63 C 75/2023 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 264 789,55 Kč s příslušenstvím. <i>Žalobní tvrzení</i> 2. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná jakožto úvěrující uzavřela s žalobcem jakožto úvěrovaným dne 31. 3. 2014 Smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] („ Úvěrová smlouva“), jejíž součástí byla i Smluvní ujednání („ Smluvní ujednání“). Téhož dne uzavřel žalobce s žalovanou i rozhodčí smlouvu, v níž bylo sjednáno, že veškeré spory z Úvěrové smlouvy budou řešeny před rozhodcem vybraným žalovanou. 3. Na základě Úvěrové smlouvy žalovaná poskytla žalobci částku ve výši 65 000 Kč za poplatek ve výši 89 764 Kč, tedy celková částka splatná žalobcem činila 154 764 Kč, a to v 36 měsících, když výpůjční úroková sazba činila 94,96 % p. a. a RPSN činilo 89,34 %. 4. Úvěrová smlouva byla dále zajištěna celou řadou smluvních sankcí, uvedených zejména v článku 12. Smluvních ujednání. Žalobce poukazuje především na čl. 12 5. Smluvních ujednání, dle kterého žalované vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 25 % z dlužné částky, která byla splatná v den následujícím po vzniku této smluvní pokuty. Dle čl. 12 7. pak žalované mimo jiné vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 0,25 % denně za každý den prodlení s úhradou nové jistiny. 5. Jelikož nebylo v možnostech žalobce poskytnuté plnění splácet, došlo následně k prodlení, v důsledku čehož žalovaná zahájila vůči žalobci rozhodčí řízení, které mělo skončit vydáním rozhodčího nálezu rozhodce JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 4. 2. 2015, č. j. [číslo jednací] („ Rozhodčí nález“), na jehož základě byla žalobci uložena povinnost zaplatit žalované nejen částku, která mu byla v rámci úvěru reálně poskytnuta, ale rovněž excesivní úrok a řadu nepřiměřených smluvních pokut, jakož i náklady rozhodčího řízení. 6. Jelikož nebylo v možnostech žalobce plnění, které bylo Rozhodčím nálezem přiznáno žalované, zaplatit, zahájila žalovaná vůči žalobci na základě exekučního titulu, vydaného Rozhodčího nálezu, exekuční řízení, které bylo vedeno Mgr. [jméno] [příjmení], soudním exekutorem Exekutorského úřadu [okres] pod sp. zn. [spisová značka] („ Exekuční řízení“). 7. Žalobce však v průběhu Exekučního řízení seznal, že toto bylo vůči němu patrně vedeno neoprávněně, na základě nezpůsobilého exekučního titulu. Žalobce proto podal dne 30. 4. 2021 prostřednictvím soudního exekutora návrh na zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů („ o. s. ř.“). 8. Exekuční řízení bylo vůči žalobci zastaveno usnesením Okresního soudu v Břeclavi ze dne 11. 4. 2022, č. j. [číslo jednací], a to z důvodu absolutní neplatnosti Úvěrové smlouvy a na ni navazují rozhodčí smlouvy, zejména s ohledem na excesivně vysokou úrokovou sazbu a nepřiměřenost smluvních sankcí. Tedy Úvěrová smlouva a na ni navázaná rozhodčí smlouva zakládající pravomoc rozhodce k rozhodování sporů z Úvěrové smlouvy byly shledány pro rozpor s dobrými mravy a rozpor se zákonem absolutně neplatnými, v důsledku čehož rozhodce neměl pravomoc Rozhodčí nález vydat, a tento tak nikdy nemohl být způsobilým exekučním titulem v Exekučním řízení. Usnesení o zastavení Exekučního řízení nabylo právní moci dne 6. 5. 2022. 9. V průběhu Exekučního řízení však soudní exekutor vymohl na žalobci částku v celkové výši 388 227 Kč, která byla krom původní jistiny úvěru ve výši 65 000 Kč tvořena především nemalými částkami připadající na zmiňované excesivní nemravné úroky, smluvní sankce a náklady předchozího (rozhodčího) řízení. Z vymožené sumy částku v celkové výši 316 096,60 Kč soudní exekutor v průběhu Exekučního řízení vyplatil žalované jakožto oprávněné v Exekučním řízení. 10. Žalobce navíc ještě před zahájením Exekučního řízení uhradil žalované částku ve výši 55 897 Kč, jak vyplývá i z přiložené Karty klienta, která je rovněž součástí exekučního spisu. Jinak řečeno, žalobce uhradil žalované před zahájením Exekučního řízení a následně v jeho průběhu částku v celkové výši 371 993,60 Kč („ Vyplacené plnění”), když reálně obdržel od žalované částku 65 000 Kč. Na vrácení této částky měla tak žalovaná vůči žalobci nepochybně nárok. Společně s vrácením této částky pak vznikl žalované i nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z této částky, a to za dobu ode dne následujícího po dni, kdy byla původní částka 65 000 Kč žalobci vyplacena (15. 4. 2014), až do dne právní moci usnesení o zastavení Exekučního řízení (6. 5. 2022). Tento úrok ve výši 8,05 % p. a. za uvedené období činí 42 204,05 Kč. Celkově je tak žalovaná oprávněna si z Vyplaceného plnění ponechat částku 107 204,05 Kč. 11. Zbývající část Vyplaceného plnění v celkové výši 264 789,55 Kč je však tvořena penězi připadajícími na nemravně vysoký úrok za půjčení jistiny úvěru, na smluvní úrok z prodlení a smluvní pokuty - tedy na nároky žalované vyplývající z Úvěrové smlouvy a adhezních smluvních podmínek. Jelikož však v rámci řízení o návrhu na zastavení Exekučního řízení bylo pravomocně rozhodnuto, že Úvěrová smlouva je v celém rozsahu absolutně neplatná, jakož i související rozhodčí smlouva je absolutně neplatná, zaniká tím nárok žalované na zaplacení zjevně nemravného smluvního úroku, sankcí uvedených v Úvěrové smlouvě i nákladů předchozího (rozhodčího) řízení. 12. Jinými slovy žalovaná se dle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění („o. z.“), bezdůvodně obohatila na úkor žalobce, neboť v důsledku pravomocného zastavení Exekučního řízení odpadl právní důvod, pro který si žalovaná mohla ponechat finanční prostředky, které obdržela od žalobce jakožto Vyplacené plnění (před zahájením a v průběhu Exekučního řízení). 13. Žalobce proto prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení předžalobní výzvou k plnění ve smyslu ustanovení § 142a o. s. ř. ze dne 3. 2. 2023. Žalovaná však na tuto předžalobní výzvu zareagovala toliko sdělením, že nárok žalobce je promlčen a v rámci smírného řešení nabídla žalobci vrátit pouze částku ve výši 69 494,10 Kč. Tu však žalobce shledal jako neúměrně nízkou, a proto daný návrh žalované neakceptoval. 14. Jelikož se žalovaná ocitla v prodlení s vydáním žalované jistiny na základě předžalobní výzvy, domáhá se žalobce vůči žalované zaplacení dlužné částky i s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 264 789,55 Kč od 18. 2. 2023 (tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k zaplacení poskytnuté žalované v rámci předžalobní výzvy) do zaplacení. <i>Vyjádření žalované</i> 15. Žalovaná k žalobě uvedla, že s ní nesouhlasí. Nárok uplatněný v žalobě neuznala, a to ani z části. 16. Ani zastavení exekuce nemá vliv na to, že zde existuje hmotněprávní závazek, a to závazek uhradit pohledávky z Úvěrové smlouvy. Je nesporné, že na smlouvu nebylo řádně hrazeno tak, jak bylo dohodnuto a že úvěr byl zesplatněn a byly uplatněny smluvní pokuty. Veškeré vymožené plnění tak bylo plněním na platný dluh, nikoliv bezdůvodným obohacením. 17. Pokud byla exekuce zastavena, tak přezkoumáván byl exekuční titul, nikoliv dluh samotný; dluh stále existuje. Exekuční soud o dluhu ani rozhodovat nemohl. Zejména pak stále existuje Rozhodčí nález, který nabyl právní moci a stal se vykonatelným. Účinek dle § 28 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů („ z. r. ř.“), není možné chápat omezeně (jen pokud jde o vznik vykonatelného titulu), nýbrž jde všeobecně o účinky dle § 159a o. s. ř., neboť § 28 odst. 2 z. r. ř. výslovně hovoří o tom, že jde o účinky totožné s účinky pravomocného soudního rozhodnutí. Právní mocí Rozhodčího nálezu tak vzniká právě i překážka věci rozsouzené. 18. Žalobce obdržel Rozhodčí nález, na němž byla vyznačena právní moc k 9. 2. 2015. Nic mu nebránilo, aby podal ve lhůtě dle § 32 odst. 1 z r. ř. žalobu na zrušení rozhodčího nálezu dle § 31 z. r. ř. Tam mohl tvrdit, že Rozhodčí nález je neplatný a soud v řízení o zrušení rozhodčího nálezu je příslušný se tímto zabývat. Judikatura se vyvinula tak, že nějakým způsobem toto mohou zkoumat i exekuční soudy; zde ale nejde o exekuční řízení. Pokud žalobce zůstal i po vydání Rozhodčího nálezu pasivní, když mohl podat jak žádost o přezkum rozhodčího nálezu – odvolání, tak žalobu na zrušení rozhodčího nálezu a navíc byl i v odůvodnění Rozhodčího nálezu na tyto možnosti upozorněn, a promeškal veškeré lhůty, tak není možné nyní v nalézacím řízení Rozhodčí nález přehlížet. To by zásadně narušilo právní jistotu a legitimní očekávání. 19. Rozhodně pak nelze ze zastavení exekuce vyvozovat, že by zanikl hmotněprávní závazek, navíc přiznaný stále platným Rozhodčím nálezem. Ostatně exekuční soud ani není oprávněn věcně přezkoumávat Úvěrovou smlouvu, když konstantní judikatura, která nebyla nikdy zpochybněna, zapovídá věcný přezkum exekučního titulu (viz též rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 2675/2007 nebo sp. zn. 30 Cdo 3712/2012). Rovněž je třeba poukázat na rozhodnutí sp. zn. 29 Odo 1222/2005, publikovaného ve Sbírce soudníc