18 C 49/2023-48 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení 14 290 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi původním věřitelem, společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [obec], a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě poskytla původní věřitelka žalovanému dne 11. 5. 2021 úvěr 10 000 Kč, který byl splatný 10. 6. 2021. Původní věřitelka poskytovala úvěry skrze webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný zaregistroval zadáním svých osobních údajů, včetně telefonního čísla a emailové adresy. Žalovaný zaslal původní věřitelce žádost o poskytnutí úvěru, po prověření schopnosti splácet mu byl prostřednictvím webového rozhraní zaslán konkrétní návrh úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru a splatností. Žalovaný odsouhlasil znění smlouvy verifikačním kódem ve formě SMS, který nahradil fyzický podpis smlouvy a žalovanému byl poskytnut coby kód [číslo]. K uživatelskému účtu měl skrze heslo přístup pouze žalovaný. Peněžní prostředky byly žalovanému poskytnuty na bankovní účet č. [bankovní účet], platba byla ze strany původní věřitelky identifikována skrz [variabilní symbol], což je rodné číslo žalovaného. Žalovaný však úvěr ve lhůtě splatnosti nevrátil, když neuhradil ničeho, a to ani přes upomínku z 5. 12. 2022 Smlouvou z 18. 3. 2022 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny 10 000 Kč, z poplatku za poskytnutí úvěru 3 994,11 Kč a úroku 295,89 Kč. 2. K podané žalobě se žalovaný nevyjádřil a na jednání ve věci samé se žalovaný bez omluvy nedostavil, soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“) a věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. 3. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [spisová značka] (dále jen„ smlouva o úvěru“) včetně Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, bylo zjištěno, že mezi [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] jakožto úvěrující a žalovaným jakožto úvěrovaným byla dne 11. 5. 2021 elektronicky, tzn. na dálku, uzavřena dohoda, na jejímž základě se úvěrující zavázal poskytnout žalovanému úvěr, který byl sjednán jako spotřebitelský a bezúčelový na částku 10 000 Kč, s úrokovou sazbou 36% ročně, tj. 295,89 Kč a splatností 10. 6. 2021. Úvěr měl být vyplacen bezhotovostním bankovním převodem pod variabilním symbolem [číslo]. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru jsou zejména Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, vysvětlení předsmluvních informací souhlas se zpracováním osobních údajů. Strany si rovněž sjednaly poplatek za poskytnutí úvěru 3 994,11 Kč. Strany se dohodly, že úvěrující poskytne úvěr do 3 dnů od doručení podepsané smlouvy o úvěru ze strany žalovaného, a to ve formátu PDF opatřený přiděleným verifikačním kódem ve formě SMS. Autorizační verifikační kód je přidělen na základě žádosti o úvěr na verifikovaný mobilní telefon žadatele, přičemž nahrazuje fyzický podpis. 4. Z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že dne 11. 5. 2021 byla na bankovním účtu původní věřitelky, tj. úvěrující, evidována platba (výdaj) 10 000 Kč na bankovní účet č. [bankovní účet], pod variabilním symbolem [číslo]. 5. Z Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek a dílčí Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 11. 2022 včetně příloh bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla původní věřitelkou postoupena žalobkyni. 6. Z oznámení o postoupení pohledávky z 5. 12. 2022 včetně podacího lístku bylo zjištěno, že původní věřitelka oznámila žalovanému písemně postoupení pohledávky žalobkyni, žalovaný byl současně vyzván k úhradě dluhu do 3 dnů. Oznámení s výzvou byly žalovanému odeslány dne 5. 12. 2022. 7. Ze sdělení [jméno] [příjmení] [příjmení] bylo zjištěno, že vlastníkem bankovního účtu č. [bankovní účet] je žalovaný, resp. byl žalovaný ode dne založení 22. 12. 2017 do dne zrušení 1. 12. 2022. Dne 11. 5. 2021 byla na účet žalovaného připsána částka 10 000 Kč pod variabilním symbolem [číslo]. 8. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek z 27. 1. 2020 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla ze strany původního věřitele postoupena na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky z 13. 5. 2022 bylo zjištěno, že původní věřitel oznámil žalovanému, že pohledávka byla postoupena žalobkyni. 9. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „o.z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 1879 o.z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o.z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. V dané věci je zřejmé, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, vystupovala v právním jednání jako podnikající osoba, zatímco žalovaný v postavení spotřebitele. S ohledem na zákonnou vyšší ochranu spotřebitele bylo lze na věc aplikovat příslušná ustanovení směřující právě k ochraně spotřebitele coby slabší strany. Soud se předně zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost uloženou jí zákonem, tj. zda v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru před poskytnutím úvěru zkoumala řádně schopnost žalovaného tento úvěr splácet. Dospěl přitom k závěru, že právní předchůdce žalobkyně své zákonné povinnosti nedostála. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že pokud jde o posouzení úvěruschopnosti, byl žalovaný lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI, NRKI. K tomu žalobkyně výslovně tvrdila, že nenavrhuje žádné důkazy. Tím, že se z omluvila z účasti u jednání soudu dne 15. 5. 2023, se sama připravila o poučení ze strany soudu podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. Žalobkyně přitom v tomto směru žádné důkazy nepředložila. 11. S ohledem na shora uvedená zákonná ustanovení proto soud dospěl k závěru, že uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatným právním jednáním. 12. Provedeným dokazováním však bylo prokázáno, že původní věřitel poskytl žalovanému 10 000 Kč, přičemž z této částky žalovaný nevrátil ničeho. Rovněž žalobkyně prokázala, že pohledávka za žalovaným jí byla postoupena od původní věřitelky, čímž prokázala svou aktivní legitimaci v řízení. Žalovaný získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, a je tedy povinen tento majetkový prospěch vrátit. Soud proto žalobkyni přiznal právo na zaplacení dlužné částky 10 000 Kč coby bezdůvodného obohacení. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, soud mu uložil povinnost zaplatit žalobkyni i zákonný úrok z prodlení, který žalobkyně žalobou uplatnila. Soud vyšel z toho, že žalovanému byla první výzva k úhradě odeslána dopisem ze dne 5. 12. 2022, tedy nejpozději touto výzvou se o dluhu dozvěděl. Tuto výzvu lze ve smyslu § 573 o.z. považovat za doručenou dnem 8. 12. 2022. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě ve lhůtě 3 dnů, tzn. dne 13. 12. 2022 se žalovaný ocitl v prodlení. Ani po tomto datu nebylo ze strany žalovaného ničeho uhrazeno. Soud proto přiznal žalobkyni částku 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,25 % ročně dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve výši dle požadavku žalobkyně od 13. 12. 2022 do zaplacení. 13. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Zamítl proto žalobu v části 4 290 (14 290 Kč – 10 000 Kč), když součástí nároku žalobkyně byl i smluvní úrok a poplatek za poskytnutí úvěru, které však vzhledem k neplatnosti smlouvy o úvěru pozbyly podkladu. Dále soud žalobu zamítl co do zákonného úroku z prodlení z prodlení 8,25 % ročně z částky 14 290 Kč od 11. 6. 2021 do 12. 12. 2022 a se zákonným úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 4 290 Kč od 13. 12