Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhala po soudu vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 12 107 Kč, a nahradit žalobkyni náklady řízení k rukám jejího právního zástupce. Dle tvrzení žalující strany byla mezi žalobkyní a žalovaným dne , datum, uzavřena smlouva na bezúčelový spotřebitelský úvěr, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit do 30 dnů od jeho poskytnutí. , adresa, 000 Kč byla žalovanému poskytnuta dne , datum, na jeho účet.2. Před poskytnutím úvěru žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Úvěruschopnost žalovaného byla posouzena žalobkyní na základě lustrace žalovaného v insolvenčním rejstříku a v Centrální evidenci exekucí, dále lustrací žalovaného v systému BRKI/NRKI, SOLUS s kladným výsledkem. Spolu s částkou 10 000 Kč se žalovaný zavázal žalobkyni zaplatit poplatek 330 Kč za poskytnutí úvěru, a poplatek ve výši 199 Kč za expres výplatu. Žalovaný si prodloužil splatnost úvěru o 30 dní tzv. korunovým vkladem, tedy uhrazením 1 Kč, k prodloužení splatnosti došlo ve dnech , datum, a , datum, . K dalšímu prodloužení splatnosti došlo , datum, , kdy žalovaný uhradil v souladu se smlouvou částku 1 490 Kč (služba „Desetiprocentní odklad“). Za trvání smlouvy žalovaný uhradil částku 1 492 Kč. Žalovaný v termínu splatnosti (, datum, ) dluh vůči žalobkyni neuhradil. Celkový dluh žalovaného vůči žalobkyni činil 12 107 Kč, sestávající se z neuhrazené jistiny ve výši 9 999 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti „korunovým odkladem“ ve výši 489 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti desetiprocentním odkladem ve výši 490 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 300 Kč (výzva k úhradě ze dne , datum, ), a smluvní pokuty ve výši 300 Kč. Jelikož žalovaný na svůj dluh vůči žalobkyni neuhradil ničeho ani poté, co mu byla ze strany právního zástupce žalobkyně zaslána tzv. předžalobní upomínka ve smyslu ust. § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), obrátila se žalobkyně se svým nárokem obrátila na soud.3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.4. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, . Žalobkyně se z nařízeného soudního jednání omluvila podáním ze dne , datum, , žalovaný se na nařízené soudní jednání nedostavil, a svoji účast u nařízeného soudního jednání včas a řádně neomluvil. Soud postupoval ve smyslu ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. a jednal v nepřítomnosti žalovaného.5. Na základě provedeného dokazování došel soud k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne , datum, úvěrovou smlouvu. Jednalo se o bezúčelový spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému částku 10 000 Kč, kterou se žalovaný spolu s odpovídajícími poplatky zavázal vrátit do 30 dnů od jeho poskytnutí. Úvěr byl žalovanému poskytnut dne , datum, (prokázáno Úplným výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně, vedeného Krajským soudem v Brně, oddíl B, vložka , hodnota, , ze dne , datum, , Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ID žádosti , hodnota, – ID klienta , hodnota, ze dne , datum, , Informačním memorandem o zpracování osobních údajů platnými ke dni , datum, , Kartou klienta ze dne , datum, , Posouzením úvěryschopnosti klienta, Výpisem z bankovního účtu žalobkyně ze dne , datum, , Opisem výpisu proplacení smlouvy se záznamem provedené odchozí úhrady ve výši 10 000 Kč). Žalovaný v souladu se smlouvou posunul původní termín splatnosti (, datum, ) až na datum , datum, , kdy uhradil na účet žalobkyně dne , datum, částku 1 Kč, dne , datum, částku 1 Kč, dne , datum, pak částku 1 490 Kč (prokázáno Výpisem čerpání, splátek a úhrad za období od , datum, do , datum, , Sazebníkem platným od , datum, ). Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k dobrovolnému plnění dlužné částky (prokázáno Předžalobní výzvou k plnění ze dne , datum, s dokladem o odeslání – podací arch , právnická osoba, ze dne , datum, ).6. Svá skutková zjištění soud opřel o shora uvedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a věcné správnosti neměl žádných pochybností, ostatně ani samými účastníky pravost či věcná správnost těchto listinných důkazů nebyla zpochybňována. Soud rovněž dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění potřebných pro rozhodnutí ve věci samé, a tedy další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.7. Soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci se plně shoduje s výše uvedenými skutkovými zjištěními soudu, a z tohoto důvodu lze již jen odkázat na shora uvedené.8. Po právní stránce soud věc posoudil následujícím způsobem:9. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná.13. Podle ust. § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle ust. § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.14. Podle ust. § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.15. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvou o úvěru podle ust. § 2395 a násl. o.z. Úvěr byl sjednán jako spotřebitelský ve smyslu ust. § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný podle smlouvy vystupoval jako spotřebitel (§ 419 o.z.) a žalobkyně byla poskytovatelkou podle ust. § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 o.z.) poskytla spotřebitelský úvěr. Žalovaný na základě této smlouvy čerpal úvěr. Je tedy na místě aplikovat i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.16. V řízení bylo dále prokázáno, že účastníci sjednali podmínky pro poskytnutí úvěru a jeho vrácení, jakož i následky porušení těchto povinností. Žalovaný porušil svoje smluvní povinnosti, když v rozporu se smluvním ujednáním úvěr v termínu splatnosti, který byl na základě jednání žalovaného (úhrada částky 1 Kč dvakrát, úhrada částky 1 490 Kč) posunut na , datum, , žalobkyni nesplatil. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu, a když ten na výzvu žalobkyně nereagoval, uplatnila žalobkyně svůj nárok soudní cestou. Žalobkyně postupovala zcela v souladu se smluvním ujednáním, když žalovaného vyzvala k úhradě splatného dluhu. Z dosud neuhrazeného úvěru je žalovaný povinen současně platit dle ust. § 1970 o.z. úrok z prodlení, a to až do úplného zaplacení dlužné částky, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.17. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 107 Kč sestávající z částky 400 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 400 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 400 Kč za podání návrhu na vydání EPR dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.19. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.