42 C 152/2008-747 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobou, došlou soudu dne 28.2.2008, se žalobkyně proti žalované domáhala náhrady majetkové škody ve výši 8 924 453,50 Kč s příslušenstvím, která žalobkyni vznikla v důsledku nezákonného rozhodnutí. Žalobkyně tvrdila, že se v řízení vedeném u [název soudu] původně pod sp.zn. [spisová značka] (následně pod sp. zn. [spisová značka]) domáhala proti žalované [jméno] [příjmení], aby žalované byla uložena povinnost uzavřít s žalobkyní dohodu o vydání ideální jedné poloviny domu [adresa] a ideální jedné poloviny stavební parcely [číslo] o výměře 488 m2 v k.ú. [část obce], [územní celek] [anonymizováno], zapsané na LV č. 1917, a tyto nemovitosti žalobkyni vydat. O žalobě bylo rozhodnuto rozsudkem [název soudu] ze dne 18.9.2002, kterým byla žaloba zamítnuta. Rozsudkem [název soudu] ze dne 5.2.2003, č.j. xanon [číslo], byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen. Rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], byly oba citované rozsudky ve vztahu mezi žalobkyní a [jméno] [příjmení] zrušeny a věc byla v tomto rozsahu vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. Rozsudek dovolacího soudu byl doručen právnímu zástupci žalobkyně dne 20.10.2004. Následně bylo rozhodnuto ve věci rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] pod sp.zn. [spisová značka], kterým byla ve výroku II. uložena [jméno] [příjmení] povinnost uzavřít s žalobkyní dohodu o vydání shora popsaných nemovitostí a povinnost tyto nemovitosti žalobkyni vydat. Rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen. Rozsudek nabyl právní moci dne 26.2.2007 a vykonatelným se stal dne 13.3.2007. Žalobkyně následně uplatnila u žalované žádostí ze dne 18.9.2007 nárok na náhradu škody způsobené nezákonnými rozhodnutími, kterými byly rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp.zn. [spisová značka], a potvrzující rozsudek [název soudu] ze dne 5.2.2003, č.j. xanon [číslo], tedy rozsudky, které byly následně zrušeny rozsudkem dovolacího soudu. Důvodem zrušení rozhodnutí bylo nesprávné právní posouzení věci. Žalovaná nárok žalobkyní uplatněný odmítla s tím, že v daném případě nelze shledat splnění dvou základních podmínek pro naplnění odpovědnosti státu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., a to vznik škody a příčinnou souvislost mezi tvrzeným nezákonným rozhodnutím a škodou. Žalovaná namítla, že ani po skončení předmětného soudního řízení katastrální úřad neprovedl vklad vlastnického práva žalobkyně k předmětným nemovitostem a věc je řešena soudní cestou. Žalovaná [jméno] [příjmení] a její nástupce [titul]. [jméno] [příjmení] předmětné nemovitosti žalobkyni nevydali a nepoukazují jí ani polovinu příjmu z předmětné nemovitosti. Žalovaná dále namítla, že žalobkyně se měla nejprve domáhat náhrady po žalované [jméno] [příjmení], a to z titulu bezdůvodného obohacení. Je totiž zřejmé, že [jméno] [příjmení], které dohodou ze dne 9.3.1992 vydal [anonymizována čtyři slova] v [obec a číslo] celou výše specifikovanou nemovitost, byla vlastnicí pouze její ideální jedné poloviny. Žalobkyně s uvedenou argumentací žalované nesouhlasí a považuje za zcela nerozhodné, zda katastrální úřad vklad vlastnického práva provedl či nikoli, neboť žalobkyně požaduje náhradu škody za období, které předchází rozhodnutí katastrálního úřadu o zamítnutí vkladu. Není také pravdou, jak uvádí žalovaná, že by škoda nebyla vznikla, nebýt nezákonného rozhodnutí. Pokud by nezákonná rozhodnutí nebyla vydána, žalobkyni by škoda za požadované období od 10.4.2003 do 13.3.2007, tedy ode dne právní moci zamítavého rozsudku do dne právní moci vykonatelnosti vyhovujícího rozsudku, nevznikla, neboť pokud by dne 10.4.2003 nabyl právní moci rozsudek, kterým by [jméno] [příjmení] byla uložena povinnost uzavřít s žalobkyní dohodu o vydání předmětných nemovitostí a tyto jí vydat, řešila by žalobkyně následně svá práva výlučně s [jméno] [příjmení] tak, jako je tomu nyní. Žalobkyně se nemohla domáhat na [jméno] [příjmení] vydání bezdůvodného obohacení, neboť neměla žádný právní vztah k předmětným nemovitostem a toto právo ji založilo až rozhodnutí [název soudu] ze dne 7.2.2007. [jméno] [příjmení] se na úkor žalobkyně v období od 10.4.2003 do 13.3.2007 neobohacovala ve smyslu ustanovení § 451 občanského zákoníku. Právo na vydání bezdůvodného obohacení vzniklo žalobkyni až na základě pravomocného a vykonatelného rozsudku [název soudu] ze dne 7.2.2007. Skutečnost, že dohodou ze dne 9.3.1992 vydal [anonymizována čtyři slova] v [obec a číslo] celou nemovitost [jméno] [příjmení], která byla majitelkou pouze její ideální jedné poloviny, je pro požadovaný nárok na náhradu škody nepodstatná. Žalobkyně dále tvrdila, že v posuzovaném soudním řízení došlo rovněž k průtahům a žalobkyni vznikla škoda jak v souvislosti s nezákonným rozhodnutím, tak v souvislosti s nesprávným úředním postupem spočívajícím v průtazích. Žalobkyně se touto žalobou domáhala náhrady majetkové újmy ve výši 8 924 453,50 Kč, která žalobkyni vznikla za období od 10.4.2003 do 13.3.2007 a jejíž výše je dána v místě a čase obvyklou cenou nájemného za užívání bytových a nebytových prostor, které se nacházejí v předmětné nemovitosti, tedy v domě [adresa] na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce]. Škoda vzniklá žalobkyni odpovídá jedné polovině tohoto nájemného za období od 10.4.2003 do 13.3.2007. Při stanovení výše nároku žalobkyně vychází ze znaleckého posudku znalce [titul]. [jméno] [příjmení] [číslo] 2003 ze dne 25.6.2007. 2. Žalovaná nárok uplatněný žalobou neuznala a navrhla zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Žalovaná nesporovala, že žalobkyně uplatnila dopisem ze dne 18.9.2007, který byl žalované doručen dne 3.10.2007, v souvislosti s řízením vedeném u [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka] a následně pod sp.zn. [spisová značka] nárok na náhradu škody ve výši 8 924 453,50 Kč u žalované. Žalovaná této žádosti nevyhověla s odůvodněním, že v daném případě nejsou splněny podmínky odpovědnosti státu za škodu dle zákona č. 82/1998 Sb.. Negativní stanovisko žalované ze dne 13.2.2008 bylo právnímu zástupci žalobkyně doručeno dne 15.2.2008. Žalovaná sporovala splnění podmínek, s nimiž zákon č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody spojuje. Žalovaná neshledala bezprostřední příčinnou souvislost mezi žalobkyní tvrzenou škodou a nezákonným rozhodnutím. Žalobkyně se dle názoru žalované měla nejprve domáhat náhrady po žalované [jméno] [příjmení] z titulu bezdůvodného obohacení, neboť je zřejmé, že [jméno] [příjmení], které dohodou ze dne 9.3.1992 vydal [anonymizována čtyři slova] v [obec a číslo] celou výše specifikovanou nemovitost, byla majitelkou pouze její ideální poloviny a přes tuto skutečnost neoprávněně užívala nemovitost celou a brala z ní též užitky. Žalovaná dále sporovala existenci nezákonného rozhodnutí, neboť [název soudu] zrušil rozhodnutí nikoli pro nezákonnost, což je patrné ze skutečnosti, že dovolání bylo připuštěno podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., tedy z důvodu otázky právního významu. V této věci šlo o výklad příslušného zákona a [název soudu] ve svém zrušovacím rozhodnutí připustil dvě varianty výkladu zákona. Žalovaná dále namítla, že pokud by hned prvním rozhodnutím soudu I. stupně bylo žalobě vyhověno, pak by se žalobkyně stala vlastníkem pouze jedné osminy předmětných nemovitostí, neboť žalobu původně podal pan [příjmení] a po jeho smrti na místo žalobců vstoupili celkem 4 žalobci, tedy dědicové pana [příjmení]. Dovolání proti rozsudku [název soudu], kterým bylo potvrzeno zamítnutí žaloby, podala pouze žalobkyně a jelikož bylo následně rozhodnuto o vydání nemovitosti, stala se poté žalobkyně vlastnicí jedné poloviny nemovitostí. Žalovaná dále namítla promlčení nároku na náhradu škody z titulu nezákonného rozhodnutí s odůvodněním, že promlčecí doba běžela ode dne doručení zrušovacího rozhodnutí a v tomto případě byl zrušovací rozsudek [název soudu] doručen žalobkyni v roce 2004, ale žaloba o náhradu škody byla podána soudu až v roce 2008, tedy po uplynutí promlčecí doby. Žalovaná dále namítla, že bylo opakovaně judikováno, že za nezákonné rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 8 zákona č. 82/1998 Sb. nelze považovat rozhodnutí, které sice bylo zrušeno pro nezákonnost, ale v řízení bylo dále pokračováno. 3. V průběhu řízení vzala žalobkyně žalobu zpět do částky 2 096 414,70 Kč a úroku z prodlení ve výši 10,75 % ročně, jdoucího z částky 8 924 453,50 Kč od 16.2.2008 do 3.4.2008. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], [název soudu] podle § 96 odst. 2 o.s.ř. řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil. Předmětem řízení tak zůstala částka 6 828 038,80 Kč. 4. Rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta a účastníkům nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyni pak byla uložena povinnost zaplatit na náhradě nákladů řízení České republice částku 60 184 Kč. Rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen. Rozsudkem [název soudu] ze dne [datum roz