21 C 222/2021-38 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobkyni částku 5 919 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že nabyla pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 1. 12. 2020 mezi společností [právnická osoba] (dále také jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalobkyní. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 18. 9. 2018 smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 4 500 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 8. 10. 2019 Smlouva měla být uzavřena prostřednictvím webových stránek žalobkyně [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, čímž zahájil proces zřízení uživatelského účtu. Po dokončení registrace zaslal žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh smlouvy o úvěru s navrhovanou výší úvěru, kterou žalovaný čerpal ve výši 4 500 Kč. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu právního předchůdce žalobkyně na bankovní účet žalovaného. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení poplatku za sjednání úvěru ve výši 1 330,23 Kč, smluvního úroku ve výši 88,77 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 5 919 Kč od 9. 10. 2020 do zaplacení ve výši 10 %. Žalovanému byla prostřednictvím právního zástupce žalobkyně zaslána předžalobní upomínka ze dne 8. 2. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 o. s. ř. projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. 4. Z předložené listiny smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 18. 9. 2019, uzavřené mezi [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a žalovaným, soud zjistil, že obsahuje údaje o žalovaném, neobsahuje však podpis žalovaného. Dne 1. 12. 2020 došlo na základě smlouvy o postoupení pohledávek k postoupení pohledávky na žalobkyni, žalovaný o této skutečnosti byl informován dopisem ze dne 8. 2. 2021. Ve smlouvě bylo ujednáno, že žalobkyně poskytne žalovanému úvěr až do výše úvěrového limitu ve výši 4 500 Kč. Ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši 88,77 Kč a poplatek za sjednání úvěru ve výši 931,16 Kč. Dne 18. 9. 2019 čerpal žalovaný částku ve výši 4 500 Kč, a to z účtu č. [bankovní účet], který je dle sdělení [banka] ze dne 4. 8. 2021 účtem žalovaného. Prostřednictvím právního zástupce žalobkyně byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky výzvou k plnění ze dne 8. 2. 2021. 5. Dle ust. § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. 6. Dle ust. § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle ust. § 562 odst. 2 o. z. má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý. 7. Dle ust. § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1. 8. Dle ust. § 2 991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 9. V řízení nebylo prokázáno, že by mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, neboť smlouva o úvěru byla předložena bez podpisu žalovaného, žádné další doklady týkající se uzavření smlouvy a určení osoby jednajícího žalobkyně nepředložila. V řízení bylo pouze z předložených platebních informací prokázáno, že žalovaný čerpal dne 18. 9. 2019 částku ve výši 4 500 Kč (že se jedná o účet žalované, soud zjistil z oznámení [banka] ze dne 4. 8. 2021). Poskytnutí peněžních prostředků ve výši 4 500 Kč žalovanému tak bylo prokázáno, nicméně nebyl prokázán právní důvod (uzavření smlouvy), na jehož základě měla být částka poskytnuta, soud proto rozhodl dle ust. § 2 991 o. z., neboť se jedná ze strany žalovaného o bezdůvodné obohacení, které je povinen žalobkyni uhradit. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 4 500 Kč jako nároku z bezdůvodného obohacení. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru, nemohl žalobkyni vzniknout ani nárok na úroky nebo sjednané poplatky, a proto soud žalobu zamítl co do částky 1 419 Kč, která měla představovat poplatek za poskytnutí úvěru. Zároveň soud žalobu zamítl i co do s úrokem z prodlení z částky 1 419 Kč za dobu od 9. 10. 2019 do zaplacení ve výši 10 % ročně, úrok z prodlení z přiznané částky 4 500 Kč za dobu 9. 10. 2019 do 11. 2. 2021 ve výši 10 % ročně, neboť ke dni 9. 10. 2019 nebyla tato částka ještě splatná (viz níže) a co do úroku z prodlení z částky 4 500 Kč za dobu od 12. 2. 2021 do zaplacení v přesahující výši 1, 75 % ročně, neboť ke dni splatnosti dluhu činila výše zákonného úroku z prodlení pouze 8,25 % ročně, neboť pokud nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru, nemohla být prokázána ani splatnost úvěru ke dni 8. 10. 2019. Bylo však prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky do 3 dnů od zaslání předžalobní výzvy, tj. do 3 dnů od 8. 2. 2021, poslední den lhůty splatnosti tak byl den 11. 2. 2021 a od 12. 2. 2021 se žalovaný dostal do prodlení. Soud proto žalobě vyhověl co do úroku z prodlení z částky 4 500 Kč za dobu od 12. 2. 2021 do zaplacení, neboť žalobkyni na ně vznikl nárok dle ust. § 1 970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž výši zákonného úroku z prodlení soud dovodil od okamžiku, kdy se žalovaný do prodlení dostal, tj. od 12. 2. 2021. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 609,84 Kč, přičemž tato částka představuje 52,06 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 76,03 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 23,97 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 919 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 400 Kč ve výši 1 134 Kč.