běžné měsíční výdaje je uvedena částka 6 200 Kč. [příjmení] měsíční příjem žadatele z pracovního poměru je 21 368 Kč, ostatní příjmy žadatele 10 000 Kč, další čisté příjmy v domácnosti 48 000 Kč, celkem 79 368 Kč. Jako ověřené dokumenty je uvedena pracovní smlouva a 2 výplatní pásky. 7. Z pracovní smlouvy vyplynul pracovní poměr žalovaného jako elektromechanika na dobu určitou do 31. 12. 2018. 8. Z výpisu z účtu žalovaného za 05/18 vyplynul příjem od zaměstnavatele 18 226 Kč. 9. Z výpisu z účtu žalovaného za 04/18 vyplynul příjem od zaměstnavatele 24 509 Kč. 10. Z nájemní smlouvy vyplynul nájem včetně služeb 9 500 Kč měsíčně, kdy žalovaný je uveden jako člen domácnosti nájemce. 11. Z rozsudku č.j. 5 Co 231/2020 – 97 soud zjistil, že Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodoval dne 31. 7. 2020 o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Písku č.j. 8 C 92/2019 – 57 ze dne 19. 11. 2019. 12. Na základě zjištěných skutečností soud učinil tento skutkový závěr. Právní předchůdce žalobkyně přenechal žalovanému dne 27. 6. 2018 částku 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit přenechané peníze spolu se souhrnným poplatkem v pravidelných měsíčních splátkách, což však neučinil, když vrátil namísto sjednaných 97 989 K Kč částku 20 440 Kč. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným žalobkyni. 13. Soud postupoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“), ve znění účinném k datu uzavření smlouvy tedy k 27. 6. 2018 a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu uzavření smlouvy. 14. Podle § 2390 o.z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 15. Podle § 2392 odst. 1 o.z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 16. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 17. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 18. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 19. Podle § 2991 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 20. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 21. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč v souvislosti se zamýšleným uzavřením smlouvy o zápůjčce dne 27. 6. 2018. Žalobkyně však ani k výzvě soudu řádně nedoplnila skutková tvrzení ke splnění povinnosti poskytovatele, že s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného, jako spotřebitele, úvěr splácet. Tuto povinnost předepisuje zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. a s jejím nesplněním spojuje následek neplatnosti smlouvy, byť se může zdát, že je podmíněný námitkou žalovaného. V této souvislosti vycházel soud z rozsudku Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020, v řízení o předběžné otázce týkající se výkladu článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“), ze kterého vyplývá, že soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda nedošlo k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy, a pokud takové porušení zjistí, je třeba z něj vyvodit důsledek souladný s unijním právem, které má přednost před právem vnitrostátním, tedy pohlížet na smlouvu jako neplatnou, aniž by byla vyžadována námitka spotřebitele. Z provedených důkazů vyplynuly příjmy žalované pouze ve výši průměrně 21 000 Kč měsíčně, když žalobkyně nedoložila žádné další listiny, ze kterých by vyšší příjem žalované uvedený v zákaznické kartě vyplýval. K dalšímu příjmu v domácnosti nelze bez dalšího přihlédnout, když jediný dlužník ve smlouvě uvedený byl žalovaný. V době poskytnutí úvěru měl žalovaný již závazek se splátkou 4 764 Kč měsíčně. Jeho výdaje ve výši 6 200 Kč neodpovídají výdajům za nájemné a na celkem 3 osoby, i kdyby je nesl společně s další osobou (nájemcem). Pokud měly jen splátky činit celkem téměř 9 000 Kč, nelze dojít bez dalšího k závěru, že žalovaný bude schopen splácet z prokázaného příjmu okolo 21 000 Kč celkový závazek 50 000 Kč bez úroků, když se jednalo již o druhý závazek v řadě, což svědčí o další finanční potřebě žadatele. Nebyly doložené žádné výpisy z případných registrů – zejména Centrální evidence exekucí, dále (SOLUS, NRKI, BRKI), když negativní výpis z těchto registrů by takové pochybnosti mohl rozptýlit. Soud proto posoudil uzavřenou smlouvu o zápůjčce ve smyslu smlouvy o spotřebitelském úvěru s ohledem na nesplnění požadavku stanoveného v zákoně o spotřebitelském úvěru ve znění účinném v rozhodné době jako neplatnou. Žalobkyně tak v tomto směru neunesla jak břemeno tvrzení, tak důkazní. 22. Nad rámec soudu dodává, že doloženým rozhodnutím Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020 není zdejší soud vázán a to ani s ohledem na ust. § 13 o.z., neboť se nejedná o nadřízený soud zdejšího soudu a od doloženého rozhodnutí uplynul delší časový odstup, který může znamenat posun v rozhodovací praxi soudů obecně. 23. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí peněžních prostředků žalova