10 C 27/2023-98 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou ze dne 7. 2. 2023 domáhá vyklizení bytu [číslo] umístěného ve třetím nadzemním podlaží budovy [adresa] v ulici [adresa žalobce, žalovaného a žalované]. Žalobce uvádí, že je vlastníkem pozemku [parcelní číslo], jehož součástí je budova [adresa] a že v tomto domě žalovaní bez právního titulu užívají byt [číslo]. Žalovaná 1 je nevlastní matkou žalobce, žalovaný 2 je polorodým bratrem žalobce, žalovaná 1 byla manželkou otce žalobce. Do 21. 4. 2022, kdy nastaly právní účinky vkladu vlastnického práva k předmětné budově ve prospěch žalobce, byla vlastníkem celého domu babička žalobce, paní [jméno] [příjmení]. Ta konkludentně souhlasila s tím, aby její syn, tedy otec žalobce, předmětný byt pro svou potřebu užíval. Žádná nájemní smlouva ani jiný právní titul k užívání předmětného bytu však nikdy uzavřeny nebyly. Za užívání bytu otec žalobce nikdy ničeho nehradil. Otec žalobce zemřel 28. 6. 2022. Jelikož žalovaní aktuálně užívají byt bez právního titulu, pak se žalobce domáhá vyklizení bytu. 2. K poučení soudu, kterého se žalobci dostalo na jednání, konaném dne 29. 8. 2023, ohledně toho, proč nájemní vztah nevznikl fikcí dle § 2238 o.z., respektive co narušilo dobrou víru a proč nebyly splněny atributy nájemního vztahu, pak žalobce doplnil, že nájemní vztah nemohl vzniknout proto, že právním předpokladem je, aby žalovaní užívali byt jako nájemci, včetně plnění povinností nájemce, tedy bez hrazení nájemného se za nájemce považovat nemohli, přičemž až do doby, kdy jim byla doručena výzva k vyklizení bytu žalovaní za užívání bytu ničeho nehradili. Dále dobrou víru má narušovat to, že žalovaná 1 sama uváděla, že její manžel pan [celé jméno žalobce] senior žádal svoji matku paní [jméno] [příjmení] o vypracování nájemní smlouvy pro potřeby úvěrující banky, tedy si byl vědom, že nájemcem bytu není. Dále žalobce poukazoval na komunikaci prostřednictvím Google chatu z 22. 11. 2022, v níž se žalovaná 1 vyjadřuje tak, že ji žalobce má v hrsti, kdy si měla být vědoma toho, že byt neužívá jako nájemce, stejně jako si toho byl vědom otec žalobce a manžel žalované 1. 3. Žalovaný 2 se k žalobě vyjádřil podáním ze dne 18. 5. 2023. Uvedl, že je nejstarším bratrem žalovaného a že užívá byt z titulu odvozeného užívání bytu od nájemního práva jeho rodičů, tedy žalované 1 a zesnulého otce žalovaného 2 i žalobce - pana [celé jméno žalobce] (narozen 28. 10. 1955). Žalovaný 2 uvádí, že původní vlastník nemovitosti, babička žalobců paní [jméno] [příjmení], darovala celý dům žalobci, avšak vyslovila přání, aby právě žalovaní mohli doživotně užívat byt, v němž společně s jejím synem, zemřelým manželem žalované 1, žili. Žalobce toto přislíbil zachovat. Žalovaný uvádí, že žije se svou rodinou v předmětném domě od roku 1992, že žalobce má sám v domě k užívání jiný byt, tedy své bydlení má zajištěné, není v materiální nouzi, a že žalovaní hradí nájemné a služby spojené s užíváním bytu, a i jinak se chovají řádně. Žalobou uplatněný nárok tak neuznává, jeho užívací právo je odvozené od užívacího práva k bytu jeho matky, žalované 1, a to sice od jejího nájemního vztahu. [příjmení] žalobní návrh považuje za rozporný s dobrými mravy, když žalobce svému otci slíbil zajistit žalované 1 právo doživotního užívání bytu, od něhož odvozuje své užívací právo i žalovaný 2. 4. Žalovaná 1 se vyjádřila podáním z 18. 5. 2023. Uvedla, že užívá předmětný byt [číslo] od května 2009 jako řádný nájemce, kdy nájem vznikl jakožto společný nájem manželů. V předmětném domě bydlí od roku 1992 a poukazuje na to, že je v dobré víře, že je řádným nájemcem bytu. Poukazuje na to, že do bytu nainvestovala společně se svým manželem částku 1 000 000 Kč a že původní vlastník nemovitosti, babička žalobce a tchyně žalované 1, přislíbila vypracovat nájemní smlouvu, k tomuto však nikdy nedošlo, byl pouze udělen písemný souhlas se stavebními úpravami bytu. Žalobce žil ve společné domácnosti žalované 1 a manželky žalovaného 1 [celé jméno žalobce] (seniora), otce žalobce. Žalovaná 1 a její manžel netrvali na písemném vyhotovení nájemní smlouvy, neboť původní domluva byla taková, že manžel žalované 1 obdrží od své matky polovinu předmětné nemovitosti. To se však nestalo a žalobce poté porušil svůj slib, daný svému otci, že umožní bydlení nevlastní matky a polorodých sourozenců, a nyní se domáhá vyklizení. Jednání žalobce považuje žalovaná 1 za odporující dobrým mravům. Žalovaná 1 uvádí, že užívá byt v dobré víře existence nájemního vztahu, když v roce 2009 měl vzniknout společný nájem bytu manžely. V dobré víře je déle jak 30 let. 5. K poučení soudu, kterého se žalovaným dostalo na jednání, konaném 29. 8. 2023, pak žalovaní, pokud jde o existenci titulu, který by zakládal právo užívání bytu, doplnili, že dne 30. 4. 2009 byl podepsán s paní [příjmení] evidenční list, který po obsahové i formální stránce splňuje podstatné náležitosti nájemní smlouvy ve smyslu § 686 odst. 1 starého občanského zákoníku a že tímto byl uzavřen nájemní vztah. Pokud by tomu tak nemělo být, pak od 1. 1. 2014, tj. od účinnosti nového občanského zákoníku, se již pronajímatel nemůže dovolávat neplatnosti nájemního vztahu pouze pro nedostatek písemné formy a jelikož strany konkludentně jednali tak, jako by nájemní smlouva byla uzavřena, došlo tímto k uzavření nájemní smlouvy k 1. 1. 2014. Jako třetí důvod pak žalovaní uvádějí, že užívali byt v dobré víře, že jsou řádnými nájemci, tedy nájemní vztah vznikl nejpozději, dle § 2238 o.z. k 1. 1. 2014, neboť je třeba přihlédnout i k době užívání předmětného bytu před účinností nového občanského zákoníku a pokud by ani toto nebylo možné, pak byla nájemní smlouva uzavřena, resp. nájemní vztah vznikl k 2. 1. 2017, neboť by tato doba trvání dobré víry uplynula za doby účinnosti občanského zákoníku. Dále doplnili, že pokud manžel žalované 1 [celé jméno žalobce] senior žádal o vypracování písemné nájemní smlouvy, pak tomu bylo proto, že věděl o existenci nájemního vztahu, pouze tento chtěl mít písemně stvrzeno. 6. Ze shodných tvrzení účastníků má soud za zjištěné, že žalovaná 1 užívala se svým manželem, [celé jméno žalobce] (seniorem), a jejich dvěma syny, mimo jiné žalovaným 2, předmětný byt [číslo] od května 2009 s tím, že do doby úmrtí [celé jméno žalobce] (seniora), tj. do 28. 6. 2022, nevznikaly žádné spory o nutnosti vyklidit předmětný byt, tedy nebylo sporu o oprávněnosti tohoto užívání. Mezi stranami bylo rovněž nesporným, že aktuálně předmětný byt užívá žalovaná 1 a žalovaný 2. 7. Z vyrozumění o provedeném vkladu a z internetového výpisu k LV [číslo] pro k.ú. [část obce] soud zjistil, že vlastníkem předmětného domu na adrese [adresa]. 8. Z e-mailové komunikace [příjmení] [příjmení] z 5. 1. 2023, z přípisu [jméno] [příjmení], advokáta z 9. 1. 2023, 19. 12. 2022, 15. 12. 2022 a 2. 12. 2022 soud zjistil, že počínaje prosincem 2022 účastníci řízení řešili otázku oprávněnosti užívání předmětného bytu, a to i prostřednictvím právních zástupců. 9. Z komunikace žalobce a žalované 1 z aplikace Google chat 22. 11. 2022 soud zjistil, že strany komunikovaly, konkrétně žalobce a žalovaná 1, ohledně užívání bytu [číslo] že žalovaná 1 si byla vědoma toho, že možnost dalšího užívání bytu záleží právě na žalobci. Pokud jde o vyjádření„ máš nás v hrsti, je jenom na tobě, kdy a jak se vyřeší“ však soud nezjistil, že by žalovaná tímto uznávala, že neexistuje právní titul k užívání předmětného bytu. Z kontextu celé komunikace soud zjistil, že žalovaná 1 si byla vědoma toho, že žalobce je vlastníkem celého domu, v rámci něhož se nachází předmětný byt, a že má k dispozici řadu právních prostředků, jak se svým majetkem nakládat, a to i způsobem, který je neslučitelný s dalším užíváním bytu žalovanými. Z této komunikace však nelze dovodit, že by žalovaná 1, či žalovaní, si byli vědomi toho, že užívají byt bez právního důvodu. Soud rovněž z této komunikace zjistil, že paní [jméno] [příjmení] jakožto předchozí vlastník celé budovy po žalovaných za užívání bytu ničeho nežádala. 10. Z prohlášení paní [jméno] [příjmení] z 13. 9. 2023 soud zjistil, že paní [příjmení] jakožto předchozí vlastník domu, která jej vlastnila předtím, než tento darovala žalobci, si nepřeje, aby byt nadále užívali žalovaní, a sama se vyjadřuje v tom smyslu, že [celé jméno žalobce] seniora (svého syna) nikdy za nájemce předmětného bytu nepovažovala a že za byt ničeho hrazeno nebylo, a to ani za služby, které hradila sama. Z prohlášení soud rovněž zjistil, že [jméno] [příjmení] jakožto předchozí vlastník celého domu, tedy i předmětného bytu, souhlasila v roce 2009 s tím, že tento byt bude užívat její syn, tj. pan [celé jméno žalobce] senior, se svou rodinou stejně, jako by byt užívala ona sama a stejně jak předtím užíval jiný byt v předmětném domě. Soud ani z tohoto prohlášení však nezjistil žádné skutečnosti, které by zpochybňovaly dobrou víru na straně žalovaných ohledně toho, že jsou oprávněni byt užívat jakožto nájemci. Soud pouze zjistil, že za užívání ničeho nehradili a fakticky se z prohlášení podává, že toto užívání bylo a