65 C 240/2019-99 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se touto žalobou domáhá náhrady imateriální újmy, která jí byla způsobena porušením práva na spravedlivý proces (průtahy v řízeních a dalšími pochybeními) v restituční věci dle zákona č. 229/1991 Sb., projednávaných u Pozemkového úřadu Magistrátu hl. m. [obec] pod spis. zn. PÚ [číslo] a PÚ [číslo], a dále v navazujících soudních řízeních o přezkoumání vydaných rozhodnutí uvedeného správního orgánu. 2. Řízení u Pozemkového úřadu bylo zahájeno v roce 1992 na návrh otce žalobkyně pana [jméno] [příjmení]. Po jeho smrti v roce 1999 vstoupila do probíhajícího řízení jeho dcera - žalobkyně. 3. Pozemkový úřad Magistrátu hl. m. [obec] ve věci vydal rozhodnutí ze dne [datum] spis. zn. [číslo], kterým vyslovil, že žalobkyně není vlastníkem nemovitostí - pozemků, jejichž vydání požaduje s odůvodněním, že po přechodu uvedených pozemků na stát došlo k jejich zastavění jednak hotelem Panorama a dále výstavbou sídliště [příjmení] [jméno]. Z tohoto důvodu učinil závěr, že žalobkyni jako oprávněné přísluší náhrada dle § 11 odst. 2, a § 17 zákona č. 229/1991 Sb., popřípadě náhrada dle § 16 citovaného zákona. 4. Rozhodnutím ze dne [datum] spis. zn. [číslo] Pozemkový úřad rovněž dále vyslovil, že žalobkyně není vlastníkem ani nemovitostí požadovaných v tomto řízení. Podle odůvodnění tohoto rozhodnutí navíc Pozemkový úřad dospěl k závěru, že ve věci nebyla splněna ani jedna z podmínek stanovených restitučním zákonem dle § 6 odst. 1, a proto nepřiznal ani nárok na náhradu. 5. Žalobkyně se dne [datum] obrátily žalobou na soud s návrhem na přezkoumání správnosti obou citovaných rozhodnutí Pozemkového úřadu Magistrátu hl. m. [obec]. Řízení ve věci spis. zn. PÚ [číslo] proběhlo u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod spis. zn. 16 C 29/2003, a ve věci [číslo] pod spis. zn. 16 C 30/2003 Obvodní soud pro Prahu 4 při prvém jednání dne [datum] spojil obě věci nejprve ke společnému projednání a rozhodnutí. 6. Postup obvodního soudu po zahájení řízení v uvedených věcech nesplňoval požadavky na něj kladené. Zcela byla zejména podceněna příprava prvého jednání ve věci. Zde bylo povinností soudu pečlivě zvážit prvotně povahu věci a okolnosti případu. 7. Prvý rozsudek ve věci byl soudem I. stupně vyhlášen až po sedmi letech od podání žaloby, tj. dne [datum], ve znění navazujících opravných usnesení ze dne [datum] a [datum]. Prvý soud žalobu na vydání požadovaných pozemků zamítl. Podle odůvodnění zamítavého rozsudku vydání bránila jejich zastavěnost. 8. V obou projednávaných věcech přiznal soud žalobkyni nárok na poskytnutí náhrady dle § 11 odst. 2, a § 17 zákona č. 229/1991 Sb., popřípadě náhradu dle § 16 citovaného zákona. Proti zamítavému rozsudku podala žalobkyně odvolání. V rámci odvolacího řízení byl Městský soud v Praze jako soud odvolací nucen opakovaně vrátit spis soudu I. stupně za účelem odstranění řady vad. O podaném odvolání žalobkyně tak Městský soud v Praze rozhodl až usnesením ze dne 20. 6. 2012 spis. zn. 24 Co 293/2010, kterým napadený rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil obvodnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. Pochybení nalézacího soudu spatřoval především vtom, že při posuzování otázky vydání pozemků, respektive jejich částí, oprávněným osobám, prvý soud učinil rozhodnutí, které odporovalo stávající judikatuře (zejména nálezu Ústavního soudu spis. zn. IV. ÚS 176/2003 a rozsudku Nejvyššího soudu spis. zn. 22 Cdon 1414/97 a 22 Cdo 52/2002). Současně obvodnímu soudu uložil založit samostatný spis ve věci 16 C 30/2003 a vyloučit ji k samostatnému projednání. 9. Obvodnímu soudu trvalo další necelé tři roky než alespoň rozhodl ve věci 16 C 29/2003. Stalo se tak rozsudkem ze dne 12. 3. 2015 č.j. 16 C 29/2003-1278, ve znění opravného usnesení ze dne [datum] a doplňujícího usnesení ze dne [datum], kterým na základě doplnění skutkových zjištění dle pokynu odvolacího soudu o znalecký posudek a oddělovací geometrický plán, kterým byly stanoveny pozemky způsobilé k vydání, určil v jakém rozsahu se mění výrok rozhodnutí Pozemkového úřadu Magistrátu hl. m. [obec] ze dne [datum] spis. zn. PÚ [číslo] a stanovil rozsah pozemků, které se stávají spoluvlastnictvím žalobkyně s tím, že za pozemky nebo jejich části, které vydány nebyly, přiznal žalobkyni právo na náhradu dle § 11 odst. 2, a § 17 zákona č. 229/1991 Sb., popřípadě náhradu dle § 16 citovaného zákona. 10. Na základě odvolání Magistrátu hl. m. Prahy proti rozsudku obvodního soudu se věci znovu zabývá Městský soud v Praze, který k překvapení žalobkyně rozsudkem ze dne 11. února 2016 čj. 24 Co 155/2015-1386 napadený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 změnil tak, že žaloba se zamítá. Žalobkyni přiznal pouze právo na náhradu. Své zamítavé rozhodnutí, které bylo v naprostém protikladu proti předchozímu stanovisku tohoto odvolacího soudu v dané věci, odůvodnil poukazem na tzv.„ vývojovou změnu judikatury“ a poukázal zejména na nálezy Ústavního soudu spis. zn. I ÚS 581/2014, II. ÚS 536/2014 a rozsudek Nejvyššího soudu 28 Cdo 4086/2013. 11. Ve věci 16 C 30/2003 bylo následně Obvodním soudem pro Prahu 4 shodně rozhodnuto rozsudkem ze dne [datum]. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. února 2016 spis.zn. 24 Co 155/2015 nabyl právní moci dnem [datum]. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 1. února 2018 spis. zn. 16 C 30/2003 nabyl právní moci dnem [datum], ve znění opravného usnesení ze dne 11. 6. 2018 čj. 11 Nc 1105/2018-695 [ulice] stížnost podaná ve věci 16 C 29/2003 byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne [datum] spis. zn. IV ÚS 1185/17. 12. Žalobkyně uplatnila v obou věcech u Ministerstva spravedlnosti České republiky a prostřednictvím Ministerstva financí u Ministerstva zemědělství nárok na přiměřené zadostiučinění za celkovou délku řízení. O tomto požadavku žalobkyně nebylo uvedenými ministerstvy dosud rozhodnuto. 13. V řízení u Pozemkového úřadu Magistrátu hl. m. [obec] se jedná o hrubé překročení doby stanovené pro vyřízení věci. [obec] dvou, maximálně tříměsíčního vyřizování věci, řízení trvalo v každé věci 10 let. V řízení u soudu došlo k flagrantnímu opakovanému porušování základních zásad stanovených zákonem pro průběh řízení. Osm let od podání žaloby se v podstatě nic nedělo. 14. Z časového hlediska měla vliv na délku řízení i odkaz na tzv.„ vývojovou změnu judikatury“. V případě takové změny posuzování věci soudy, která má zásadní vliv na konečné rozhodnutí v projednávané věci, nemohou být její důsledky přiřčena k tíži účastníka soudního řízení. Jedná se výlučně o problém státu a jeho orgánů, které ve věci rozhodují. Z pohledu činnosti justice se provedená forma změny výkladového stanoviska Ústavního soudu o aplikaci ustanovení zákona po jednadvaceti letech jeho účinnosti, a navíc nad rámec jeho znění, na úroveň absolutního protikladu oproti dosavadní praxi podpořenou rovněž judikaturou Ústavního soudu, nesporně jeví jako nepřijatelná. Absentuje zde zcela snaha dosáhnout vytčeného stavu legislativní cestou, kterou ale Ústavní soud v rámci své pravomoci není oprávněn nahrazovat.Ze všech výše uvedených důvodů žalobkyně považuje za zákonu odpovídající, aby základem pro výpočet výše zadostiučinění byla celková doba řízení. - to je v případě správního řízení doba 10ti let, - v případě soudních řízení doba u 16 C 29/2003 -13 let u 16 C 30/2003– 15 let. 15. Na jednání dne [datum] žalobkyně výslovně uvedla, že touto žalobou se domáhá náhrady nehmotné újmy za nepřiměřenou délku řízení v : správním řízení pod sp.zn. PU [číslo] Státního pozemkového úřadu, ve kterém byly vydány rozhodnutí ze dne 16. 7. 2002 č.j. PU 885/92/4 a č.j. PU 885/92/5; věci vedené [příjmení] [obec a číslo] sp.zn. 16C 29/2003; věci vedené [příjmení] [obec a číslo] sp.zn. 16C 30/2003. 16. Žalovaná žalobou tvrzený nárok neuznává co do důvodu ani co do výše. Žalovaná uvedla, že správní orgán žádostí se zabývající nepochybil v procesu zjišťování a posuzování předpokladů pro rozhodnutí, shromažďování podkladů a hodnocení zjištěných skutečností. Dle názoru žalované nedošlo v řízení před správním orgánem, v rámci něhož je tvrzena újma, k nesprávnému úřednímu postupu, přitom se jednalo o velmi složité řízení. 17. Žalovaná je názoru, že délku napadeného restitučního řízení nelze, při posouzení všech relevantních okolností provázejících dané řízení, tak i pokud jde o samotný průběh řízení, a postup orgánu během řízení, považovat za nepřiměřenou. Z poskytnutých materiálů nevyplývá, že by bylo postupu pozemkového úřadu při vypořádávání předmětného restitučního nároku možno vytknout jakékoli zbytečné prodlužování řízení a neochotu věc řešit, v řízení nedocházelo ke zbytečným (neodůvodněným) průtahům, rozhodnutí správního orgánu byla vydána v přiměřené lhůtě s ohledem na okolnosti případu, a to zejména s ohledem na velkou náročnost řízení, tedy nelze mít za naplněný předpoklad nepřiměřenosti délky řízení. 18. Jak dále z materiálů ohledně dané restituční věci vyplývá, je nepochybné, že šlo o věc značně náročnou, a to jak co do složitosti skutkové, tak co do složitosti právního posouzení. Řízení před správním org