22 C 243/2022-45 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 5.10.2022 se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 170 834 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že byl zaměstnán u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 10. 2018 a jejího dodatku. Pracovní poměr byl následně ukončen, a to Dohodou o rozvázání pracovního poměru ze dne 30. 6. 2022, ve které žalovaná uznala, že dluží žalobci část čisté mzdy za měsíc duben 2022 ve výši 27 170 Kč, květen 2022 ve výši 32 170 Kč. Mzda byla splatná vždy 15. den následujícího měsíce. Žalovaná ještě před podáním žaloby uhradila žalobci dne 11. 7. 2022 částku 15 000 Kč, dne 4. 8. 2022 částku 10 000 Kč a dne 1. 9. 2022 částku 12 170 Kč. Žalobce tyto částky započetl na mzdu za měsíc duben 2022 a v částce 2 170 Kč na mzdu za měsíc květen 2022. Žalobce se tedy podanou žalobou domáhal části čisté mzdy za měsíc květen 2022 ve výši 22 170 Kč a úhrnné částky 148 664 Kč, která představuje mzdu za měsíc červen 2022 a odstupné, vše včetně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení. Žalobce zároveň požadoval zákonný úrok z prodlení za pozdě uhrazenou mzdu za měsíc duben 2022. Žalovaná následně po podání žaloby, žalobci uhradila dne 28. 11. 2022 částku 22 170 Kč a dne 1. 2. 2023 žalobce obdržel od Úřadu práce částku 56 200 Kč jako kompenzaci za nevyplacené odstupné. Žalobce proto přistoupil k částečnému zpětvzetí žaloby, kdy částku uhrazenou žalovanou započetl zbytek částky odpovídající mzdě za měsíc květen 2022. Částku uhrazenou Úřadem práce, pak žalobce započetl na úhradu mzdy za měsíc červen 2022 a část nároku na odstupné. Soud proto řízení částečně zastavil usnesením ze dne 20. 4. 2023, které nabylo právní moci dne 18. 5. 2023, kdy předmětem sporu se stala jistina ve výši 92 464 Kč s příslušenstvím, představující zbylou část odstupného a zákonný úrok z prodlení za pozdě uhrazené částky. Žalobce vyzval žalovanou k plnění přípisem ze dne 30. 6. 2022. Žalovaná reagovala s tím, že požadovanou částku není schopna v současné chvíli uhradit, aniž by nárok samotný rozporovala, pročež se žalobce se svým nárokem obrátil na soud. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 7. 12. 2022, kdy uvedla, že je žalována chybná částka, neboť dne 28. 11. 2022 uhradila žalobci částku 22 170 Kč. Ve zbytku proti nároku žalobce nebrojila, pouze žádala o splátkový kalendář, neboť je v druhotné platební neschopnosti. 3. K jednání dne 16. 8. 2023 se žalovaná nedostavila a soud jednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v její nepřítomnosti. 4. Soud k věci provedl následující dokazování: 5. Z pracovní smlouvy ze dne 1. 10. 2018 bylo zjištěno, že žalobce pracoval u žalované od 1. 10. 2018 na dobu neurčitou na pozici„ data entry specialist“. Místem výkonu práce byla Praha. Ve smlouvě byla v čl. 4 sjednána mzda ve výši 25 000 Kč hrubého, pohyblivá složka mzdy a další zvýhodnění poskytované žalobci žalovanou jsou stanoveny v písemné dohodě uzavřené mezi účastníky. Mzda má být vyplácena na účet žalobce měsíčně pozadu, a to vždy každý 15. kalendářní den následujícího měsíce. Pracovní doba činila dle čl. 5 smlouvy 40 hodin týdně. 6. Z dodatku k pracovní smlouvě ze dne 30. 4. 2020, soud zjistil, že byla změněna pracovní pozice žalobce na„ Software Product Tester“. Nově náležela žalobci základní měsíční mzda ve výši 30 000 Kč měsíčně. V případě úspěšného hodnocení, které se uskuteční 4 měsíce po účinnosti tohoto dodatku se výše měsíční základní hrubé mzdy zvýší na 40 000 Kč. 7. Z Dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne 30. 6. 2022 je zřejmé, že pracovní poměr byl ukončen dohodou ke dni 30. 6. 2022, z důvodu nadbytečnosti. Žalobci náleží odstupné ve výši tří průměrných měsíčních platů. Součástí Dohody o rozvázání pracovního poměru je uznání dluhu, kdy žalovaná uznala, že ke dni 30.6. 2022 dluží žalobci částku 59 340 Kč, která představuje již dříve splatnou mzdu za měsíce duben a květen 2022. Žalovaná se zavázala toto uhradit nejpozději dne 30. 9. 2022. Za žalovanou dluh uznala [jméno] [příjmení]. 8. Z platového výměru pro měsíc duben 2022 bylo zjištěno, že žalobci přísluší základní mzda ve výši 36 190 Kč a čistá mzda ve výši 32 170 Kč. 9. Z platového výměru pro měsíc květen 2022 bylo zjištěno, že žalobci přísluší základní mzda ve výši 40 000 Kč a čistá mzda ve výši 32 170 Kč. 10. Z platového výměru pro měsíc červen 2022 bylo zjištěno, že žalobci přísluší základní mzda ve výši 30 909 Kč a odstupné ve výši 134 505 Kč. Průměrná hodinová mzda činila 257, 79 Kč. Pracovní poměr trval od 1. 10. 2018 do 30.6.2022 Celkem měla být žalobci vyplacena částka 148 664 Kč. 11. Z předžalobní výzva ze dne 23. 9. 2022 bylo zjištěno, že žalobce žalovanou vyzval k uhrazení dlužných mezd a odstupného. Dne 27. 9. 2022 byla doručena žalované [příjmení] reagovala přípisem ze dne 4. 10. 2022 s tím, že v současné chvíli není schopna dluh zaplatit, žádala o sjednání splátkového kalendáře a zároveň odkázala na paní [jméno] [příjmení] jako osobu oprávněnou za ni na území ČR jednat. 12. Po právní stránce soud posoudil věc takto: 13. Dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. K nařízenému jednání se bez jakékoliv omluvy nedostavila řádně předvolaná žalovaná, pročež soud věc projednal v její nepřítomnosti. 14. Dle ustanovení § 33 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, pracovní poměr se zakládá pracovní smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak. 15. Dle ustanovení § 38 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, Od vzniku pracovního poměru je a) zaměstnavatel povinen přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, platit mu za vykonanou práci mzdu nebo plat, vytvářet podmínky pro plnění jeho pracovních úkolů a dodržovat ostatní pracovní podmínky stanovené právními předpisy, smlouvou nebo stanovené vnitřním předpisem, b) zaměstnanec povinen podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době a dodržovat povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru. 16. Dle ustanovení § 49 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, dohodnou-li se zaměstnavatel a zaměstnanec na rozvázání pracovního poměru, končí pracovní poměr sjednaným dnem. Dohoda o rozvázání pracovního poměru musí být písemná. Každá smluvní strana musí obdržet jedno vyhotovení dohody o rozvázání pracovního poměru. 17. Dle ustanovení § 67 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně a) jednonásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval méně než 1 rok, b) dvojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 1 rok a méně než 2 roky, c) trojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 2 roky, d) součtu trojnásobku jeho průměrného výdělku a částek uvedených v písmenech a) až c), jestliže dochází k rozvázání pracovního poměru v době, kdy se na zaměstnance vztahuje v kontu pracovní doby postup podle § 86 odst. 4. Za dobu trvání pracovního poměru se považuje i doba trvání předchozího pracovního poměru u téhož zaměstnavatele, pokud doba od jeho skončení do vzniku následujícího pracovního poměru nepřesáhla dobu 6 měsíců. Zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. d) nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného výdělku. Byl-li se zaměstnancem rozvázán pracovní poměr, protože nesmí podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutím příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz nebo pro onemocnění nemocí z povolání, a zaměstnavatel se zcela zprostí své povinnosti podle § 270 odst. 1, odstupné podle věty druhé zaměstnanci nepřísluší. Pro účely odstupného se průměrným výdělkem rozumí průměrný měsíční výdělek. Odstupné je zaměstnavatel povinen zaměstnanci vyplatit po skončení pracovního poměru v nejbližším výplatním termínu určeném u zaměstnavatele pro výplatu mzdy nebo platu, pokud se písemně nedohodne se zaměstnancem na výplatě odstupného v den skončení pracovního poměru nebo na pozdějším termínu výplaty. Dohodnou-li se zaměstnavatel a zaměstnanec na rozvázání pracovního poměru, končí pracovní poměr sjednaným dnem. Dohoda o rozvázání pracovního poměru musí být písemná. Každá smluvní strana musí obdržet jedno vyhotovení dohody o rozvázání pracovního poměru. 18. Dle ustanovení § 52 odst. 1 písm. a) – c) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, zaměstnavatel může dát zaměstnanci vý