25 C 180/2019-516 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne 9. 8. 2019 domáhal zaplacení náhrady škody ve výši 697 282 Kč s příslušenstvím. V žalobě tvrdil, že dne 12. 2. 2012 byly vůči jeho osobě zahájeny úkony trestního řízení, měl spáchat přečin porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 2 alinea 2 trestního zákoníku. Usnesením o zahájení trestního stíhání ze dne 11. 2. 2013 bylo žalobci sděleno obvinění. Dne 23. 4. 2014 státní zástupkyně podala k [název soudu] obžalobu, byl nepravomocně odsouzen, odvolal se, rozsudek byl zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně mimo jiné i kvůli nezákonné protokolaci. Následně byl znovu nepravomocně odsouzen, znova se odvolal. [název soudu] rozsudek zrušil a obžaloby žalobce zprostil dne 30. 10. 2017. Trestní stíhání žalobce tak bylo nezákonné. Trestní stíhání zasáhlo do jeho majetkové sféry a způsobilo mu majetkovou újmu ve formě ušlého zisku a škodu spočívající v účelně vynaložených nákladech na jeho obhajobu ve výši 137 214 Kč. Žalobce rovněž uplatňuje ušlý zisk, kdy tvrdí, že dne 11. 2. 2013 bylo zahájeno jeho trestní stíhání, dne 21. května 2013 rezignoval na pozici člena [anonymizováno] [stát. instituce] s účinností ke dni 30. 4. 2013, dne 14. května 2013 rezignoval na funkci předsedy představenstva v [právnická osoba] s účinností ke dni 30. 6. 2013, dne 31. 7. 2013 zahájeno druhé trestní stíhání, o kterém ještě nebylo soudem rozhodováno. Žalobce tvrdí, že v důsledku nezákonného trestního stíhání byl nucen rezignovat na placené funkce v orgánech města i statutárního orgánu městské společnosti, jedná se o [jméno] města a v důsledku trestního stíhání ukončil i svou činnost v představenstvu [právnická osoba], a. s.. V této společnosti působil v představenstvu více než 13 let, nastoupil jako člen 28. 12. 1999 a jeho působení bylo ukončeno rezignací dne 14. 5. 2013. Od 26. 12. 2012 do konce svého působení zastával pozici předsedy představenstva. Rezignace na funkci předsedy představenstva [právnická osoba], a. s. se stala účinnou ke dni 30. 6. 2013, obě rezignace žalobce učinil v důsledku nezákonného trestního stíhání, a to ještě předtím než došlo k jeho druhému trestnímu stíhání. Za výkon funkce v představenstvu [právnická osoba], a. s. před rezignací pobíral čistý měsíční příjem ve výši 7 570 Kč. Ušlý zisk, co se týče [právnická osoba], a.s. je 393 640 Kč a co se týče [stát. instituce] je 166 428 Kč. Žalobce požaduje zaplatit ušlý zisk od doby rezignace na výše uvedené funkce až do jeho zproštění dne 30. 10. 2017. Nárok uplatnil u žalované dne 5. 12. 2018. 2. Žalovaná se vyjádřila k žalobě tak, že navrhla její zamítnutí v plném rozsahu. Žalovaná namítla, že trestní stíhání žalobce bylo zahájeno na základě usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 11. 2. 2013, tedy za účinnosti starého občanského zákoníku. Právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti stanovené právními přepisy, k němuž došlo před dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle dosavadních předpisů s odkazem na § 3079 NOZ. Ohledně náhrady ušlého zisku žalovaná sporovala absenci příčinné souvislosti, v daném případě nevyplynulo, že by žalobce musel ukončit dané funkce v důsledku vydání usnesení o zahájení trestního stíhání, žalobce nebyl nucen výkon těchto funkcí ukončit z důvodu, že by v důsledku zahájení trestního stíhání zaniklo oprávnění vykonávat funkci člena Rady, popř. z důvodu že by byl z daných funkcí odvolán. Žalobce své působení v těchto funkcích ukončil rezignací. Dále žalovaná uvádí, že nelze předpokládat, že by žalobce opětovně zvolen po uplynutí funkčního období a že by tedy žalobci skutečně ušel zisk v tvrzené výši. Žalovaná rovněž poukazuje na další trestní stíhání žalobce u Okresního soudu [část obce] [část obce] pod sp. zn. [spisová značka], které dosud není pravomocně skončeno. Nelze s jistotou tedy tvrdit, že by žalobce rezignoval na výše uvedené funkce pouze v důsledku zahájení trestního stíhání, které bylo vedeno u [název soudu]. 3. Podáním došlým soudu dne vzal žalobce žalobu zpět co do částky 4 356 Kč na nákladech obhajoby, když 2 úkony požadoval neoprávněně. Rovněž doplnil, že věc byla prezentována [příjmení] [příjmení] a celostátními regionálními periodiky, to samo o sobě na něj vytvářelo tlak, očerňovalo jej v očích veřejnosti. 4. Žalobce vzal žalobu rovněž zpět při jednání dne 10. 6. 2020 co do částky 10 890 Kč na úkonech obhajoby. 5. [název soudu] rozhodl rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], kdy ve výroku I. zastavil řícení co do zaplacení částky 10 890 Kč. Ve výroku II. uložil žalované zaplatit žalobci částku 23 051 Kč. Ve výroku III. žalobu co do zaplacení částky 663 341 Kč zamítl. Ve výroku IV. uložil žalobci zaplatit žalované náhradu nákladů řízení a ve výroku V. uložil žalobci zaplatit náhradu nákladů řízení státu. 6. K odvolání žalobce [název soudu] jako soud odvolací rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] ve výroku I. rozsudek soudu I. stupně v zamítavém výroku o věci samé ohledně částky 13 975 Kč (náhrada škody – obhajné) potvrdil, ve výroku II. v zamítavém výroku ohledně částky 649 366 Kč a ve výrocích o náhradě nákladů řízení rozsudek soudu I. stupně zrušil a v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení. 7. Následně [název soudu] rozhodl rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] C 180 – 2019 – 456, kterým ve výroku II. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 515 433 Kč, ve výroku II. žalobu co do částky 133 933 Kč zamítl. Ve výroku III. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení. Ve výroku IV. a V. uložil účastníkům povinnost zaplatit státu náhradu nákladů řízení. 8. K odvolání žalované, které bylo částečně vzato zpět co do částky 121 793 Kč, [název soudu] jako soud odvolací ve výroku I. řízení co do zaplacení částky 121 793 Kč zastavil. Ve výroku II. rozsudkem soudu I. stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé v rozsahu částky 121 120 Kč potvrdil. Ve výroku III. ve vyhovujícím výroku o věci samé ohledně částky 272 520 Kč a ve výrocích o náhradě nákladů řízení rozsudkem soudu I. stupně zrušil a vrátil soudu k dalšímu řízení. 9. Uvedl, že odůvodnění rozsudku soudu I. stupně stran nároku na ušlý zisk za výkon funkce žalobce ve [právnická osoba] a.s. je kusé a nedostatečné. Souvislost se nicméně při vědomí závěrů nálezu [název soudu] sp.zn I.ÚS 4293/18, jež vedly k částečnému zrušení prvního ve věci vydaného rozsudku, podává ze skutkových zjištění soudu I. stupně, zejména z výpovědí svědků [příjmení] [příjmení] a Ing. [jméno], i z výpovědi samotného žalobce. Z těchto výpovědí vyplynulo, že rezignace žalobce na obě funkce (v radě města i v městském podniku [právnická osoba]) měla svůj základ v posuzovaném trestním řízení, pro něž žalobci reálně hrozilo odvolání z těchto funkcí, což bylo jediným důvodem jeho rezignace. Při vědomí nálezu [název soudu] ze dne 26. 1. 2021, sp. zn. I. ÚS 4293/18, v němž tento soud zejména dovodil, že„ pokud stěžovatel naznal, že je v souladu s politickou kulturou, aby v případě zahájení jeho trestního stíhání rezignoval na výkon veřejné funkce, lze mu to jen stěží přičítat k tíži“ je pak na místě závěr, že důvody rezignace žalobce na předmětnou funkci přímo souvisely se zahájením předmětného trestního stíhání (jiné důvody, například zdravotní, rodinné apod. nebyly ani tvrzeny). Zahájení trestního stíhání pro trestný čin hospodářského charakteru žalobce zasáhlo jako osobu veřejně politicky činnou v jeho důvěryhodnosti politika a za takové situace je jen těžko myslitelné, že by i při zásadě presumpce neviny mohl nadále s důvěrou zastupitelů [územní celek] - [část obce] vykonávat řídící funkci ve společnosti, výlučně tímto městem vlastněné. Jeho odvolání z této funkce by bylo logickým krokem, vycházejícím z předmětného trestního stíhání, a žalobci bylo, jak vyplynulo z výpovědi svědka [příjmení] [jméno], pouze umožněno, aby na tuto funkci před odvoláním rezignoval sám. [příjmení] žalované, popírající zcela příčinnou souvislost mezi zahájením trestního stíhání a ušlým ziskem žalobce z jeho působení ve funkci předsedy představenstva [právnická osoba], a.s., proto neobstojí. Žalovaná však oprávněně dle [název soudu] vytýká soudu I. stupně absenci jakéhokoliv odůvodnění přiznání náhrady ušlého zisku žalobci za výkon funkce ve [právnická osoba] a.s. za období od 1. 7. 2013 až do 30. 10. 2017. Bylo pominuto, že funkce žalobce v představenstvu [právnická osoba], a.s. byla rovněž ovlivněna rozložením politických sil v zastupitelstvu a nijak se nezabýval soud I. stupně tím, zda by žalobce i po volbách v roce 2014 až do 30. 10. 2017 tuto funkci vykonával. V tomto směru nebylo provedeno žádné dokazování a žalobce nebyl poučen podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o jeho povinnosti prokázat, že by při obvyklém běhu věcí vykonával funkci předsedy představenstva této společnosti až do 30. 10. 2017. Z výpovědí obou svědků sice vyplývá, že žalobce byl v dané oblasti zkušený, ve společnosti působil i dříve a není tak důvod domnívat se, že by k zániku této jeho funkce došlo před koncem vo