17 C 77/2021-129 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou ze dne 11.3.2021 domáhal po žalované zaplacení částky 46 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení s odůvodněním, že mezi účastníky došlo dne 7.1.2019 k uzavření Smlouvy o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva o úvěru“) a Dodatku ke smlouvě o [anonymizována dvě slova] [číslo]. K žádosti žalobce žalovaná dne 5.2.2021 vyčíslila celkovou částku k úhradě v souvislosti s předčasným splacením úvěru, a to ke dni 28.2.2021 ve výši 3 621 856,13 Kč. Tato částka mj. zahrnovala„ úhradu za předčasné splacení úvěru“ ve výši 50 000 Kč, kterou žalobce opakovaně rozporoval. Částka ve výši 50 000 Kč zahrnovala jednak náklady za administrativní úkony dle sazebníku ve výši 4 000 Kč, které žalobce spornými nečiní a dále pak náhradu ceny zdrojů převyšující částku 50 000 Kč, avšak požadovanou žalovanou pouze do této výše z důvodu interního limitu žalované. Nárok na náhradu takovéto výše ceny zdrojů žalovaná opírá o zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v znění pozdějších předpisů (dále jen„ SpotřÚv“), zejména o text důvodové zprávy k § 117 odst. 2 tohoto zákona. Dle žalobce je však takový výklad v rozporu se výkladem, který zastává ČNB. Žalobce poukázal rovněž na znění § 117 odst. 2 a 5 SpotřÚv s tím, že se vždy musí jednat výhradně o náklady vynaložené účelně a v přímé souvislosti s předčasným splacením. Dále žalobce ohledně výkladu pojmu„ účelně vynaložených nákladů“ odkázal na výklad ČNB a důvodovou zprávu k § 117 SpotřÚv v části, v níž požaduje srozumitelnost a průhlednost odškodnění již v předsmluvní fázi. To se však dle žalobce nestalo. Ani po opakovaném předložení námitek k vyčíslení ze strany žalobce žalovaná nepřehodnotila výši nákladů za předčasné splacení úvěru a i nadále trvala na uhrazení částky výši 50 000 Kč. I přes trvající nesouhlas s výpočtem žalobce požadovanou částku žalované uhradil, a to především proto, že by jinak nesplnil podmínku splacení úvěru, což by mu způsobilo další komplikace. Přijetím částky 46 000 Kč se tak žalovaná obohatila bez právního důvodu na úkor žalobce a je povinna mu toto bezdůvodné obohacení vydat, k čemuž žalobce žalovanou vyzval předžalobní výzvou ze dne 26.2.2021. 2. Žalovaná nárok uplatněný v žalobě v plném rozsahu neuznala. Současně žalovaná učinila nesporným, že s žalobcem smlouvu o úvěru uzavřela, že šlo o spotřebitelskou smlouvu s pevnou zápůjční úrokovou sazbou, že žalobce požádal o předčasné splacení úvěru, tento splatil a to včetně částky požadované žalovanou na nákladech za předčasné splacení úvěru ve výši 50 000 Kč. Žalovaná ve vyjádření k žalobě ze dne 30.4.2021 ve znění vyjádření ze dne 20.4.2022 namítla, že jak podle § 117 odst. 2 SpotřÚv, tak podle čl. 6 odst. 11 Všeobecných úvěrových podmínek žalované ze dne [datum] (dále jen„ VÚP“), které byly součástí smlouvy o úvěru, měla žalovaná v případě předčasného splacení úvěru právo požadovat po žalobci náhradu nákladů s tím spojených. Z čl. 6 odst. 11 VÚP rovněž plyne, že za náklady vzniklé v souvislosti s předčasným splacením se považuje také„ cena zdrojů v době sjednání pevné výpůjční úrokové sazby úvěru“. Náhrada za cenu zdrojů spotřebitelského úvěru je předmětem sporu mezi účastníky, neboť žalovaná uplatnila vůči žalobci právo podle § 117 odst. 2 SpotřÚv na náhradu nákladů vynaložených na cenu zdrojů ve výši 46 000 Kč, žalobce tyto náklady žalované nahradil a nyní se domáhá vrácení této náhrady. Žalovaná žalobci podrobně písemně vysvětlila, jak cenu zdrojů ve výši 46 000 Kč vypočítala. Jde o částku odpovídající průměrné úrokové sazbě všech klientských vkladů u žalované v době sjednání pevné zápůjční úrokové sazby se žalobcem podle Smlouvy o úvěru, která je aplikována na částku předčasně splacené jistiny spotřebitelského úvěru za dobu od předčasného splacení do konce platnosti pevné zápůjční úrokové sazby (dále též jen„ cena zdrojů“). Dle výpočtu žalované by náhrada činila 148 682 Kč, nicméně v souladu s interními limity byla po žalobci požadována částka 46 000 Kč. Žalovaná má za to, že svým jednáním vůči žalobci nikdy neporušila žádné ustanovení SpotřÚv. Částka 46 000 Kč představuje účelně vynaložené náklady vzniklé žalované v přímé souvislosti s předčasným splacením smlouvy o úvěru. Argumentaci žalované lze shrnout tak, že 1) žalovaná uplatnila vůči žalobci v souladu s § 117 odst. 2 SpotřÚv právo na náhradu marně vynaložených nákladů na cenu zdrojů ve výši 46 000 Kč; 2) náklady na cenu zdrojů ve výši 46 000 Kč se staly marně vynaloženými (a jako takové žalované vznikly) výlučně v důsledku předčasného splacení spotřebitelského úvěru provedeného žalobcem; 3) je prokazatelným úmyslem zákonodárce zahrnout mezi náklady, na jejichž náhradu má žalovaná právo podle § 117 odst. 2 SpořÚv i náklady vynaložené v souvislosti s obstaráním peněz na poskytnutí spotřebitelského úvěru; 4) systematický výklad § 117 odst. 4 a § 117 odst. 3 písm. f) SpotřÚv svědčí o tom, že zákonodárce předpokládá, že náhrada nákladů podle § 117 odst. 2 SpotřÚv může dosahovat desítek až stovek tisíc Kč; 5) výklad ČNB, na nějž odkazuje žalobce, je nesprávný a ve flagrantním rozporu se zásadou pacta sunt servanda; 6) podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/17 o smlouvách o spotřebitelském úvěru na nemovitosti určené k bydlení a o změně směrnic 2008 /48/ a 2013 /36/ a nařízení (EU) č. 1093/2010 má žalovaná jako věřitel ze spotřebitelského úvěru právo na spravedlivé a objektivní odškodnění za náklady spojené s předčasným splacením úvěru, a to až do výše finanční ztráty vzniklé takovým předčasným splacením; 7) dle judikatury Nejvyššího soudu nelze ochranu spotřebitele chápat jako bezbřehou a je nutné hledat rovnováhu mezi právy spotřebitele a poskytovatele spotřebitelského úvěru; 8) žalované svědčí princip in dubio pro libertate plynoucí přímo z ústavního pořádku. 3. V replice ze dne 6.5.2022 k vyjádření žalované žalobce uvedl, že pokud žalovaná opírá svůj nárok na zaplacení částky ve výši 46 000 Kč o smluvní ujednání uvedené v čl. 6 odst. 11 VÚP, pak dle žalobce je toto ujednání VÚP v rozporu se zněním ustanovení § 117 odst. 2 SpotřÚv, který omezuje nárok žalované v případě předčasného splacení úvěru výlučně na účelně vynaložené náklady, které v souvislosti se splacením úvěru vzniknou a kterým není cena již vynaložených zdrojů. Takové ujednání vnímá jako sankční postih za předčasné ukončení úvěru a z tohoto důvodu je pro žalobce překvapivé. Překvapivá ujednání nesmějí být v souladu s konstantní judikaturou součástí všeobecných podmínek, ale pro jejich platnost se vyžaduje jejich výslovné uvedení v textu samotné smlouvy, případně, výslovné upozornění na takové ujednání, opět v textu samotné smlouvy. Žalobce se dovolává neplatnosti tohoto ujednání, a to pro rozpor se zákonem a pro jeho překvapivou povahu. Dále žalobce namítl, že zákonné omezení nákladů, které může žalovaná při předčasném splacení úvěru po žalobci požadovat, je ustanovením na ochranu spotřebitele a skutečnost, že žalované s tímto krokem vznikají jiné, než administrativní náklady je podnikatelským rizikem žalované. Žalobce rovněž poukázal na argumenty ČNB vyjádřené rozhodnutí ze dne 13.10.2021, [číslo jednací], které bylo vydáno ve správním řízení, které bylo s žalovanou vedeno pod sp. zn. Sp [číslo], a v němž ČNB shledala, že žalovaná uplatněním těchto nákladů porušila zákon, a uložila žalované pokutu ve výši 5 mil. Kč. Výhrady žalobce lze shrnout tak, že 1) náklad, který žalovaná po žalobci za předčasné splacení úvěru požaduje, je nákladem který žalovaná již vynaložila a se splacením úvěru nesouvisí, není zde založena kauzalita; (2) zákonodárce se ve znění ustanovení §117 odst. 2 SpotřÚv vyjádřil naprosto jednoznačně a znění důvodové zprávy nemůže změnit text zákona; 3) analogie žalované s náhradou škody není aplikovatelná, když zákon o spotřebitelské úvěru přiznává žalované pouze náhradu nákladů a nikoli škodu; 4) žalovanou odkazovaná soudní rozhodnutí nelze ve sporu aplikovat, když se nedotýkají podstaty sporu v tomto řízení a 5) ustanovení na ochranu žalobce, jako spotřebitele, je nutné v souladu se zákonem v pochybnostech vykládat ve prospěch žalobce. Žalovaná proto neměla právo na žalobci požadovat náhradu nákladů, které dříve vynaložila na poskytnutí úvěru žalobci. 4. Soud o podané žalobě rozhodl při nařízeném jednání. Soud provedl všechny účastníky navržené důkazy, s výjimkou těch, na kterých již žalovaná později netrvala buď pro jejich nadbytečnost či proto, že nebyly navrženy k prokázání sporných skutkových tvrzení, nýbrž na podporu právního názoru žalované. 5. Soud učinil na základě provedeného dokazování následující skutková zjištění a zjištění a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. 6. Soud předně vycházel z mezi účastníky nesporných skutečností, které vzal za svá skutková zjištění. Mezi účastníky bylo nesporné, že mezi nimi byla uzavřena dne 18.12.2018 smlouva o úvěru [číslo] kdy na straně úvěrovaného vystupoval žalobce společně se svojí manželkou a na straně poskytovatele úvěru žalovaná. Předmětem této smlouvy byl úvěr v celkové výši 4 000 000 Kč s tím, že byl