18 C 31/2022-65 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala po žalovaném zaplacení 14 851,24 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [anonymizováno 8 slov] [číslo], [země] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), která poskytla žalovanému dne [datum] částku 14 851,24 Kč, který měl žalovaný vrátit do 1. 8. 2021. Žalovaný dosud na svůj dluh neuhradil ničeho. Úvěr byl poskytnut prostřednictvím webové stránky [webová adresa], kde se žalovaný zaregistroval a zadal své osobní údaje, čímž zahájil kroky ke zřízení uživatelského účtu. Po dokončení registrace zaslal žalovaný žádost o poskytnutí úvěru. V rámci webového rozhraní mu byl zaslán konkrétní návrh úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru, který žalovaný vyčerpal. Úvěruschopnost žalovaného byla ověřena rozdílem mezi doloženými příjmy a výdaji s tím, že klientům je ponechána rezerva 10% tohoto rozdílu, přičemž těchto 10% musí odpovídat minimálně životnímu minimu. Žalovaný byl dále lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Úvěr byl poskytnut na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. 2. Soud žalobkyni vyzval k doplnění tvrzení a předložení důkazů v tom směru, jakým způsobem její právní předchůdce zkoumal schopnost žalovaného splácet úvěr, dále aby prokázala, že sjednaná úroková sazba byla ve výši úrokových sazeb obvyklých ke dni uzavření smlouvy o úvěru, dále ke specifikaci, co obsahuje dlužná částka, kolik žalovaný na dluh uhradil a dále, aby prokázala vznik účelně vynaložených nákladů. 3. Žalobkyně na výzvu soudu doplnila, že úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel, zejména lustrací z databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI, BRKI, k čemuž dal žalovaný souhlas. Odesláním žádosti o úvěr žalovaný prohlásil, že má pravidelný příjem a potvrdil, že je schopen úvěr splácet. Pokud by měl pochybnosti o svých možnostech úvěr splácet, byl povinen kontaktovat původního věřitele, aby jeho schopnost společně posoudili. Žalobkyně zopakovala, jak tvrdila už v žalobě, že původní věřitel vycházel z rozdílu mezi příjmy a výdaji žalovaného s tím, že klientům je ponechána rezerva 10 %, která musí odpovídat aspoň životnímu minimu. Žádné důkazy k těmto tvrzením však žalobkyně nedoložila. Dále žalobkyně doplnila, že žalovaná částka se skládá ze součtů výběrů ve výši 10 000 Kč a náhrady účelně vynaložených nákladů 750 Kč a úroků 4 101,24 Kč. Žalovaný před postoupením pohledávky uhradil celkem 1 100 Kč. Náhrada nákladů byla žalovanému účtována v souladu s čl. VI. bodu 1 písm. a smlouvy o úvěru. 4. Soud ve věci nařídil jednání, z něhož se žalobkyně omluvila, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Ve smyslu § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), proto soud jednal bez přítomnosti účastníků. 5. Ze Smlouvy o revolvingovém úvěru a standardních informací o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že společnost [právnická osoba], reg.č. [anonymizováno] [číslo], [anonymizováno 8 slov] [číslo], [země] jako věřitel a žalovaný jakožto klient uzavřeli dne [datum] prostřednictvím elektronických komunikací na dálku dohodu, na jejímž základě se věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr a do výše sjednaného úvěrového limitu a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit a zaplatit sjednané úroky z úvěru a příslušné poplatky. Úvěrový limit byl sjednán ve výši 80 000 Kč (čl. II. odst. 2 smlouvy). Úroková sazba byla sjednána podle sazebníku, ke dni uzavření smlouvy činila 10,50% ročně, RPSN byla sjednána 231,99% ročně (čl. II. odst. 4 a 5 smlouvy). Strany se dále dohodly, že v případě prodlení klienta se splacením jakékoli částky může věřitel požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením klienta se splácením kterékoliv částky ve výši 250 Kč. Věřitel je oprávněn prohlásit úvěr za splatný s účinností ke dni doručení oznámení o okamžité splatnosti úvěru, pokud se klient dostane do prodlení se splacením 1 splátky po dobu delší než 2 měsíce nebo se dostane do prodlení se splacením více než 2 splátek (čl. VI. odst. 1, 2 smlouvy). Žalovaný uvedl bankovní účet, na který byl úvěr čerpán, č. [bankovní účet]. 6. Ze sdělení [právnická osoba] soud zjistil, že bankovní účet č. [bankovní účet] je veden na žalovaného. 7. Z platebních informací soud zjistil, že ke dni 31. 3. 2021 činil dlužný zůstatek po poslední platbě 8 900 Kč. Dne 30. 4. 2021 čerpal žalovaný 1 100 Kč. Ve dnech 8. 5. 2021, 8. 6. 2021 a 8. 7. 2021 bylo žalovanému naúčtováno v každém případě 250 Kč jako náhrada účelně vynaložených nákladů. Dne 1. 8. 2021 byly žalovanému předepsány úroky za období čerpání 4 101,24 Kč. 8. Z platební bilance soud zjistil, že dne 2. 3. 2021 vybral žalovaný 10 000 Kč, dne 30. 4. 2021 částku 1 100 Kč, dne 1. 4. 2021 uhradil 1 100 Kč. Ke dni postoupení pohledávky činila dlužná jistina 10 000 Kč, dále bylo žalovanému předepsáno zaplatit náhradu účelně vynaložených nákladů 750 Kč a smluvní úrok 4 032,20 Kč. 9. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že dne 2. 3. 2021 bylo na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol] odeslána částka 10 000 Kč, dne 30. 4. 2021 částka 1 100 Kč. 10. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla z původního věřitele postoupena na žalobkyni. 11. Z dopisu ze dne 26. 8. 2021 včetně podacího lístku soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby. 12. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „o.z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 1879 o.z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o.z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Soud se předně zabýval tím, zda právní předchůdce žalobkyně splnil povinnost uloženou mu zákonem, tj. zda v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru před poskytnutím úvěru zkoumal řádně schopnost žalovaného tento úvěr splácet. Dospěl přitom k závěru, že právní předchůdce žalobkyně své zákonné povinnosti nedostál. Žalobkyně byla soudem písemně vyzvána, aby v tomto směru doplnila žalobní tvrzení a předložila k nim důkazy, přičemž byla poučena, že nedoplní-li potřebná tvrzení a důkazy, nemůže být v řízení úspěšná. Žalobkyně na výzvu soudu v podstatě jen zopakovala žalobní tvrzení s tím, že její právní předchůdce vycházel z příjmů a výdajů, aniž by však konkretizovala, jakých příjmů žalovaný dosahoval nebo jaké měl výdaje. Ani přes výzvu soudu nedoložila další tvrzení a nepředložila k nim žádné důkazy. Rovněž tvrdila, že její právní předchůdce žalovaného lustroval ve veřejně dostupných registrech, ani to však žalobkyně nedoložila. 14. Žalobkyně tedy neprokázala, že by její právní předchůdce před poskytnutím úvěru s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného coby spotřebitele úvěr splácet. Přitom tato povinnost je pevně předepsána zákonem o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. a s jejím nesplněním spojuje tento zákon ve shora citovaném ustanovení následek neplatnosti smlouvy. Odborná i soudní praxe dospěla k převážnému závěru, že důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti je absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. Opačný výklad by byl v rozporu s vývojem zásad práv ochrany spotřebitele a narušil by tak dlouhodobou tendenci nejen české, ale rovněž celoevropské právní vědy i praxe směřující k vyvážení faktické nerovnosti mezi spotřebitelem a podn