Okresní soud v Příbrami 7 C 83/2026-24 – Bezdůvodné obohacení

Žalobkyně podala k soudu shora uvedenou žalobu s tím, že pohledávku nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 2. 10. 2025 se společností , právnická osoba, . Původní věřitel uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru dne 16. 5. 2023, na základě této smlouvy poskytl žalované úvěr ve výši 20 000 Kč, který měl být splacen nejpozději do 20. 4. 2024, až dosud žalovaná ničeho nesplatila. Žalobkyně požaduje rovněž zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 12 676,29 Kč, jakož i zákonný úrok z prodlení od 21. 5. 2023 do zaplacení.2. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. soud jednal v nepřítomnosti žalované, která ačkoliv byla včas a řádně předvolána, k jednání se nedostavila, a v nepřítomnosti žalobkyně, která se z jednání omluvila.3. Z předložených důkazů soud zjistil a vzal za prokázané, že žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně uzavřela v květnu 2023 smlouvu o úvěru, na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované úvěr ve výši 20 000 Kč, žalovaná se zavázala navíc zaplatit i poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 12 676,29 Kč, mezi účastníky byla sjednána rovněž zápůjční úroková sazba 12 % ročně, úvěr měl být splacen do 20. 4. 2024, žalovaná až dosud ničeho nesplatila, ačkoliv byla upomínána. Postupní smlouvou byla pohledávka postoupena na žalobkyni, postoupení bylo žalované oznámeno. Soud vycházel zejména ze smlouvy o úvěru, z potvrzení o platbě, ze smlouvy o postoupení včetně seznamu, z oznámení o postoupení, z podacího lístku, z výzvy k plnění.4. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.6. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Právní předchůdce žalobkyně totiž nezkoumal řádně úvěruschopnost žalované (soudu nebyly žalobkyní předloženy žádné důkazy o tom, že by právní předchůdce žalobkyně jakkoliv zkoumal úvěruschopnost žalované, zda zkoumal její příjmy a její běžné výdaje na bydlení, stravu a energie), přičemž tuto povinnost mu ukládá shora citované zákonné ustanovení, z tohoto důvodu soud hodnotí úvěrovou absolutně neplatnou, a to dle § 588 občanského zákoníku (srovnej s rozhodnutími KS Praha sp. zn. 27 Co 81/2019). Za této situace soud nárok žalobkyně posoudil jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 občanského zákoníku, neboť žalovaná obdržela částku 11 000 Kč bez právního důvodu, tudíž je povinna tuto částku vrátit (výrok I.).7. Na druhé straně soud žalobu zamítl ohledně zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru, neboť z neplatně sjednané smlouvy nemůže žalobkyni vzniknout nárok na zaplacení poplatku, který navíc soud hodnotí jako neurčitý, s tímto nárokem nemůže být ani žalovaná v prodlení, proto soud žalobu ve zbývající části zamítl, a to včetně úroků z prodlení (výrok II.).8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 za použití ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu 22,41 % nákladů řízení ve výš 2 296 Kč, a to s ohledem na poměr úspěchu a neúspěch žalobkyně. Náklady řízení sestávají ze 3 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby) po 2 420 Kč, tj. 7 260 Kč, 3 režijních paušálů po 450 Kč, tj. 1 350 Kč, a zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 634 Kč, celkem tedy ve výši 10 244 Kč (22,41% ve výši 2 296 Kč.