6 C 42/2022-67 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal k soudu shora uvedenou žalobu s tím, že původní věřitel [příjmení] [příjmení] uzavřel s žalovanou dne 9.3.2018 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě této žalovaná vyčerpala celkem částku 6 000 Kč, tuto se zavázala zaplatit s úrokem 8,5% měsíčně a poplatku za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky, pro případ prodlení si účastníci sjednali částku 250 Kč za prodlení jakékoli částky, pohledávka byla postoupena na společnost [právnická osoba] a dne 20.12.2019 na žalobce. Žalovaná ničeho nezaplatila, tudíž žalobce požaduje 6 000 Kč, k tomu kapitalizovaný úrok ve výši 527 Kč, zákonný úrok z prodlení od 10.6.2018 do zaplacení, jakož i náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 937,50 Kč. 2. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. soud jednal v nepřítomnosti žalované, která ačkoli byla řádně a včas předvolána, k jednání se nedostavila, zástupce žalobce se řádně z jednání omluvil. 3. Provedeným dokazováním soud zjistil a vzal za prokázané, že žalovaná uzavřela v březnu 2018 s právním předchůdce žalobce smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě této čerpala v průběhu března 2x 2 500 Kč a 1x 1 000 Kč, ačkoli se zavázala krom jistiny vrátit věřiteli i úvěr, jakož i poplatek za čerpání úvěru, pak ničeho až dosud nevrátila. Pohledávka za žalovanou byla opakovaně postupována smlouvami o postoupení pohledávek, naposledy na žalobce, žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k zaplacení, ničeho rovněž nezaplatila. Soud vycházel zejména ze smlouvy o revolvingovém úvěru včetně smluvních podmínek, z potvrzení o provedených plateb, z měsíčních výpisů, z předžalobní výzvy, z dokladu o odeslání, z postupních smluv. 4. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. V daném případě dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, neboť žalobce neprokázal, že by původní věřitel řádně zkoumal úvěruschopnost žalované, tedy dlužníka, a to dle § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. Z důvodu porušení této povinnosti soud hodnotí předmětnou smlouvu o úvěru absolutně neplatnou dle § 588 občanského zákoníku, za tohoto stavu soud nárok žalobce, na kterého byla pohledávka platně postoupena, posoudil jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 občanského zákoníku, neboť přijetím finančních prostředků ze strany žalované bez právního důvodu se žalovaná bezdůvodně obohatila právě o částku 6 000 Kč, tuto je proto povinna žalovaná vrátit, zákonný úrok z prodlení odpovídá § 1968 a následující občanského zákoníku, proto soud rozhodl tak, jak je ve výroku I. shora uvedeno. 6. Na druhé straně žalobu ve zbývající části soud zamítl, neboť z absolutně neplatné smlouvy nemohl vzniknout platný nárok na zaplacení smluvního úroku ani smluvených poplatků, proto soud co do částky 1 464,50 Kč žalobu zamítl /výrok II./. 7. Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. soud rozhodl o nákladech řízení, neboť žalobce měl neúspěch zhruba v 1/5, náleží mu tudíž 3/5 účelně vynaložených nákladů řízení, s ohledem na tzv. typizovanou žalobu se jedná o náklady za 3 úkony právní služby po 200 Kč, 3x režijní paušál po 100 Kč, k tomu DPH ve výši 189 Kč, jakož i soudní poplatek ve výši 400 Kč, celkem 1 489 Kč, z toho 3/5 činí 894 Kč /výrok III., přičemž náklady řízení jsou splatné k rukám zástupce žalobce.