20 C 168/2024-59 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobce se domáhal žalobou doručenou soudu dne 20.5.2024 dle části V. OSŘ rozhodnutí uvedeného ve výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnil tak, že uzavřel se žalovaným dne 19.10.2022 smlouvu o poskytnutí , Anonymizováno, služby, jejímž předmětem bylo zaslání doporučené zásilky na adresu sídla adresáta , adresa, , adresa, , k této zásilce žalobce rovněž uhradil doplňkovou službu „dodejka“. Plnění žalovaného však bylo vadné, neboť ani ke dni 17.4.2023 nebyla předmětná zásilka doručena jejímu adresátovi a žalobce neobdržel od žalovaného ani věcně správnou dodejku obsahující všechny správně a řádně vyplněné údaje prokazující dodání poštovní zásilky příjemci. Žalobce následně dne 17.4.2023 uvedenou službu reklamoval, s tím, že mu předmětná zásilka nedošla a že mu nebyla vrácena dodejka k této zásilce. Reklamace byla žalovaným vedena pod č. , hodnota, , byla však vyhodnocena jako nedůvodná. Žalobce tedy dne 2.6.2023 podal k Českému telekomunikačnímu úřadu, , Anonymizováno, (dále jen ČTÚ) návrh na zahájení řízení o námitce proti vyřízení reklamace. Na základě rozhodnutí ČTÚ uvedeného ve výroku rozsudku však byla námitka zamítnuta a rovněž návrh žalobce, aby byl žalovaný povinen žalobci vydat věcně správný druhopis dodejky vztahující se k zásilce uvedeného podacího čísla. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce včasný rozklad, rozhodnutí správního orgánu II. stupně, kterým bylo rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrzeno, bylo zástupci žalobce doručeno dne 18.3.2024, a proto byla zachována lhůta k podání této žaloby. Podle § 1914 odst. 1 obč. zák. byla na základě smluvního ujednání mezi účastníky žalovaný povinen plnit bez vad, uzavření poštovní smlouvy bylo podmíněno úplatou ze strany žalobce. Žalobce má však za to, že plnění žalovaného z titulu předmětné poštovní smlouvy bylo vadné, a proto se domáchá právní ochrany a bezvadného plnění. Vady konkrétně spočívaly v tom, že ač byla zásilka předána k přepravě dne 19.10.2022, tak ani v době podání reklamace dne 17.4.2023 neměl žalobce k dispozici ani dotčenou zásilku, ani důkaz o tom, že byla dodána adresátovi, tedy neměl k dispozici dodejku. Závěry správního orgánu II. stupně, že reklamaci č. , hodnota, nelze považovat za jinou reklamaci dle čl. 43 Základních poštovních podmínek, tedy nejsou správné. Sám žalovaný sepisoval v potvrzení o přijetí reklamace, že reklamace žalobce obsahovala i důvod, že nebyla vrácena dodejka, soupis byl vyhotoven v souladu s platnými poštovními podmínkami. Nelze tedy přijmout jeho tvrzení, že předmětem reklamace nebylo předání dodejky. Na uvedenou reklamaci je tedy třeba nahlížet i jako na reklamacei provedenou dle čl. 43 poštovních podmínek. Pokud by reklamace byla v daném případě podána pouze dle čl. 40 poštovních podmínek, pak by ji žalovaný nemohl přijmout. Žalobce následně dne 9.5.2023 předmětnou zásilku převzal, absentovala však na ní předmětná dodejka. Neměl však důvodu učinit další reklamaci, když už ji jednou učinil, z poštovních podmínek nevyplývá, že by žalobce musel tu samou vadu reklamovat víckrát. Žalovaná pošta nepostupovala dle čl. 32 poštovních podmínek, když nedoručenou zásilku žalobci bez průtahů nevrátila, stalo se tak až po více než 7 měsících. Je zřejmé, že reklamace byla podána důvodně, neboť bez ní by se žalobce nedozvěděl, kde zásilka skončila. Jak žalobce zjistil, žalovaný se pokoušel předmětnou zásilku doručovat na jinou adresu, než na jakou měl, což byl zřejmě i důvod, proč nebyla adresátovi řádně doručena. Správní orgány se následně nezabývaly průtahy ve vrácení dotčené zásilky a žalovaný rovněž neprokázal, že byl žalobce o možnosti vyzvednutí zásilky jakkoliv informován a ani tím, že zásilka byla zřejmě doručována neexistujícímu subjektu. Pokud by vrácená zásilka obsahovala dodejku, žalobce by na jejím předložení netrval a neinicioval by následná správní a soudní řízení. Z napadaného rozhodnutí správního orgánu II. stupně pak vyplývá, že údajně nelze po žalovaném požadovat aby prokazoval, že zásilka byla dne 9.5.2023 vrácena žalobci společně s dodejkou. Dále správní orgán uvedl, že pokud se tak stalo, měl toto žalobce vytknout (reklamovat) bezprostředně při přebírání zásilky, což mu však neukládá žádný právní předpis ani smlouva. Rozhodnutí správního orgánu II. stupně je tak nepřezkoumatelné, je spravedlivé po žalovaném požadovat, aby prokázal, že zásilka dodejku obsahovala, neboť se jedná o skutečnost, která pro něj může přivodit příznivé skutečnosti ve vztahu k řízení, žalovaný měl objektivní stav zásilky při jejím předávání žalobci zachytit a pokud tak neučinil, nelze to klást k tíži žalobce a i s přihlédnutím k tomu, že žalobce je v postavení spotřebitele a nemůže prokazovat negativní skutková tvrzení. Žalobce se domnívá, že v průběhu 7 měsíců, co byla zásilka v dispozici žalovaného, který s ní manipuloval, zřejmě došlo ke ztrátě/odtržení dodejky, když manipulaci se zásilkou zákon presumuje. Jak vyplývá z čl. 17 odst. 4 písm. 4 písm. g) poštovních podmínek může odesílatel požadovat, aby v dodejce byly uvedeny některé z tam uvedených údajů, např. důvod vrácení zásilky, ve který den byla zásilka uložena atd. , z čehož vyplývá, že je-li zásilka vrácena, má žalobce nárok na to, aby mu byla vrácena včetně dodejky. Napadená rozhodnutí jsou tak stižena zcela zásadními vadami. Správní orgány zcela ignorovaly skutečnost, že žalovaný nikterak neprokázal, že by z hlediska hmotného práva doručil k rukám žalobce jakoukoliv výzvu k vyzvednutí zásilky, kterou zřejmě adresát nepřevzal, ač ho v tomto směru tížilo důkazní břemeno. Kdyby se tomu tak stalo, žalobce by si zásilku nepochybně bez zbytečného odkladu převzal.2. Žalovaný k žalobě uvedl, že žalobní nárok neuznává a ztotožňuje se zcela se závěry rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu obou stupňů a odkázal se na jejich odůvodnění.3. Soud požádal Český telekomunikační úřad (dále jen „ČTK“) o vyjádření ve věci, neboť dle § 250c odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) se stejnopis žaloby doručuje rovněž správnímu orgánu, který o sporu nebo o jiné věci rozhodl a soud jej vyzve, aby v určené lhůtě oznámil, zda bude v řízení uplatňovat práva či nikoli. Český telekomunikační úřad k žalobě uvedl, že se zcela ztotožňuje s odůvodněním napadeného rozhodnutí předsedy Rady ČTÚ ze dne 7.3.2024, jč. , Anonymizováno, s tím, že předmětem reklamace č. , hodnota, ze dne 17.4.2023 skutečně nemohlo být to, že se zásilkou vrácenou žalobci dne 9.5.2023 s ohledem na časovou souvislost a z logiky věci nemohlo být to, že s vrácenou zásilkou č. , Anonymizováno, nebyla předána dodejka a reklamaci tak nelze považovat za jinou reklamaci dle čl. 43 Základních poštovních podmínek (dále jen ZPP), tedy toho, že navrhovatel (žalobce) neobdržel dodejku. Správní orgán dále uvedl, že trvá na tom, že žalobce dne 17.4.2023 uplatnil pouze tzv. reklamaci dodání dle čl. 40 odst. 3 ZPP. Je třeba zdůraznit, že zásilka podací č. , Anonymizováno, nebyla dodána a žalobce tak zcela logicky nemůže požadovat, aby mu žalovaný vyhotovil druhopis dodejky dle čl. 17 odst. 1 ZPP prokazující dodání poštovní zásilky příjemci, když on sám potvrzuje, že zásilka mu jakožto odesílateli byla vrácena a tedy nebyla dodána příjemci. Žalobce ve správním řízení nikterak neprokázal, že na vrácené zásilce absentovala dodejka a naopak žalovaný prokázal, že mu žalobce písemně potvrdil převzetí vrácené zásilky. Uvedl, že podle čl. 17 odst. 4 poštovních podmínek je dodejka integrovanou součástí použité zvláštní obálky zásilky. U tohoto typu obálky se předpokládá oddělení dodejky pouze, je-li předávána adresátovi, což se zde nestalo. Potvrdil-li žalobce žalovanému dne 9.5.2023, že přebírá vrácenou zásilku, vztahuje se potvrzení na celou zásilku, a to včetně dodejky, která je součástí zvláštní obálky. Pokud dodejka na vrácené zásilce chyběla, měl buď logicky vrácenou zásilku nepřevzít, nebo převzít s výslovnou výhradou, případně přímo na místě chybějící dodejku reklamovat či co nejdříve po převzetí. Jestliže žalobce zásilku převzal bez jakékoliv výhrady a a ani v následujících dnech chybějící dodejku nereklamoval, žalovaný nemohl vůbec vědět, že žalobce dodejku postrádá. Argumentace žalobce, že i na tuto vadu se vztahovala reklamace ze dne 17.4.2023 je mylná, neboť v této reklamaci nemohl žalobce reklamovat vadu, která se dle jeho tvrzení projevila až dne 9.5.2023, tj. při převzetí zásilky. Co se týká jiných práva a povinností (nedoručení zásilky, průtahy s jejím vrácením), pak žalobce se těchto úpravy těchto nároků vůbec nedomáhal, proto nebyly předmětem správního řízení a tudíž ani rozhodnutí správního orgánu. Uvedené nároky tak nyní nemohou být ani předmětem tohoto soudního řízení a tato žalobní argumentace je zcela irelevantní. Navrhl žalobu zamítnout v plném rozsahu.4. Žalobce k žalobě ještě doplnil, že nemůže dokazovat tzv. negativní skutečnost (prokazování neexistujících skutečností), jak vyplývá z judikatury, tj. že na zásilce chyběla dodejka, ke svým tvrzením pak doložil své „čestné prohlášení“ a fotograf