20 C 12/2020-277 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se na žalované původně domáhal zaplacení částky 343 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 24. 1. 2020 do zaplacení s tím, že se jedná o náhradu škody a finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu, to vše podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ zákon“). Žalobce uvedl, že usnesením [stát. instituce] ze dne [datum] bylo zahájeno jeho trestní stíhání, jakožto obviněného ze spáchání trestného činu (zločinu) úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 5 písm. c) tr. zákoníku, které bylo následně vedeno u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] (dále též jen„ posuzované řízení“) a skončilo rozsudkem ze dne 24. 9. 2018, kterým okresní soud žalobce podle § 226 písm. c) tr. řádu zprostil obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obžalovaný (žalobce). Proti uvedenému rozsudku podal odvolání státní zástupce, které bylo usnesením [název soudu], [anonymizována dvě slova] [obec], ze dne 7. 2. 2019 jako nedůvodné podle § 256 tr. řádu zamítnuto a následně dovolání [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] proti danému usnesení [název soudu], [anonymizována dvě slova] [obec], bylo usnesením [název soudu] ze dne 31. 10. 2019 sp. zn. [spisová značka], podle § 265i odst. 1 písm. b), tr. řádu odmítnuto. Usnesení [název soudu] nabylo právní moci dne 31. 10. 2019. V souvislosti s nezákonným rozhodnutím vydaným v posuzovaném řízení představované s ohledem na výsledek posuzovaného řízení usnesením o zahájení trestního stíhání požadoval žalobce náhradu škody v podobě účelně vynaložených nákladů na obhajobu v celkové částce 43 600 Kč, dále požadoval finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu v částce 100 000 Kč, která mu vznikla nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení, a dále požadoval finanční zadostiučinění za nezákonné rozhodnutí v částce 200 000 Kč s ohledem na to, že samotné konstatování porušení práva se v tomto případě nejeví jako dostačující. Při stanovení částky 100 000 Kč žalobce odkázal na § 31a odst. 3 zákona a uvedl, že z hlediska složitosti případu nebyl žádný důvod, aby soud prvého stupně nenařídil v průběhu roku 2017 jediný soudní rok, věc nevyžadovala extrémně náročné dokazování, z hlediska chování poškozeného žalobce nevedl svou obhajobu procesně obstrukčním způsobem. Negativně se na délce řízení projevil postup orgánů veřejné moci během posuzovaného řízení, kdy soud prvého stupně nedůvodně v roce 2017 nejednal, po zrušujícím verdiktu odvolacího soudu bylo hlavní líčení nařízeno až na 26. 3. 2018, což je téměř dva roky po vydání rozhodnutí odvolacího soudu a z hlediska významu řízení pro poškozeného žalobce má posuzované řízení pro žalobce podstatný význam a v této souvislosti žalobce odkázal, například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2010 sp. zn. 30 Cdo 3405/2010 nebo nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005 sp. zn. I. ÚS 554/05. Zároveň s odkazem na stanovisko Nejvyššího soudu Cpjn 206/2010 platí, že prvé dva roky řízení mají být hodnoceny v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč dohromady, každý další rok řízení v částce 15 000 Kč až 20 000 Kč. Žalobce proto požadoval zaplacení částky 100 000 Kč. Co se týká částky 200 000 Kč, žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012 sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nárok poškozeného na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v penězích mají soudy posuzovat podle povahy trestní věci, délky trestního řízení a následky způsobené trestným řízením v osobnostní sféře poškozené osoby. Co se týká povahy trestní věci, žalobce byl trestně stíhán ze spáchání trestného činu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 5 písm. c) tr. zákoníku. V prvém rozsudku soudu byl dokonce uznán vinným a byl mu uložen souhrnný trest v délce trvání čtyř let nepodmíněně, přestože byl nakonec zproštěn obžaloby, hrozba nepodmíněného trestu odnětí svobody až do skončení trestního řízení existovala a co se týká délky trestního řízení, žalobce byl podroben více než pětiletému trestnímu stíhání ze spáchání trestného činu, který jak se v posuzovaném řízení ukázalo, nespáchal. Co se týká následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby, žalobce uvedl, že pod tíhou trestního stíhání trpěl psychickými problémy, uzavíral se před světem, úkorně vnímal hrozbu nepodmíněného trestu odnětí svobody, zvláště po vynesení prvního rozsudku soudu prvého stupně v listopadu roku 2015 i po zrušujícím usnesení odvolacího soudu v dubnu 2016 přetrvával úporný pocit nejistoty zintenzivněný tím, že soud prvého stupně nekonal žádné procesní úkony v rozumné době od rozhodnutí odvolacího soudu. Přetrvávajícím trestním stíháním trpěl na kvalitě manželský vztah žalobce. Uzavřením se do sebe a ztrátou zájmu o komunikaci docházelo k postupnému odcizení s manželkou. Žalobce vedl bohatý společenský život, angažoval se v rámci svého působení v [anonymizováno] [obec]. Následkem trestního stíhání přestal mít zájem i o tuto aktivitu. Trestní stíhání mělo devastující následky pro jeho profesní život, protože ztratil důvěru ve své klienty s obavami z podání dalších trestních oznámení a na práci finančního poradce zcela rezignoval. Ohledně výše žalobce v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (například rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 1747/2014 (má žalobce za to, že při obviněních z ekonomické trestné činnosti, kam lze řadit i úvěrový podvod, jsou odvolacími soudy přiznávány částky přesahující 100 000 Kč až do zhruba částky 500 000 Kč, a proto je názoru, že přiměřená výše zadostiučinění v jeho případě je představována částkou 200 000 Kč. 2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě nesporovala průběh a výsledek posuzovaného řízení ani skutečnost, že u ní žalobce dne 23. 7. 2019 z důvodů v žalobě popsaných uplatnil nárok na náhradu škody ve smyslu zákona v celkové částce 323 600 Kč představující náhradu nákladů právního zastoupení v částce 43 600 Kč a finanční zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání v částce 200 000 Kč a dále pak finanční zadostiučinění za průtahy v posuzovaném řízení v částce 80 000 Kč. Žalovaná žalobci poskytla odškodnění v celkové částce 69 513 Kč, ve zbývajícím rozsahu žádosti nevyhověla. Co se týká náhrady škody spočívající ve vynaložených nákladech právního zastoupení, byly splněny zákonné podmínky pro přiznání tohoto nároku. Učinila za nespornou náhradu nákladů právního zastoupení v částce 32 950 Kč a dále pak sporovala následující úkony: ze dne [datum] účast u výslechu, když tento úkon v trestním spise nebyl dohledán ani žurnalizován, dále ze dne [datum] účast na hlavním líčení, když v daném případě se nejedná o úkon dle § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ale o úkon dle § 11 odst. 2 písm. f), advokátního tarifu, za který náleží odměna ve výši jedné poloviny sazby, dále ze dne [datum] představující účast u hlavního líčení, když ani v tomto případě se nejedná o úkon dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu, ale úkol dle § 11 odst. 2 písm. f) advokátního tarifu, za který náleží odměna ve výši jedné poloviny sazby, dále ze dne [datum] představující účast na hlavním líčení, když ani v tomto případě se nejedná o úkon dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu, ale o úkon dle § 11 odst. 2 písm. f) advokátního tarifu, za který náleží odměna ve výši jedné poloviny sazby. Jelikož nebyl přiznán jeden úkon, došlo k ponížení režijního paušálu o 300 Kč. Dále, co se týká nároku na finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nezákonným trestním stíháním v souvislosti se zásahem do jeho osobnostní sféry, je třeba vznik a intenzitu nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí prokázat, a intenzitu vzniklé nemajetkové újmy zhodnotit dle povahy trestní věci, délky trestního stíhání a následků způsobených trestním stíháním v osobnostní sféře stíhané osoby (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2012 sp. zn. 30 Cdo 2256/2011). Žalovaná uvedla, že z hlediska povahy trestní věci byl žalobce stíhán pro trestný čin úvěrového podvodu dle § 211 odst. 1, 5 písm. c) tr. zákoníku, hrozil mu trest odnětí svobody až na 8 let. Povahu konkrétní trestní věc lze chápat jako méně způsobilou přičinit se na vzniku nemajetkové újmy na straně žalobce i přes výši hrozící trestní sazby. Z hlediska délky trestního řízení trvalo posuzované řízení bezmála 5 let, což ovšem bylo zohledněno v rámci přiznaného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou z průtahů v posuzovaném řízení. Pokud se jedná o konkrétní zásah do osobnostní sféry žalobce, žalovaná uvedla, že v minulosti byla proti žalobci vedena i jiná trestní řízení, mimo jiné pro zločin podvodu, za který byl žalobce odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a šesti měsíců. V současné době je proti žalobci vedeno trestní stíhání pro zločin úvěrového podvodu dle § 211 odst. 1, 5 písm.