Okresní soud v Příbrami 7 C 74/2026-25 – Bezdůvodné obohacení

Žalobkyně podala k soudu shora uvedenou žalobu s tím, že pohledávku nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 17. 10. 2025 se společností , právnická osoba, . Původní věřitel uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru dne 5. 5. 2024, na základě této smlouvy poskytl žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se jej zavázal uhradit spolu se smluvním úrokem ve výši 40% p.m. z jistiny. Žalovaný byl povinen splácet každý měsíc úrok přirostlý za uplynulé období, a to vždy nejpozději ke 4. dni v měsíci, jistinu mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Žalovaný až dosud ničeho nesplatil. Žalovaná částka ve výši 14 000 Kč se skládá z jistiny ve výši 10 000 Kč a z nesplacené části smluvního úroku ve výši 4 000 Kč, žalobkyně rovněž požaduje smluvní pokutu ve výši 4 220 Kč, jakož i zákonný úrok z prodlení od 5. 9. 2024 do zaplacení.2. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. soud jednal v nepřítomnosti žalovaného, který ačkoliv byl včas a řádně předvolán, k jednání se nedostavil, a v nepřítomnosti žalobkyně, která se z jednání omluvila.3. Z předložených důkazů soud zjistil a vzal za prokázané, že žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně uzavřel v květnu 2024 smlouvu o úvěru, na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, žalovaný se zavázal navíc splácet každý měsíc úrok přirostlý za uplynulé období, a to vždy nejpozději ke 4. dni v měsíci, jistinu mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy, žalovaný až dosud ničeho nesplatil, ačkoliv byl upomínán. Postupní smlouvou byla pohledávka postoupena na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno. Soud vycházel zejména ze smlouvy o úvěru, z potvrzení o platbě, ze smlouvy o postoupení včetně seznamu, z oznámení o postoupení, z podacího lístku, z výzvy k plnění.4. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.6. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Právní předchůdce žalobkyně totiž nezkoumal řádně úvěruschopnost žalovaného (soudu nebyly žalobkyní předloženy žádné důkazy o tom, že by právní předchůdce žalobkyně jakkoliv zkoumal úvěruschopnost žalovaného, zda zkoumal jeho příjmy a jeho běžné výdaje na bydlení, stravu a energie), přičemž tuto povinnost mu ukládá shora citované zákonné ustanovení, z tohoto důvodu soud hodnotí úvěrovou absolutně neplatnou, a to dle § 588 občanského zákoníku (srovnej s rozhodnutími KS Praha sp. zn. 27 Co 81/2019). Za této situace soud nárok žalobkyně posoudil jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 občanského zákoníku, neboť žalovaný obdržel částku 10 000 Kč bez právního důvodu, tudíž je povinen tuto částku vrátit (výrok I.).7. Na druhé straně soud žalobu zamítl ohledně zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru, neboť z neplatně sjednané smlouvy nemůže žalobkyni vzniknout nárok na zaplacení smluvní úroku a na zaplacení smluvní pokuty, s těmito nároky nemůže být ani žalovaný v prodlení, proto soud žalobu ve zbývající části zamítl, a to včetně úroků z prodlení (výrok II.).8. Podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. soud rozhodl o nákladech řízení, neboť z procesního hlediska měl každý z účastníků úspěch zhruba v jedné polovině, proto si každý z účastníků ponese náklady ze svého.