12 C 218/2011-382 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 16. 8. 2011 domáhal proti žalované zaplacení částky 10 761 109 Kč s příslušenstvím představující náhradu škody a zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Žalobce tvrdil, že usnesením policie ze dne 21. 12. 2005, č.j.: ČTS: PSM -315/HK-22-2005, proti němu bylo zahájeno trestní stíhání pro trestné činy zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 2, odst. 3 písm. c) tr. zákona, zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 125 odst. 1 alinea 1, odst. 3 tr. zákona a zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1 tr. zákona. Obvinění bylo žalobci sděleno dne 10. 1. 2006. Stížnost podaná prostřednictvím zvoleného obhájce byla zamítnuta usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Novém Jičíně ze dne 20. 2. 2006, č.j.: ZT 1211/2005-8, a dne 10. 4. 2006 byla proti žalobci podána obžaloba. Dne 30. 4. 2007 byl Okresním soudem v Novém Jičíně vydán rozsudek č.j.: 21 T 53/2006-484, který byl žalobci doručen až dne 17. 10. 2007. Zmíněným rozsudkem byl žalobce uznán vinným spácháním trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 148 odst. 2, odst. 3 písm. c) tr. zákona a trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 148 odst. 1 tr. zákona, za což byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce trvání dvou let s podmíněným odkladem na zkušební dobu tří let, a současně mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající ve výkonu funkce jednatele obchodní společnosti po dobu tří let. Žalobce proti uvedenému rozsudku podal odvolání, které bylo zamítnuto usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 1. 2008 a odsuzující rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 30. 4. 2007 tak nabyl právní moci dne 14. 1. 2008. Žalobce následně podal dovolání, které nejvyšší státní zástupce shledal důvodným, a navrhl zrušení obou napadených rozsudků. Usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 11. 2008 byla rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 1. 2008 a Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 30. 4. 2007 zrušena, a věc byla vrácena zpět k novému projednání. Dne 17. 8. 2010, kdy byl vyhlášen zprošťující rozsudek z důvodu dle § 226 písm. b) trestního řádu, neboť předmětné skutky nebyly trestnými činy. Rozsudek nabyl právní moci téhož dne. V rozsudku, který obhájce žalobce obdržel dne 4. 11. 2010, soud mj. konstatoval, že v jednání obžalovaného (tedy zdejšího žalobce), není možné spatřovat ani jinak postižitelný čin. 2. Žalobce dále uvedl, že v důsledku odsouzení žalobce za úmyslnou trestnou činnost Městský úřad Rožnov pod Radhoštěm svým rozhodnutím ze dne 17. 7. 2008, č.j. MěÚ/Živn .1408/ [osobní údaje žalobce] [číslo], zrušil živnostenské listy žalobce, neboť u něj došlo ke ztrátě všeobecné podmínky bezúhonnosti. Odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí nebylo úspěšné, pročež nesměl nadále vykonávat funkci jednatele ve společnosti [právnická osoba], a rovněž ztratil možnost vykonávat podnikatelskou činnost jako osoba samostatně výdělečně činná na základě živnostenského oprávnění. Žalobci byl uložen podmíněný trest odnětí svobody a současně trest zákazu činnosti. Oba tresty začaly být vykonávány ve chvíli, kdy rozsudek nabyl právní moci a vykonatelnosti, tj. 14. 1. 2008, až do 5. 1. 2009, kdy bylo doručeno obhájci žalobce usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 11. 2008. V uvedené době byl žalobce ve výkonu podmíněného trestu odnětí svobody a současně vykonával trest zákazu činnosti, navíc mu byla odňata veškerá živnostenská oprávnění. 3. Žalobce spatřoval nesprávný úřední postup v nepřiměřené délce a průtazích během trestního řízení. V důsledku trestního řízení navíc utrpěla žalobcova pověst a z důvodu neopodstatněného odsuzujícího rozsudku byl nucen ukončit prosperující podnikatelskou činnost. Jelikož žalobce žije v malé vesnici a rozhodnutí o zrušení živnostenských listů bylo vyvěšeno na vývěsce Městského úřadu Rožnov pod Radhoštěm, žalobce musí pracovat mimo tento region, neboť v jeho okolí je známo, že byl trestně stíhán. Trestním stíháním žalobce trpěla také celá jeho rodina. 4. Žalobce požadoval zadostiučinění za nemateriální újmu způsobenou nepřiměřenou délkou trestního řízení a neodůvodněnými průtahy, a dále za výkon trestu a za nezákonné trestní stíhání celkem 7 000 000 Kč. Žalobce dále požadoval náhradu škody spočívající v nákladech vynaložených na obhajobu (po upřesnění žaloby) v celkové výši 53 995 Kč. Dále žalobce požadoval náhradu za ztrátu na zisku do konce roku 2010 ve výši 2 193 327 Kč, náhradu škody za půjčky určené pro již zničené podnikání ve výši 841 808,81 Kč a částku 60 000 Kč, která byla vynaložena na reklamu do podnikání, avšak přišla vniveč, neboť podnikání muselo být ukončeno. Celkem se žalobce domáhal zaplacení částky 10 761 109 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % od 16. 8. 2011 do zaplacení. 5. V podání ze dne 10. 10. 2011 žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Žalovaná učinila nesporným uplatnění nároku žalobce žádostí ze dne 15. 2. 2011 ve výši 10 149 231 Kč. Negativní stanovisko žalované ze dne 15. 8. 2011 bylo právní zástupkyni žalobce doručeno dne 22. 8. 2011. Dále žalovaná učinila nesporným, že trestní stíhání žalobce bylo policejním orgánem zahájeno po prověření trestního oznámení učiněného Finančním úřadem v Kopřivnici. Žalovaná poukázala na to, že žalobce se v přípravném řízení o své činnosti nevyjadřoval a až po podání obžaloby se hájil tím, že dotčené stroje a zařízení byly uhrazeny formou zápočtu závazků. Žalovaná konstatovala, že se v posuzovaném řízení vyskytly neodůvodněné průtahy, ale ne v takové míře, jak je prezentuje žalobce, navíc žalobce v průběhu trestního řízení nepodal stížnost k vedení soudu na průtahy. Žalovaná nesporovala odpovědnostní titul spočívající v tom, že dovolací soud zrušil pravomocná rozhodnutí vydaná v rámci trestního řízení. Žalovaná však sporovala vznik tvrzené škody a existenci příčinné souvislosti. Žalovaná totiž zaslala právní zástupkyni žalobce přípisem ze dne 22. 3. 2011 žádost o předložení dokladů potvrzujících vznik a výši škody, doplnění seznamu vykonaných právních úkonů, včetně listin svědčících o jejich provedení, dále, aby konkrétně doplnila skutková tvrzení ve vztahu k požadované částce 7 000 000 Kč a jaká konkrétní újma tvrzeným odpovědnostním titulem měla žalobci vzniknout. Do uplynutí 6 měsíců od podání žádosti však právní zástupkyně žalobce požadované nedoplnila. Žalovaná tak konstatovala, že žalobcem uplatněný nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy není dostatečně podložen. Ohledně provedených úkonů právní služby obhájcem žalovaná sporovala, že by žalobci vznikla škoda spočívající v uhrazení těchto provedených úkonů, neboť nebyly předloženy doklady o jejich zaplacení. Ohledně ušlého zisku uvedla, že jeho existence nebyla doložena, resp. není dána příčinná souvislost s trestním řízením. Žalovaná dále poukázala na to, že žalobce požadoval úhradu ušlého zisku, aniž by z celkových příjmů odečetl výdaje. Žalovaná zcela sporovala i vznik újmy nemajetkové, neboť tu žalobce nijak neprokázal, resp. žalobcem uváděné újmy nejsou v příčinné souvislosti s tvrzeným odpovědnostním titulem. 6. Usnesením ze dne 7. 3. 2012 bylo řízení co do částky 611 878 Kč s příslušenstvím zastaveno, přičemž se jednalo o nárok žalobce na náhradu škody, neboť daný nárok nebyl uplatněn u žalované v rámci předběžného projednání (právní moc dne 29. 3. 2012). 7. V podání ze dne 5. 7. 2012 vzal žalobce svou žalobu zpět co do částky 100,19 Kč s přísl., resp. odstranil zjevnou početní chybu v součtu všech nároků. 8. Podáním doručeným soudu dne 11. 7. 2012 žalobce upřesnil, že požaduje: (i) odškodnění nemateriální újmy ve výši 2 000 000 Kč za nepřiměřenou délku a průtahy v trestním řízení; (ii) za nezákonné trestní stíhání náhradu nemajetkové újmy ve výši 2 500 000 Kč; (iii) za nezákonné rozhodnutí o trestu a za jeho výkon náhradu nemajetkové újmy v částce 2 500 000 Kč; (iv) částku 53 995 Kč jako náhradu škody za náklady na svou obhajobu; dále (v ) částku 2 193 327 Kč jako náhradu za ušlý zisk do konce roku 2010; (vi) dále částku 841 808,81 Kč jako náhradu škody vzniklé tím, že si žalobce vzal půjčky určené pro podnikání; a (vii) částku 60 000 Kč jako náhradu za náklady na reklamu na podnikání. 9. Při jednání konaném dne 3. 4. 2013 soud žalobce vyzval, aby postavil najisto, z jakého titulu požaduje poskytnutí zadostiučinění ve výši 2 500 000 Kč, tj. zda z důvodu jednotlivých konkrétních průtahů, které se vyskytly v předmětném řízení, či z titulu nepřiměřené délky řízení jako celku. Dále bylo žalobci uloženo, aby doplnil žalobní tvrzení a navrhl důkazy ohledně tvrzené nemajetkové újmy v osobnostní sféře. 10. V podání ze dne 10. 5. 2013 žalobce upřesnil soudu svou žalobu a uvedl, že požaduje částku 2 000 000 Kč z důvodu nepřiměřené délky řízení jako celku, přičemž od zahájení trestního stíhání do vyřešení celé věci uplynuly 4 roky, 7 měsíců a 7 dní. K nemajetkové újmě z titulu nezákonného rozhodnutí žalobce uvedl, že samotná