Žalobkyně se žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 20 925 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobkyní a společností , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). Dle tvrzení žalobkyně byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 14 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, došlo ke dni , datum, k zesplatnění úvěru. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou, avšak ani přesto neuhradil ničeho. Žalobkyně tak požaduje po žalovaném vrácení poskytnutého úvěru a zaplacení smluvního úroku.2. Žalovaný byl usnesením ze dne 11. 3. 2026, č. j. 20 C 18/2026-19 vyzván, aby soudu sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, přičemž byla poučen, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud ve smyslu ust. § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) předpokládat, že s tímto postupem souhlasí. Žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil, proto soud ve smyslu citovaného ustanovení jeho souhlas s uvedeným postupem předpokládal. Žalobkyně ve své žalobě uvedla, že souhlasí s tím, aby bylo rozhodnuto bez nařízení jednání.3. Vzhledem k uvedeným skutečnostem soud postupoval dle ust. § 115a o.s.ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání.4. Soud učinil následující skutková zjištění:5. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne , datum, platně uzavřena smlouva o úvěru (Prokázáno: smlouva o úvěru č. , hodnota, , dodatek č. 1 ke smlouvě o úvěru). Obsahem závazku byla povinnost právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr ve výši 14 000 Kč a tomu odpovídající povinnost žalovaného splatit úvěr. Žalovaný však svou povinnost platit pojistné neplnil a následně tak pro neplacení splátek došlo k zesplatnění úvěru ke dni , datum, (Prokázáno: poslední možnost dohody na úhradě). Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku z žalovaným na žalobkyni (prokázáno: smlouva o postoupení pohledávek). Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj dluh neuhradil ani po zaslání předžalobní upomínky je tedy povinen uhradit žalobkyni částku, která je předmětem tohoto řízení.6. Uvedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že provedené důkazy plně prokazují zjištěný skutkový stav, a tedy další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.7. Na základě výše uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, přičemž žalovaný poskytnuté prostředky žalobkyni dosud neuhradil, a předmětná žaloba je tak důvodná.8. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:9. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Vzhledem k výše uvedeným skutkovým zjištěním i právnímu hodnocení soud rozhodl tak, že žalobě plně vyhověl, když přiznal žalobkyni právo na zaplacení dlužné částky včetně příslušenství, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 338 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 838 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 925 Kč sestávající z částky 400 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 400 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 400 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t.. Ke snížení náhrady nákladů řízení ve smyslu ust. § 14b a.t. soud přistoupil, neboť v daném případě jsou splněny podmínky pro aplikaci tohoto ustanovení. Závěr, že se jedná o žalobu na ustáleném vzoru, soud učinil na základě porovnání několika žalob od téže žalobkyně, kdy je zřejmé, že se v těchto žalobách mění jen údaje individualizující konkrétní žalobu, jako jsou dlužné částky, dlužná období či čísla smluv, ovšem jinak se jejich text nemění. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla ve sporu zastoupena advokátem, uložil soud celkovou částku nákladů řízení zaplatit přímo tomuto advokátovi ve smyslu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.13. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.