75 C 89/2021 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit částku 69 066 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky jdoucím od 25. 3. 2021 do zaplacení. Nejprve tvrdila, že dne 22. 10. 2020 uzavřela s žalovanou smlouvu o zájezdu [číslo] jejímž obsahem byl zejména závazek žalované poskytnout žalobkyni zájezd do hotelu [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] v destinaci [anonymizována dvě slova], v termínu od 17. 3. 2021 do 24. 3. 2021, a závazek žalobkyně uhradit žalované sjednanou cenu v celkové výši 74 046 Kč, z toho částka 69 066 Kč tvořila cenu zájezdu a částka 4 980 Kč tvořila cenu cestovního pojištění (dále také jako„ Smlouva“). Žalobkyně celkovou cenu zájezdu uhradila částečně prostřednictvím„ Poukazu na zájezd [číslo]“ v hodnotě 69 480 Kč a částečně platbou ze dne 24. 10. 2020 ve výši 4 566 Kč, celkem tedy 74 046 Kč. Dále tvrdila, že poukaz na zájezd [číslo] v hodnotě 69 480 Kč byl žalobkyni vydán žalovanou z důvodu odstoupení od smlouvy o zájezdu [číslo] ze dne 16. 8. 2019, kdy žalovaná tento poukaz akceptovala. Dne 9. 2. 2021 bylo žalobkyni ze strany žalované oznámeno, že z důvodu překážek na straně žalované není možné realizovat zájezd, který je předmětem Smlouvy ze dne 22. 10. 2020. Následně došlo mezi žalobkyní a žalovanou ke změně Smlouvy dle ust. § 2531 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdy nově byl sjednán závazek poskytnout ubytování v hotelu [příjmení] [příjmení] [jméno] [anonymizována dvě slova] v destinaci [anonymizována dvě slova], a to ve stejném termínu 17.3.2021 až 24.3.2021. Vzhledem ke skutečnosti, že v cílové destinaci zájezdu nebo v jeho bezprostředním okolí se v době konání zájezdu šířila nákaza koronaviru SARS-CoV-2, která způsobuje onemocnění Covid-19, žalobkyně v době před zahájením zájezdu platně odstoupila od výše uvedené smlouvy o zájezdu dle ust. § 2535 občanského zákoníku. Žalobkyně se opakovaně pokoušela odstoupit od Smlouvy z důvodu dle § 2535 občanského zákoníku formou e-mailové zprávy. Žalobkyně naposledy odeslala žalované odstoupení od smlouvy z důvodu dle § 2535 občanského zákoníku dne 9. 3. 2021, a to jak v elektronické podobě, tak v podobě listinné, které bylo žalované doručeno dne 10. 3. 2021. Žalovaná zaslala žalobkyni odkaz na formulář pro odstoupení od Smlouvy. Pod tímto odkazem se ale nacházel formulář pro odstoupení od Smlouvy dle ustanovení § 2533 odst. 1 občanského zákoníku. K 8. 3. 2021, bylo v [anonymizováno] zaznamenáno celkem 187 000 případů nákazy koronavirem SARS-CoV-2, z toho celkem 10 995 úmrtí jako následek nemoci Covid-19. Dle informací z webu Ministerstva zahraničních věcí ČR zveřejněných dne 1. 2. 2021 přímo velvyslanectvím České republiky v Káhiře:„ MZV ČR doporučuje cestovat do [anonymizováno] pouze v nezbytných případech, mezi něž nepatří cestování za účelem turistiky. Upozorňujeme, že [anonymizováno] spadá do kategorie zemí s velmi vysokým rizikem nákazy." Dále žalobkyně ve věci argumentovala výkladovým stanoviskem Evropské komise a Ministerstva pro místní rozvoj. Usnesením vlády České republiky [číslo] 2021 Sb. byl v termínu 27. 2. 2021 až 11. 4. 2021 v České republice vyhlášen nouzový stav z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území České republiky. Žalobkyně měla za to, že pokud by zájezd absolvovala, jednala by v rozporu s generální prevenční povinností. V případě, že by se žalobkyně nakazila nemocí Covid-19 v cílové destinaci zájezdu, byla by významným rizikem pro lidské zdraví také zdravotní péče v [anonymizováno], která nemusí dosahovat takové úrovně jako zdravotní péče poskytovaná na území České republiky. Významný dopad na poskytování zájezdu nebo na přepravu osob do místa určení měla dle žalobkyně také skutečnost, že v cílové destinaci bylo nutné dodržovat mnoho omezujících opatření ze strany místních úřadů, které podstatně zasahovali do výsledné podoby zájezdu. Riziko nákazy bylo navíc i při cestování letadlem, příp. autobusem. Z výše uvedených důvodů měla žalobkyně za to, že byl dán důvod odstoupení od Smlouvy podle § 2535 občanského zákoníku, a že má nárok na vrácení celé ceny za zájezd. Žalobkyně žalovanou vyzvala předžalobní výzvou ze dne 21. 4. 2021 k plnění, avšak k dobrovolné úhradě nedošlo. 2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. V rámci písemného vyjádření k žalobě ze dne 2. 9. 2021 namítala, že nebyly splněny podmínky pro odstoupení od Smlouvy podle § 2535 občanského zákoníku. Vyhlášení nouzového stavu v ČR nemůže být důvodem pro odstoupení od smlouvy podle § 2535 občanského zákoníku. Ten navíc trval od 5. 10. 2020 do 11. 4. 2021. Vyhlášení nouzového stavu se navíc vztahovalo k ČR a ne k místu určení zájezdu. Současně aktuální opatření obsahovalo výjimky z cest mimo okres. Ačkoliv byla ke dni uzavření Smlouvy v ČR situace značně kritická, přesto se žalobkyně dobrovolně rozhodla Smlouvu uzavřít. K 9. 2. 2021 žalobkyně navíc akceptovala návrh na změnu Smlouvy, kdy dobrovolně opětovně zvolila destinaci [anonymizováno]. Vzhledem k tomu, že se situace v ČR ani v [anonymizováno] od uzavření Smlouvy výrazně nezměnila a informace byly veřejně dostupné, nelze dojít k závěru, že by žalobkyní tvrzené skutečnosti nebyly předvídatelné. Relevantní informace měla navíc žalovaná na svých webových stránkách a před uzavřením Smlouvy je posílala žalobkyni. Opatření v [anonymizováno] byla již ke dni zakoupení zájezdu a ta navíc sloužila právě k bezpečnosti cestujících. Nedoporučení cestovat do [anonymizováno] bylo na stránkách MZV už v době uzavření Smlouvy. Subjektivní pocit pak nemůže být důvodem pro odstoupení podle § 2535 občanského zákoníku. Odstoupením žalobkyně od Smlouvy podle § 2533 občanského zákoníku by vznikl nárok na odstupné dle [číslo] VSP. Žalobkyní zakoupený zájezd se navíc objektivně mohl konat, a také se konal. Protože žalobkyně odstoupila od Smlouvy podle § [číslo], žalovaná má nárok na úhradu odstupného proti nároku žalobkyně na vrácení ceny za zájezd. V podání ze dne 2. 9. 2021 ani na prvním jednání ve věci konaném dne 13. 5. 2022 však neuvedla, jaká by měla být konkrétní výše odstupného. 3. Na jednání konaném dne 13. 5. 2022 účastníci učinili nesporným, že cena za zájezd byla plně uhrazena. 4. Žalovaná na jednání konaném dne 13. 5. 2022 upozorňovala na to, že poukaz, který žalobkyně akceptovala z důvodu odstoupení od smlouvy o zájezdu [číslo] ze dne 16. 8. 2019, a kterým byla částečně hrazena cena za zájezd dle cestovní smlouvy uzavřené dne 22. 10. 2020, mohl být použit k úhradě nového zájezdu s návratem nejpozději k 31. 10. 2021. Současně uváděla, že předmětné poukazy mohly být prodlouženy. 5. Žalobkyně na prvním jednání ve věci uvedla, že čl. 6 VOP je ujednáním nepřiměřeným. 6. Vzhledem k tomu, že žalovaná do doby prvního jednání ve věci netvrdila ani neprokazovala konkrétní výši odstupného, na které by měla nárok v případě odstoupení od Smlouvy podle § 2533 občanského zákoníku, soud žalované na tomto jednání poskytl poučení podle § 118 odst. 1 a 3 o.s.ř., aby žalovaná tvrdila a prokazovala konkrétní výši požadovaného odstupného, o kterou se měly snížit platby, které žalobkyně zaplatila za zájezd s ohledem na znění odst. [číslo] VOP, a aby tvrdila a prokazovala konkrétní výši jí skutečně vzniklých nákladů, resp. finanční ztráty, která jí vznikla odstoupením od smlouvy ze strany žalobkyně. 7. Na to žalovaná ve lhůtě k tomu soudem poskytnuté reagovala tak, že v souvislosti se Smlouvou eviduje nejméně náklady na leteckou přepravu ve výši 54 000 Kč a náklady na ubytování vč. stravování a služby v destinaci ve výši 982,32 USD (tj. 22 627 Kč přepočteno k datu 10. 3. 2021). Současně uvedla, že již cena za zájezd byla žalobkyni poskytnuta se slevou. Šlo o zájezd tzv.„ first minute“. Dále uvedla, že s ohledem na dobu odstoupení od smlouvy a situaci s COVID 19 již nebyl možný přeprodej zájezdu. Proto, že měla za to, že žalobkyně od Smlouvy odstoupila dne 10. 3. 2021, tj. 7 dní před plánovaným zahájením, rozhodla se vůči žalobkyni uplatnit sjednané odstupné ve výši 80% ceny zájezdu ve výši 55 252,80 Kč. Proklientsky nežádala odstupné ve výši skutečně vzniklých nákladů. 8. Na to reagovala žalobkyně podáním ze dne 3. 10. 2022 tím, že upřesnila žalobní tvrzení v tom směru, že žalobkyně od Smlouvy odstoupila již emailem ze dne 27. 2. 2021, tedy 18 dní před konáním zájezdu. V souladu s ust. 6 VOP by odstupné mělo činit 50% z celkové ceny zájezdu. Uvedla, že přesto má za to, že tato výše je nepřiměřená, a že přiměřeným odstupným by mělo být 25 - 30% ceny [obec]. Dále v tomto podání namítla nepřiměřenost celého čl. 6 VOP a uvedla, že tento článek je pro slabší stranu zvlášť nevýhodný, aniž je k tomu rozumný důvod. 9. V závěrečné řeči žalovaná uvedla, že žalobkyně od Smlouvy odstoupila podle § 2533 občanského zákoníku dne 10. 3. 2021 a nikoliv 27. 2. 2021. V souladu s všeobecnými obchodními podmínkami nelze odstoupit e-mailem. 10. Skutková zjištění soudu jsou pak uvedena níže: 11. Z informací Velvyslanectví ČR v [anonymizováno] k 11.10.