20 C 33/2021-254 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se na žalovaných domáhal určení, že ve výrocích uvedené smlouvy o diskriminaci uzavřené dne 7. 5. 2017, 6. 6. 2017, 9. 1. 2019 s jednotlivými žalovanými jsou platné a účinné. Žalobce uvedl, že je právnickou osobou, akciovou společností s předmětem podnikání činnost investiční společnosti v rozsahu dle povolení České národní banky, přičemž její aktivní legitimace je dána tím, že je smluvní stranou smluv o administraci uzavřených s žalovanými 1, 2, 3. jejichž platnost a účinnost je předmětem tohoto řízení. Žalovaní jsou právnickými osobami, akciovými společnostmi s proměnným základním kapitálem, které jsou investičními fondy ve smyslu zákona 240/2013 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech (dále jen jako„ ZISIF“). Statutárním orgánem žalovaných je vedlejší účastník na straně žalovaných. Žalobce pro žalované podle ZISIF vykonával funkci obhospodařovatele a na základě smluv o administraci též funkci administrátora. Smlouvy o administraci žalobce s žalovanými uzavřel následovně: dne 7. 5. 2017 s žalovaným 1, dne 6. 6. 2017 s žalovaným 2 a dne 9. 1. 2019 s žalovaným 3. Valné hromady žalovaných (dne 18. 12. 2020 u žalovaného 1 a 2 a dne 14. 12. 2020 u žalovaného 3, rozhodly o změně stanov spočívající mj. ve zrušení institutu statutárního ředitele a změně vnitřního uspořádání každého z žalovaných na tzv. dualistický režim. S účinností k 1. 1. 2021 byl u každého z žalovaných zvolen nový statutární orgán jediný člen představenstva a ten se zároveň stal u novým obhospodařovatelem každého z žalovaných. Novým statutárním orgánem a obhospodařovatelem je vedlejší účastník na straně žalovaných. Dne 29. 1. 2021 byly žalobci doručeny od každého z žalovaných listiny, každá nazvaná„ Ukončení smlouvy o administraci – [právnická osoba]“. Žalovaní v těchto dopisech žalobci vytýkali, že neposkytuje součinnost vedlejšímu účastníku za účelem výkonu funkce obhospodařovatele a statutárního orgánu a popsali důvody spočívající v porušení povinností žalobce, které pro něj vyplývají z uzavřených smluv o administraci a následně uvedli, že pro tato porušení odstupují od uzavřených smluv o administraci, popř. dále uvedli, že smlouvy shledávají neplatnými. Žalobce na daná ukončení reagoval dopisy, každý z 11. 2. 2021, ve kterých odmítl vytýkaná porušení svých povinností. V žalobě se dále vyjádřil k jednotlivým vytýkaným porušením povinností, poukázal na to, že smlouvy lze vypovědět nebo od nich odstoupit jen z důvodů ve smlouvách uvedených nebo ze zákonných důvodů. Možnost odstoupit se pak omezuje zásadně jen na daný konkrétní závazkový vztah a odstoupit od smlouvy není možné, jen protože hypoteticky došlo k porušení povinností jiné smlouvy nebo jiného vztahu. Jelikož se žalovaní snaží navodit dojem, že žalobce již není jejich administrátorem, je nutné postavit najisto, kdo je administrátorem žalovaných, aby bylo nejen žalobci zřejmé, že žalobce je stále povinen postupovat v souladu s ustanoveními jednotlivých smluv o administraci, jejichž případné neplnění by mohlo mít pro žalobce řadu významných soukromoprávních i veřejnoprávních implikací. Uvedeného stavu nelze dosáhnout jiným způsobem než prostřednictvím žaloby na určení. 2. Žalovaní ve vyjádření k žalobě uvedli, že žalobní návrh není formulován ve smyslu § 80 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) na určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není a tento požadavek není splněn tím, že žalobce se domáhá platnosti a účinnosti každé jednotlivé smlouvy o administraci. Žalovaní odkázali např. na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2011 zn. 23 Cdo 1021/2009, v němž Nejvyšší soud odkázal na rozhodnutí ze dne 27. 1. 2005 zn. 29 Odo 539/2003, podle něhož je-li posouzení platnosti právního úkonu otázkou předběžnou ve vztahu k řešení otázky (ne) existence práva nebo právního vztahu, který měl být tímto právním úkonem založen, změněn nebo naopak ukončen, pak na takovém určení není dán naléhavý právní zájem (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2010 zn. 23 Cdo 128/2008), od těchto závěrů se Nejvyšší soud ani ve zmíněném rozsudku neodchýlil a dále uvedl, že otázka platnosti či neplatnosti ukončení předmětné smlouvy na základě právního úkonu odstoupení má povahu předběžné otázky pro posuzování jejích případných nároků z předmětné smlouvy a požadované učení by nejistotu v jejím právním postavení neodstranila. Pokud žalobce může podat žaloba na plnění v podobě zaplacení odměny dle jednotlivých smluv o administraci, jedná se o další samostatný důvod, pro který nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Již z těchto důvodů je nutné žalobu na požadované určení zamítnout z důvodu absence naléhavého právního zájmu. Zároveň žalovaní uvedli, že i pokud by žalobce měl teoreticky pravdu (což nemá), že odstoupení byla učiněna neplatně, stejně by smlouvy o administraci zanikly jejich výpověďmi učiněnými z opatrnosti pro případ, že by byla odstoupení shledána neplatnými. Výpovědi byly učiněny dopisy ze dne 18. 1. 2021 (žalovaní 1, 2) a dále dopisem ze dne 29. 1. 2021 (žalovaný 3). Ve vztahu ke smlouvám o administraci uzavřených se žalovanými 1 a 2 je zřejmé, že nezanikly-li, že pokud teoreticky nezanikly odstoupením, budou ke dni vyhlašování rozsudku v této věci stejně zaniklé z důvodu jejich výpovědí (nebudou tedy účinné, jak se domáhá žalobce). Uvedené představuje další z řady samostatných důvodů pro zamítnutí žaloby. Žalovaní dále uvedli, že žalobce porušoval smlouvy o administraci, když měl povinnost vydat žalovaným podklady, které vznikají při jejich administraci a smlouva o administraci je nepochybně porušena tím, pokud takovéto podklady žalobce nevydá, ať již o jejich vydání žalovaní žádali z jakéhokoliv právního titulu. Žalobce tuto povinnost z titulu funkce administrátora nepochybně měl přinejmenším dle článku III odst. 1, 2, 5 a 6 smluv o administraci a také přímo ze zákona dle § 59 odst. 6 zákona č. 240/2013 Sb. o investičních společnostech a investičních fondech v platném znění (dále jen„ ZISIV“). Dále žalovaní uvedli, že ze strany žalobce došlo k porušení a pochybení při vyhotovení výroční zprávy žalovaných za rok 2019 i při vyhotovení předchozích výročních zpráv, když tuto svoji povinnost žalobce nesplnil, nedostatky k výročním zprávám vytkla [ulice] [anonymizována dvě slova] upozorněními ze dne 25. 1. 2021, č.j, [rok] [číslo] [spisová značka] [anonymizována dvě slova] [rok] [číslo] [spisová značka]. Dále žalovaní uvedli, že ze strany žalobce došlo k porušení a pochybení ve vztahu k zajištění externího ocenění aktiv žalovaných ke konci roku 2020 a znalci pro příslušné ocenění aktiv, když žalobce jako administrátor má podle § 290 odst. 1 ZIS povinnost vyhotovit výroční zprávu fondu nejpozději do čtyř měsíců po skončení účetního období, žalobce však opakovaně nezajistil znalce pro ocenění aktiv žalovaných 1 a 2 včas, nesplnil tak ani svoji povinnost vyhotovit výroční zprávy v zákonné lhůtě, o čem svědčí výročním zpráva za rok 2019 přiložená oznámení žalobce ze dne 28. 4. 2020 adresovaná České národní bance. Stejná situace se pak opakovala na začátku roku 2021, kdy [právnická osoba] po převzetí funkce obhospodařovatele žalovaný zjistila, že smlouvy se znalcem nejsou doposud uzavřeny. Žalovaní dále upozornili na porušení a pochybení ve vztahu k zajištění regulatorní metodiky, vyhodnocování protistrany, a to ve vztahu k žalovaným 1 a 2, když administrátor má podle § 38 odst. 1 písm. a) ZIS a článku II odst. 2 písm. a) smluv o administraci povinnost vést účetnictví, žalobce přiznává nejen to, že regulatorní metodiku vyhodnocování protistrany nezajistil, ale i to, že ani neví, že k tomu má povinnost, což je další případ hrubého porušení povinností žalobce jako administrátora žalovaných a také porušení smluv o administraci. Dále žalovaní uvedli, že ze strany žalobce došlo i k porušení a pochybení ve vztahu k zajištění, vyhotovování a aktualizování sdělení klíčových informací fondu nebo KIID, když tato povinnost pro administrátora vyplývá z § 38 odst. 1 písm. l) ZIS a článku II odst. 1 písm. l) smluv o administraci. A dále pak žalovaní uvedli, že došlo též k porušení a pochybení ve vztahu k zajištění evidence zaknihovaných investičních akcí, když vedení evidence zaknihovaných cenných papírů se žalobce zavázal v článku II odst. 1 písm. s ) smluv o administraci, a zároveň vedle toho je zajištění evidence povinností administrátora podle § 54 odst. 1 ZIS. Co se týká tvrzené neurčitosti odstoupení, žalovaní uvedli, žev dopisech jsou uvedené důvody konkrétně označeny a popsány. Zároveň žalovaní jasně uvedli, že důvodem pro odstoupení je podstatné porušení smluv o administraci, a to právě popsanými jednáními či opomenutím. Žalovaní proto navrhli, aby soud žalobu zamítl. 3. Ve smlouvách o administraci nesamosprávného investičního fondu uzavřených mezi žalobcem jako administrátorem na straně jedné a jednotlivými žalovanými 1, 2, 3 jako fondy na straně druhé dne 7. 5. 2017, 6. 6. 2017 a 9. 1. 2019 se žalobce jako administrátor zavázal provádět pro obhospodařovatele administraci fondů