23 C 267/2023-20 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] spolu s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobce domáhal na soudu vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 82 000 Kč s příslušenstvím a nahradit žalobci náklady řízení k rukám jeho právního zástupce. Dle tvrzení žalující strany byla mezi žalobcem a žalovaným dne [datum] uzavřena smlouva o půjčce, na základě které půjčil žalobce žalovanému částku 23 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit dne [datum]. Dne [datum] pak byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena další smlouva o půjčce, kdy žalobce půjčil žalovanému částku 59 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit do [datum]. Žalovaný v obou případech peníze převzal, což potvrdil svým podpisem. Žalovaný však ani jednu z výše uvedených půjček v termínu, kdy je měl žalobci vrátit (tedy [datum] a [datum]) v dohodnutém termínu nevrátil, a to ani po zaslání tzv. předžalobní upomínky ve smyslu § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“). Žalobce se proto obrátil se svým nárokem na soud. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Usnesením zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] byl žalovaný vyzván ve smyslu § 114a odst. 2 písm. a) o.s.ř. k tomu, aby se vyjádřil k nároku žalobkyně uplatněného v žalobě, aby uvedl všechny skutečnosti a označil veškeré důkazy na podporu svých tvrzení v případě, že nárok žalobkyně uplatněný v žalobě zcela či zčásti neuznává, aby sdělil soudu, zda vznáší námitku věcné a místní nepříslušnosti zdejšího soudu. Ve výzvě soudu byla žalovaný vyzván k tomu, zda-li souhlasí s postupem soudu dle § 115a o.s.ř. s tím, že pokud se žalovaný ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že žalovaný proti postupu soudu dle § 115a o.s.ř. ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. nemá námitek. Na výše uvedenou výzvu soudu se žalovaný nijak nevyjádřil a ani soudu nesdělil skutečnosti, které by mu v tom bránily. 4. Podle § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Podle § 101 odst. 4 o.s.ř. vyzve-li soud účastníka, aby se vyjádřil o určitém návrhu, který se dotýká postupu a vedení řízení, může připojit doložku, že nevyjádří-li se účastník v určité lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky. 6. Soud zhodnotil, že jsou splněny podmínky pro postup soudu dle § 115a o.s.ř., neboť žalobkyně ve svém podání vyslovila souhlas s postupem soudu dle § 115a o.s.ř., žalovaný byla poučen o možnosti postupu soudu dle § 115a o.s.ř. v případě, že se na výzvu soudu nevyjádří v soudem určené lhůtě, a jelikož se žalovaný nevyjádřil, soud ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. vzal za to, že žalovaný proti postupu soudu dle výše citovaného ustanovení nemá námitek. Soud proto k vyřízení věci nenařizoval jednání, neboť v dané věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s postupem soudu dle § 115a o.s.ř. 7. Soud v řízení provedl dokazování, přičemž jednotlivé důkazy hodnotil v souladu s § 132 o.s.ř. jak každý samostatně, tak i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl na tomto základě k následujícím skutkovým zjištěním: 8. Ze Smlouvy o půjčce (Smlouva o půjčce (Zápůjčka) dle Občanského zákoníku) ze dne [datum] soud zjistil, že mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva, jejímž předmětem bylo„ půjčení peněz ve výši: 23.000 Kč“. Smluvní strany se také domluvily na tom, že tato půjčka bude vrácena převodem na bankovní účet specifikovaný ve smlouvě, a to do [datum] a bezúročně. Strany si rovněž ujednaly, že případné změny smlouvy je možno učinit jen očíslovaným písemným dodatkem podepsaným oběma stranami, který se pak stane nedílnou součástí smlouvy o půjčce. 9. Ze Smlouvy o půjčce (Smlouva o půjčce (Zápůjčka) dle Občanského zákoníku) ze dne [datum] soud zjistil, že mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva, jejímž předmětem bylo„ půjčení peněz ve výši: 23.000 Kč“. Smluvní strany se také domluvily na tom, že tato půjčka bude vrácena převodem na bankovní účet specifikovaný ve smlouvě, a to do [datum] a bezúročně. Strany si rovněž ujednaly, že případné změny smlouvy je možno učinit jen očíslovaným písemným dodatkem podepsaným oběma stranami, který se pak stane nedílnou součástí smlouvy o půjčce. 10. Z listiny označené jako Věc: předžalobní upomínka k vrácení peněžních prostředků z půjček ze dne [datum] spolu s dokladem o jejím převzetí soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovaného k neprodlenému vrácení dlužné částky v celkové výši 82 000 Kč s tím, že jinak se žalobce svého nároku bude domáhat soudní cestou. Dle údajů na dodejce si žalovaný upomínku převzal dne [datum]. 11. Po právní stránce soud věc zhodnotil následujícím způsobem: 12. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 13. Dle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 14. Podle § 1968 věta první o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 16. Provedeným dokazováním soud shledal žalobu důvodnou. Mezi žalobcem a žalovaným byly postupně uzavřeny dvě smlouvy o zápůjčce, na jejichž základě žalobce žalovanému postupně zapůjčil částku 82 000 Kč. Žalovaný však jak částku 23 000 Kč, tak částku 59 000 Kč v termínu splatnosti nevrátil, a to ani přes opakované výzvy žalobce, a s jejich úhradou se tak dostal do prodlení. Z důvodu prodlení žalovaného pak žalobci vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení, jak je zakotven v § 1970 o.z., jejichž výše je pak stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud s ohledem na výše uvedené proto žalobě v plném rozsahu vyhověl (výrok I). 17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 17 619 Kč Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 280 Kč a nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna dle § 6 odst. 1 ve spojení s § 7 vyhlášky MS č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 AT (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé) z tarifní hodnoty ve výši 82 000 Kč ve výši 4 380 Kč/úkon, dále z částky 2 190 Kč za jeden úkon (výzva k plnění, dále ze tří paušálních náhrad výdajů ve výši 300 Kč/úkon dle § 13 odst. 4, vše, kromě soudního poplatku, zvýšené o DPH ve výši 21 %. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla ve sporu zastoupena advokátem, uložil soud celkovou částku nákladů řízení zaplatit přímo tomuto advokátovi ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. 18. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.