10 C 1/2022-47 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Dne 6. 12. 2021 podanou žalobou se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 526,78 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že s dlužníkem ([právnická osoba]) uzavřela dne 21. 1. 2018 pojistnou smlouvu [číslo] s počátkem pojištění ke dni 22. 1. 2018, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti, a s automatickou prolongací smlouvy. Pojistné bylo sjednáno ve výši 9 957 Kč ročně. Pojištění zaniklo v důsledku neplacení pojistného ke dni 27. 4. 2020. Žalovaná dluží žalobkyni na pojistném za období od 22. 1. 2020 do 27. 4. 2020 částku ve výši 2 628 Kč, a dále ujednanou smluvní pokutu ve výši 0,5 promile denně z částky 2 628 Kč, což za období od 23. 1. 2020 do podání žaloby činí 898,78 Kč Na dlužníka [právnická osoba] byl prohlášen konkurz dne 2. 8. 2019 a žalobkyně uvádí, že žalobu je oprávněna podat s ohledem na ust. § 168 odst. 2 písm. g), § 203 odst. 1 a § 229 odst. 3 písm. c) ins. zák. přímo vůči správci konkurzní podstaty, kterým je právě žalovaná. Žalovaná dlužnou částku nezaplatila ani přes předžalobní výzvu 2. Žalovaná ve vyjádření ze dne 30. 12. 2021 uvedla, že dne 2. 8. 2019 byl zjištěn úpadek a prohlášen konkurz na dlužníka [právnická osoba] Žalovaná nárok zcela sporuje. Pojistná smlouva byla uzavřena dne 22. 1. 2018, automaticky se prodloužila dne 22. 1. 2019, konkurz byl prohlášen dne 2.8.2019, přičemž dle žalované není pochyb o tom, že se jednalo o smlouvu dle § 235 ins. zák., tedy platí fikce, že správce odmítl plnění a smlouva zanikla a nemohlo dojít k prolongaci na žalované období. Žalovaná namítla dále, že ve věci je dána překážka věci rozhodnuté, když proti dlužníkovi již jinak shodnou žalobu zamítl [anonymizováno] soud v [obec] rozsudkem ze dne 19.10.2021, pod č.j. [číslo jednací]. Žalovaná dále namítla, že žalobkyně neuplatnila pohledávky řádně dle § 203 odst. 1 ins. zák., neboť nebyla uplatněna u správce příslušným formulářem, ale prostou výzvou, navíc na jinou částku – žaloba je tak předčasná. Správným byl postup, kdy žalobkyně měla pohledávku řádně uplatnit u správce, a pokud by tento dospěl k závěru, že nejde o pohledávku za podstatou, bylo by nutné postupovat dle § 203a ins. zák, neboť žaloba dle § 203 ins. zák. je možná až tehdy, je-li najisto postaveno, že se jedná o pohledávku zapodstatovou či jí postavenu naroveň. 3. Protože předmětem tohoto řízení je částka nižší než 10 000 Kč a odvolání tak proti rozsudku není přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.), v odůvodnění je v souladu s § 157 odst. 4 o.s.ř. popsán toliko předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu z listin založených ve spise: Dne 23. 1. 2018 byla mezi žalobkyní a [právnická osoba] uzavřena pojistná smlouva [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti. Počátek pojištění byl sjednán ke dni 22. 1. 2018 s tím, že se pojištění sjednává na dobu jednoho roku a pojištění se prodlužuje vždy na další pojistný rok, pokud pojistník nebo pojistitel nesdělí písemně druhému účastníkovi, nejméně 6 týdnů před uplynutím pojistného roku, že na dalším pojištění nemá zájem. Pojistné bylo sjednáno ve výši 9 957 Kč ročně a bylo splatné k 22. 1. daného roku dopředu. Smluvní pokuta za pozdní úhradu pojistného byla sjednána ve výši 0,5 promile z dlužné částky za den prodlení. Upomínkou ze dne 21. 2. 2020 byl dlužník vyzván k úhradě dlužného pojistného v roční výši. Upomínkou ze dne 17. 3. 2020 žalobkyně vyzvala dlužníka k úhradě pojistného do 26. 4. 2020 s tím, že pokud k úhradě nedojde, pojištění zanikne dnem následujícím po marném uplynutí této lhůty. Přípisem ze dne 30. 4. 2020 žalobkyně oznámila dlužníkovi zánik pojištění ke dni 27. 4. 2020 a vyzvala jej k úhradě jistiny žalované částky 2 628 Kč. Výzvou ze dne 16. 11. 2021, doručenou datovou schránkou žalované téhož dne, vyzvala žalobkyně žalovanou, jakožto insolvenčního správce dlužníka, k úhradě jistiny dlužného pojistného z předmětné pojistné smlouvy ve výši 2 628 Kč, smluvní pokuty (0,5 promile denně), výzvou vyčíslené k tehdejšímu datu na 872,50 Kč a k úhradě nákladů za uplatnění pohledávky (celkem 7 123,90 Kč). Přípisem ze dne 9. 12. 2021 žalovaná sdělila žalobkyni, že obdržela výzvu k úhradě ze dne [číslo], že tato nebyla učiněna na předepsaném formuláři a že pohledávku jakožto správce odmítá, neboť smlouva s odkazem na § 253 ins. zák. zanikla, když nastala fikce odmítnutí. Rozsudkem [anonymizováno] soudu v [obec] ze dne 19.10.2021, pod č.j. [číslo jednací], byla zamítnuta žaloba žalobkyně o úhradu 2 910,51 Kč podaná ze stejného důvodu, avšak přímo vůči dlužníkovi ([právnická osoba]), žalována byla shodná jistina, ale nižší smluvní pokuta (za kratší období), a žaloba byla zamítnuta pro nedostatek pasivní legitimace (pasivně legitimován je správce). Usnesením [anonymizováno] soudu v [obec] ze dne 2. 8. 2019, č.j. [insolvenční spisová značka], byl zjištěn úpadek [právnická osoba], na její majetek byl prohlášen konkurs a insolvenčním správcem byla ustanovena žalovaná. 5. Soud posoudil věc po právní stránce podle následujících ustanovení: Podle § 253 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ insolvenční zákon“), nebyla-li smlouva o vzájemném plnění včetně smlouvy o smlouvě budoucí v době prohlášení konkursu ještě zcela splněna ani dlužníkem ani druhým účastníkem smlouvy, insolvenční správce může smlouvu splnit místo dlužníka a žádat splnění od druhého účastníka smlouvy nebo může odmítnout plnění; dle odst. 2 jestliže se insolvenční správce do 30 dnů od prohlášení konkursu nevyjádří tak, že smlouvu splní, platí, že odmítl plnění; do té doby nemůže druhá strana od smlouvy odstoupit, není-li v ní ujednáno jinak. Podle § 168 odst. 2 písm. g) ins. zák. pohledávkami za majetkovou podstatou, pokud vznikly po rozhodnutí o úpadku, jsou pohledávky věřitelů ze smluv, které se podle tohoto zákona považují za smlouvy, jejichž splnění osoba s dispozičními oprávněními neodmítla, jestliže se týkají plnění poskytnutého věřiteli dlužníku po zahájení insolvenčního řízení; to neplatí pro pohledávky, které se týkají plnění poskytnutého věřiteli za trvání oddlužení. Podle § 203 odst. 1 ins. zák. není-li dále stanoveno jinak, pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim postavené na roveň se uplatňují písemně vůči osobě s dispozičními oprávněními. O uplatnění takové pohledávky věřitel současně vždy vyrozumí insolvenčního správce; náležitosti tohoto vyrozumění stanoví prováděcí právní předpis (tím je § 11 vyhl. č. 191/2017 Sb.); dle odst. 3 osoba s dispozičními oprávněními uspokojí pohledávky podle odstavce 1 z majetkové podstaty; dle odst. 4 neuspokojí-li osoba s dispozičními oprávněními pohledávky podle odstavce 1 v plné výši a včas, může se věřitel domáhat jejich splnění žalobou podanou proti osobě s dispozičními oprávněními; nejde o incidenční spor; podle odst. 5 po právní moci rozhodnutí o žalobě podle odstavce 4 určí lhůtu k uspokojení přisouzené pohledávky a jejího příslušenství svým rozhodnutím insolvenční soud; současně rozhodne, která část majetkové podstaty může být použita k uspokojení. Podle § 203a ins. zák. v pochybnostech o tom, zda pohledávka uplatněná věřitelem podle § 203 je pohledávkou za majetkovou podstatou nebo pohledávkou postavenou jí na roveň anebo pohledávkou, která se v insolvenčním řízení neuspokojuje (§ 170), uloží insolvenční soud i bez návrhu věřiteli, který ji uplatnil, aby do 30 dnů podal u insolvenčního soudu žalobu na určení pořadí uplatněné pohledávky; na návrh insolvenčního správce tak učiní vždy. Žaloba musí být vždy podána proti insolvenčnímu správci; dle odst. 2 je řízení o žalobě podle odstavce 1 incidenčním sporem podle § 159 odst. 1 písm. a) ins. zák. Podle § 229 odst. 3 písm. c) ins. zák. nestanoví-li tento zákon jinak, je ve vztahu k majetkové podstatě osobou s dispozičními oprávněními insolvenční správce v době od prohlášení konkursu. 6. Soud ve věci mohl rozhodovat, neboť není dána ve smyslu § 159a odst. 4 o.s.ř. překážka věci rozhodnuté. Rozsudkem [anonymizováno] soudu v [obec] ze dne 19.10.2021, pod č.j. [číslo jednací] bylo rozhodnuto mezi jinými účastníky (přímo ve vztahu k dlužníkovi) a navíc nikoli věcně, ale k zamítnutí došlo pouze pro nedostatek pasivní legitimace tamního žalovaného. 7. V rozsudku sp. zn. 29 Cdo 2947/2012, Nejvyšší soud konstatoval, že„ účelem ustanovení § 253 insolvenčního zákona je umožnit insolvenčnímu správci, aby se (při respektování zmíněným ustanovením určených podmínek) rozhodl, zda smlouvu (o vzájemném plnění) splní nebo zda od ní odstoupí; současně toto ustanovení upravuje předpoklady vzniku fikce odstoupení od takové smlouvy. Přitom je zjevné, že při takové úvaze by měl insolvenční správce respektovat především povinnosti, které pro něj plynou z ustanovení § 36 odst. 1 a § 230 odst. 1 insolvenčního zákona. V situaci, kdy o tom, že pojistná smlouva je smlouvou o vzájemném plnění, pochybnosti nejsou, Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že v poměrech dané vě