21 C 338/2021-23 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobou doručenou soudu dne 26. 5. 2021 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 7 864 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela s žalovanou dne 30. 6. 2008 smlouvu o půjčce [číslo] na základě které žalovaná v hotovosti převzala částku ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou půjčku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 8 352 Kč, a to v 53 týdenních splátkách po 384 Kč. Žalovaná však neplnila svůj závazek řádně a včas. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 na [právnická osoba] [anonymizováno], což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 25. 6. 2015. Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 3. 9. 2018. Žalovaná ani přes urgence žalobkyně celý dluh neuhradila, uhradila pouze částku ve výši 12 488 Kč, kterou žalobkyně započetla na celkový souhrnný poplatek a následně na jistinu. Žalovaná byla prostřednictvím právního zástupce žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 10. 5. 2021. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila 3. Účastníci byli vyzváni, aby sdělili soudu v určené lhůtě, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s poučením, že pokud se nevyjádří, má soud za to, že nemají proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a § 115a o. s. ř). Žalobkyně ani žalovaná na výzvu soudu nereagovaly a soud má tedy za to, že nemají proti postupu podle § 115a o. s. ř. žádné námitky. Soud tak věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a rozsudek veřejně vyhlásil. 4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř. tedy na jistině 10 000 Kč, jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav: společnost [právnická osoba], [IČO] a žalovaná uzavřeli dne 30. 6. 2008 smlouvu o půjčce, na základě které se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalované půjčku ve výši 12 000 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že půjčku ve výši 12 000 Kč převzala v hotovosti a zavázala se poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem ve výši 8 352 Kč v pravidelných 53 týdenních splátkách po 384 Kč. Pohledávka za žalovanou byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena nejprve na [právnická osoba] [anonymizováno], což bylo žalovanému oznámeno právní předchůdkyní žalobkyně dopisem ze dne 25. 6. 2015 a následně byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 3. 9. 2018. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 10. 5. 2021. Sazba úroků u spotřebitelských úvěrů pro domácnosti, tj. spotřebitele, činila v červnu 2008 13,18 %. 6. Dle ust. § 3 028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, platí, že není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. 7. Soud proto předmětný závazkový právní vztah posuzoval podle předpisů platných ke dni jeho vzniku, tj. ke dni 30. 6. 2008. 8. Dle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 9. Dle ust. § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 10. Dle § 52 odst. 1 obč. zák. platí, že spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. 11. Dle § 52 odst. 2 obč. zák. je dodavatelem osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. 12. Dle § 52 odst. 3 obč. zák. je spotřebitelem osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. 13. Dle § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. 14. Dle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 15. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla ve smyslu ust. § 657 obč. zák. žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaná se je zavázala vrátit spolu se souhrnným poplatkem, tj. částku v celkové výši 20 352 Kč v 53 týdenních splátkách po 384 Kč. Souhrnný poplatek v daném případě představuje kapitalizovaný smluvní úrok, jedná se totiž o odměnu za poskytnutí finančních prostředků. Z předložené smlouvy ani z tvrzení žalobkyně pak jiná funkce souhrnného poplatku neplyne. Souhrnný poplatek ve výši 8 352 Kč při přepočtu na roční úrokovou sazbu vzhledem k jistině ve výši 12 000 Kč představuje roční úrokovou sazbu ve výši zhruba 68 %. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, č. j. 21 Cdo 1484/2004, je v rozporu s dobrými mravy zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů. Dle informací zveřejněných Českou národní bankou sazba úroků u spotřebitelských úvěrů pro domácnosti, tj. spotřebitele, činila v červnu 2008 13,18 %. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru o neplatnosti úroku sjednaného mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou z důvodu rozporu s dobrými mravy dle ust. § 39 obč. zák. Žalobkyni tak nemohl vzniknou na jeho zaplacení nárok. Celková dlužná částka měla činit 20 352 Kč (jistina ve výši 12 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 8 352 Kč), přičemž žalovaná uhradila 12 488 Kč, žalobkyně uhrazenou částku započetla na souhrnný poplatek a část jistiny, žalobkyně tedy požadovala zaplacení zbylé části jistiny ve výši 7 864 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že však žalobkyni nemohl vzniknout nárok na zaplacení požadovaného úroku, nemohlo dojít k započtení zaplacené částky ve výši 12 488 Kč na úrok, tato částka měla být tedy započtena na jistinu, soud proto žalobu zamítl v celém rozsahu včetně nároku na zaplacení úroku z prodlení, neboť jistina již byla žalovanou zaplacena. Pohledávka pak byla následně smlouvou dle ust. § 1879 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku postoupena na žalobkyni. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy v řízení byla zcela úspěšná žalovaná. Žalované však v průběhu řízení žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.