11 C 38/2017-789 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 26.1.2017 změněnou podáním ze dne 17. 4. 2019 (č.l. 270) a ze dne 6. 5. 2019 (č.l. 303) a dále upřesněnou podáním ze dne 7. 5. 2020 (č.l. 421), ze dne 4. 11. 2020 (č.l. 458), ze dne 4. 12. 2020 (č.l. 637), ze dne 23. 2. 2021 (č.l. 654) domáhala na žalovaném zaplacení částky 681 777, 70 s příslušenstvím představující bezdůvodné obohacení žalovaného na její úkor. K odůvodnění uvedla, že žalovaný je její bývalý manžel, manželství bylo uzavřeno dne 22. 2. 2002 a rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 4. 2. 2011, č.j. zn. 9 C 146/2012-103, který nabyl právní moci dne 6. 2. 2014. Před uzavřením manželství dne 21. 2. 2002 uzavřeli manželé smlouvu o úpravě budoucích majetkových vztahů v manželství (předmanželskou smlouvu), kterou bylo společné jmění manželů zúženo pouze na minimální zákonný rozsah – věci tvořící obvyklé vybavení domácnosti a prostředky uložené na bankovním účtu. Žalobkyně se domáhá na žalovaném částky a) 99 000 Kč představující výlučné finanční prostředky žalobkyně použité na výlučný majetek žalovaného představující finanční náklady vynaložené žalobkyní na výrobu a montáž-zabudování schodiště a jeho zábradlí do stavby rodinného domu postaveného za trvání manželství účastníků řízení na pozemku parc. [číslo] kat. území [obec] u [obec], obec Obora, neboť rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 6. 2017, č.j. 11 Co 197/2017-400 byl určen jako vlastník stavby žalovaný (dále jen„ dům v k.ú. [obec]“). Výrobu schodů a zábradlí zajistila žalobkyně, zaplatila za ně částku 99 000 Kč truhláři [jméno] [příjmení], a to dne 14. 11. 2011 částku 35 000 Kč, dne 12. 1. 2012 částku 35 000 Kč a dne 10. 2. 2012 částku 29 000 Kč bezhotovostní úhradou ze svého výlučného účtu. Žalobkyně se dále domáhá zaplacení b) částky 53 702,50 Kč představující finanční částku použitou z jejích výučných prostředků na výlučný majetek žalovaného. Jedná se o splátky úvěru hrazeného žalovanou v letech 2013 2015 (7 splátek po 2 200 Kč v roce 2013, 12 splátek po 2 200 Kč v roce 2014, 4 splátky po 2 200 Kč v roce 2015 a 1 splátka ve výši 3 102,50 Kč). Jednalo se o splátky úvěru ze stavebního spoření na základě smlouvy o poskytnutí překlenovacího úvěru a úvěru ze stavebního spoření ze dne 25 8. 2004, na jejímž základě se stavební spořitelna zavázala k poskytnutí překlenovacího úvěru spoludlužníkům – žalobkyni a žalovanému – až do výše 400 000 Kč. Tento úvěr byl vyčerpán co do částky 183 895 Kč. Žalobkyně uhrazovala tento úvěr v letech 2013 2015 ze svých výlučných prostředků. Žalobkyně se dále domáhá na žalovaném zaplacení c) částky 177 450 Kč, sestávající z částky 117 450 Kč a 60 000 Kč. Částka 117 450 Kč představuje náklady žalobkyně vynaložené z jejích výlučných finančních prostředků na nákup nové kuchyňské linky do bytu – bytové jednotky [číslo] nacházející se v budově [adresa] na adrese [adresa žalobkyně a žalovaného] (dále jen„ byt v [obec a číslo]“); tato kuchyňská linka nadále v bytě zůstala a žalovaný byt se ziskem i s touto kuchyňskou linkou prodal, čímž se bezdůvodně obohatil na úkor žalobkyně. Částka 60 000 Kč představuje částku vynaloženou žalobkyní na vypracovaný projekt a studii na vybavení interiéru uvedeného bytu a zaplacenou žalobkyní architektu Ing. Arch. [jméno] [příjmení]. Žalobkyně se dále domáhá na žalovaném zaplacení částky d) 135 000 Kč představující hodnotu zařízení a vybavení, které před uzavřením manželství pořídila ze svých výlučných finančních prostředků do rozestavěného domu v [obec] ve vlastnictví žalovaného, kam se s žalovaným přestěhovali; vybavení bylo původně v nájemním bytě na adrese [adresa], jehož výlučným nájemcem byla žalobkyně a kde žili s žalovaným do roku 1998 jako druh a družka; toto vybavení následně žalovaný prodal i s celým domem v roce 2005 za cenu 6 000 000 Kč (dále jen„ nemovitost v [obec]“); z této obdržené částky však žalobkyni neposkytl žádnou finanční kompenzaci. Žalobkyně se dále po žalovaném domáhá zaplacení částky e) 216 625,20 Kč představující finanční prostředky naspořené na jejím stavebním spoření, které stavební spořitelna použila k částečnému splacení překlenovacího úvěru poskytnutého na úhradu nákladů na rekonstrukci bytu ve vlastnictví žalovaného v [obec a číslo]. 2. Soud připustil změnu žaloby usnesením ze dne 20. 8. 2019, č.j. 11 C 38/2017-373 a ze dne 13. 10. 2020 vyhlášeného při jednání (č.l.446). Žalobkyně následně podrobně doplnila změněnou žalobu v podání ze dne 4.11.2020 tak, že a) částka 99 000 Kč za úhradu schodiště byla uhrazena ve třech splátkách: 1) 14. 11. 2011 – uhrazena částka 35 000 Kč, 2) 12. 1. 2012 – uhrazena částka 35 000 Kč na č. ú. [bankovní účet] 3) 10. 2. 2012 uhrazena částka 29 000 Kč na č. ú. [bankovní účet]. Tato částka byla uhrazena [jméno] [příjmení] – truhlářství, [IČO], s ohledem na skutečnost, že manželé měli zúžené společné jmění manželů, schodiště bylo hrazeno z výlučných prostředků žalobkyně, neboť z výpisu z účtu žalobkyně nevyplývá, že by žalovaný žalobkyni zaslal na její účet jakoukoli finanční částku. K částce b) ve výši 53 702,50 Kč uvedla, že v roce 2013, 2014 a 2015 byly uhrazeny níže uvedené splátky překlenovacího úvěru. Všechny výše uvedené splátky byly uhrazeny z účtu ve vlastnictví žalobkyně s tím, že na tento účet byly zasílány žalobkyni finanční prostředky, mj. i její mzda, která nepatřila do společného jmění manželů, a tak je zřejmé, že tyto finanční prostředky byly v jejím výlučném vlastnictví. K částce e) ve výši 216 625,20 Kč žalobkyně uvedla, že překlenovací úvěr byl čerpán za účelem změny, údržby domu, bytu a že spoludlužníkem byl jednak žalovaný a jednak matka žalobkyně, paní [jméno] [příjmení], [datum narození]. Z potvrzení od České spořitelny ze dne 16. 4. 2019 vyplývá, že spořitelna vedla na žalobkyni smlouvu o stavebním spoření č. ú. [číslo], která byla založena dne 22. 3. 2000, ke dni překlopení do úvěru ze stavebního spoření 4. 6. 2007 činila naspořená částka 216 625,20 Kč a tato částka byla použita k částečnému splacení překlenovacího úvěru s tím, že při překlopení došlo k poskytnutí řádného úvěru ve výši 183 895 Kč, který byl řádně splacen dne 13. 5. 2015. K překlenovacímu úvěru ve vztahu ke stavebnímu spoření žalobkyně uvedla, že se používá tehdy, pokud není splněna podmínka pro poskytnutí řádného úvěru ze stavebního spoření – v tomto případě nebyla naspořena konečná částka. Je-li uzavřena smlouva o stavebním spoření, je uzavřena ve prospěch účastníka, který se stává výlučným vlastníkem prostředků na účtu vedeném v souvislosti se stavebním spořením. Ve prospěch účastníka jsou pak vypláceny příspěvky státní podpory ve smyslu § 4 odst. 2 zákona č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření, v platném znění. Právě účastníku vznikají ze smlouvy práva a povinnosti, v daném případě zejména právo na vyplacení naspořené částky. Jelikož měli manželé rozdělené společné jmění manželů, nepatřily prostředky na stavebním spoření do společného jmění, ale patřily do výlučného vlastnictví žalobkyně. Žalobkyně dále poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 2. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3429/2008 a jeho závěry, že prostředky poskytnuté ve prospěch účastníka na stavebním spoření mají povahu darovací smlouvy. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena ústní dohoda o poskytnutí částky ze stavebního spoření na modernizaci bytu ve výlučném vlastnictví žalovaného, což vyplývá i ze samotné smlouvy o překlenovacím úvěru. K nároku na zaplacení 135 000 Kč uvádí žalobkyně, že se jedná o hodnotu zařízení bytu v [obec] - kuchyňská linka včetně nerezového dvojdřezu, lednice Zannussi s mrazákem, jídelní stůl a 6 ks dřevěných židlí, rozkládací sedací souprava, konferenční stolek, 2 ratanová křesla a další nábytek popsaný v podání ze dne 4.11.2020 (č.l. 462). V době prodeje v roce 2006 byl dům prodán včetně výše uvedeného zařízení, které žalobkyně ke dni prodeje domu cení na částku 135 000 Kč. Proto žalobkyně usuzuje, že se žalovaný o výše uvedenou částku obohatil, neboť při prodeji domu v roce 2006 bylo výše uvedené zařízení součástí prodeje domu. Dům byl prodán jako dům ve výlučném vlastnictví žalovaného a celá kupní cena byla uhrazena ve prospěch žalovaného, jak vyplývá z kupní smlouvy. 3. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. V podání ze dne 30. 5. 2019 (č.l. 321) vznesl námitku promlčení, kterou následně odůvodnil v podání ze dne xanon -508 (č.l. 391) a ze dne 12. 3. 2020 (č.l. 399). Co se týče položky ad a) ve výši 99 000 Kč, tato byla zaplacena v letech 2011 a 2012, žaloba byla podána dne 26. 1. 2017, tedy po uplynutí promlčecí lhůty. Pokud by promlčecí doba počala běžet právní mocí rozvodového rozsudku (právní moc 6.2.2014), subjektivní dvouletá promlčecí doba uplynula před podáním žaloby (6. 2. 2016). K nároku na zaplacení částky b) 53 702,50 Kč žalovaný uvedl, že tyto byly zaplaceny v letech 2013 2015 a jsou tedy promlčeny (změna žaloby byla uplatněna dne 19. 4. 2019), dále žalovaný namítá, že žalobkyně nikterak neprokazuje, že by tyto částky měly být použity na výlučný majetek žalovaného, v této části je žaloba rovněž nedůvodná. Žalovaný