39 C 200/2020-79 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 107 949 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že byl zaměstnán u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] jako údržbář. Pracovní poměr byl uzavřen na dobu neurčitou. Dne [datum] převzal žalobce výpověď z pracovního poměru dle ust. § 52 písm. c zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „zák. práce“). Pracovní poměr tedy zanikl dne [datum]. V roce [rok] však byly žalobci vyplaceny pouze částky 12 124 Kč za [anonymizováno] [rok], 10 516 Kč za [anonymizováno] [rok]. Za měsíc [anonymizováno] až [anonymizováno] nebylo žalobci vyplaceno ničeho. Žalobce požaduje doplatit částku 2 349 Kč za [anonymizováno] [rok], částku 3 136 Kč za [anonymizováno] [rok], částku 16 949 Kč za [anonymizováno] [rok], částku 15 408 Kč za [anonymizováno] [rok] a částku 14 638 Kč za [anonymizováno] [rok]. Dále žalobce požaduje náhradu mzdy za nevyčerpanou dovolenou. Uvedl, že žalovaná v roce [rok] dovolenou neurčila a žalobce dovolenou nečerpal. Uvedl, že průměrný výdělek za předchozí čtvrtletí je 96,6 Kč za hodinu a jemu zbývalo 8 dní dovolené. Požaduje tedy částku 6 163 Kč. Dále žalobce požaduje odstupné, neboť mu byla dána výpověď z organizačních důvodů. Celkem na odstupném požaduje částku 49 305 Kč. 2. Žalovaná se k věci vyjádřila podáním ze dne [datum] a [datum] a uvedla, že nárok považuje za neoprávněný. Předně je z pracovní smlouvy zřejmé, že rozsah sjednané pracovní doby činil 30 hodin týdně a nikoliv tvrzených 40 hodin týdně. Dále na žalobce nedopadá zaručená hodinová mzda dle vyhl. 567/2006 Sb., neboť tento dle pracovní smlouvy nevykonával práci ve ztíženém pracovním prostředí, a i práci, k níž by potřeboval jakékoliv speciální zkoušky či certifikace. Dále své vyjádření žalovaná doplnila dne [datum] a uvedla, že pracovní smlouva předložená žalobcem obsahuje zjevně neautentický a nepravý podpis jednatele žalované. 3. Při prvním jednání dne [datum] žalovaná učinila nesporným, že za poslední tři měsíce pracovního poměru nebylo žalobci zaplaceno ničeho, tedy za [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] [rok]. Rovněž učinila nesporným, že nezaplatila žalobci náhradu za dovolenou a odstupné. K dotazu soudu proč žalovaná nezaplatila žalobci mzdu, právní zástupce žalované uvedl, že mu to [anonymizováno] známo, neboť není z té společnosti. Uvedl, že„ kdyby byla žalobci zaplacena mzda a odstupné, tak tady nesedíme“. Následně jednatel společnosti doplnil, že jej s žalobcem vázalo dlouholeté přátelství, potkal ho v době, kdy na tom žalobce nebyl nejlíp a přijal ho k sobě do práce. Nejdříve mu platil za to, že s ním chodil na ryby a hradil za něj rybářské zájezdy, a proto považoval za nesmysl, aby mu hradil nějakou mzdu, když naopak žalobce mu byl dlužen za 4 různé finanční výpomoci. Platil ze něj interrupci jeho přítelkyně a různé dentální zákroky. Proto považoval za jistou míru slušného chování, že po něm již nebude žalobce nic požadovat. Dále uvedl, že žalobce ten částečný úvazek neplnil a v práci se vyskytoval minimálně. 4. Žalobce vzal svou žalobu podáním ze dne [datum] částečně zpět, a to do částky 19 321 Kč se souvisejícím příslušenstvím. Dále po žalované tedy požadoval pouze zaplacení částky 88 628 Kč s příslušenstvím. 5. Mezi účastníky je nesporné, že pracovní poměr žalobce (zaměstnance) a žalované (zaměstnavatele) započal dne [datum] a skončil ke dni [datum]. Je nesporné, že žalobce odmítl převzít výpověď z pracovního poměru ze dne [datum] a že pracoval u žalované jako údržbář. Rovněž není sporu o tom, že žalobci nebyla vyplacena mzda za měsíc [anonymizována čtyři slova] [rok] a, náhrada za dovolenou a odstupné. 6. Mezi účastníky je však sporná výše náhrady mzdy, která přísluší žalobci za jednotlivé měsíce a její výpočet, a výše odstupného a výše za náhradu za dovolenou. 7. Soud k věci provedl následující dokazování a z nich zjistil uvedené skutečnosti: 8. Pracovní smlouva byla soudu předložena ve dvojím vyhotovení. Z pracovní smlouvy založené stranou žalovanou datované dnem [datum] vyplývá, že žalobce pracoval u žalované od [datum] jako údržbář, pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou. Pracovní doba byla pětidenní a rovnoměrně rozvržená, a to v rozsahu 30 hodin týdně. Nástupní tarif zaměstnance je 10 000 Kč za měsíc a splatnost mzdy nastává nejpozději 20 den následujícího měsíce. Dále byla stranou žalující předložena identická pracovní smlouva, stejně datovaná, podepsaná, nicméně v bodu 4 b) je uvedeno, že se pracovní doba sjednává v rozsahu 40 hodin týdně. 9. Ze zprávy [anonymizováno] správy sociálního zabezpečení ze dne [datum] včetně přiložených dokumentů soud zjistil, že žalovaná byla vedena v evidenci registru zaměstnavatelů od [datum] do [datum]. Dle mzdových listů žalobce tento pracoval v roce [rok], [rok], [rok] [anonymizováno] [rok] na 6 hodin denně (od 120 do 138 hodin za měsíc). Výjimkou je pouze [anonymizováno] [rok], kde je uvedeno, že žalobce odpracoval 184 hodin měsíčně. Výše hrubé mzdy je uvedena v roce [rok] na 11 000 Kč, v roce [rok] od [anonymizováno] do [anonymizováno] ve výši 12 500 Kč, od [anonymizováno] do [anonymizováno] ve výši 13 500 Kč, v roce [částka], v roce [rok] je uvedena výše hrubé mzdy v měsíci [anonymizováno] 14 600 Kč, v [anonymizováno] 12 272 Kč, v [anonymizováno] 11 454 Kč, v [anonymizováno] 11 095 Kč a v [anonymizováno] 11 000 Kč. V [anonymizováno] [rok] je uvedeno, že žalobce čerpal 20 dní dovolené, v [anonymizováno] 4 dny dovolené a v [anonymizováno] 4 dovolené. 10. Z výplatní pásky za měsíc [anonymizováno] [rok] bylo zjištěno, že hrubá mzda žalobce činila částku 12 272 Kč a tato odpovídala 20 dnům dovolené v tomto měsíci. 11. Z potvrzení o zaměstnání ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce pracoval u žalované jako údržbář od [datum] do [datum]. 12. Z výpovědi z pracovního poměru ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobci, který pracoval na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] jako údržbář je dána výpověď z pracovního poměru dle ust. § 52 pro nadbytečnost. Pracovní poměr na základě této výpovědi skončí uplynutím dvouměsíční výpovědní doby. Pracovní poměr končí dne [datum]. Do skočení pracovního poměru je žalobce povinen konat práci dle pracovní smlouvy. Pod dokumentem je uvedeno, že žalobce výpověď odmítl převzít, což podepsali přítomní svědci [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. 13. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce dlužnou částku, která je předmětem žaloby, po žalované vymáhal. 14. Z odpovědi na předžalobní výzvu ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná rozporovala pouze výši uvedeného nároku s tím, že žalobce nevykonával práci ve ztíženém provozu a dále měl sjednaný pracovní úvazek na 30 hodin týdně. Dále uvedla, že má celou řadu nesplacených závazků. 15. Z rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajská pobočka pro [územní celek] bylo zjištěno, že žalobci byla poskytnuta kompenzace za nevyplacené odstupné ve výši 19 321 Kč. Z rozhodnutí vyplývá, že žalobci náleží odstupné ve výši 3 násobku průměrného měsíčního výdělku. 16. Po právní stránce soud věc posuzoval jako pracovněprávní vztah, pročež ve věci aplikoval speciální úpravu zák. práce a na jím neupravené otázky aplikoval obecnou úpravu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ o. z.“). 17. Dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 18. Dle ust. § 52 psím. c) zák. práce může zaměstnavatel dát zaměstnanci výpověď z důvodu, stane-li se zaměstnance nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních podmínkách. 19. Podle § 67 odst. 1 písm. c) zák. práce zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně trojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 2 roky. Za dobu trvání pracovního poměru se považuje i doba trvání předchozího pracovního poměru u téhož zaměstnavatele, pokud doba od jeho skončení do vzniku následujícího pracovního poměru nepřesáhla dobu 6 měsíců. 20. Podle § 67 odst. 3 zák. práce se pro účely odstupného průměrným výdělkem rozumí průměrný měsíční výdělek. 21. Dle ustanovení § 144a odst. 4 zák. práce započtení proti pohledávce na mzdu, plat, odměnu z dohody a náhradu mzdy nebo platu smí být provedeno jen za podmínek stanovených v úpravě výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy v občanském soudním řádu. 22. Podle § 352 zák. práce průměrným výdělkem zaměstnance se rozumí průměrný hrubý výdělek, nestanoví-li pracovněprávní předpisy jinak. 23. Podle § 353 odst. 1 zák. práce průměrný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo