16 C 36/2022-19 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení shora uvedené částky představující jistinu nevrácené zápůjčky. Žalobkyně uzavřela dne 21. 12. 2017 se společností [právnická osoba] smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě byla předmětná pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně dne 2. 3. 2015 smlouvu o zápůjčce (prostřednictvím elektronického formuláře, resp. formou textové zprávy SMS), na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 2 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou zápůjčku vrátit spolu s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky, a to do 3. 4. 2015. Žalovaný ani přes výzvy zápůjčku nevrátil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci byli vyzváni, aby sdělili soudu v určené lhůtě, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s poučením, že pokud se nevyjádří, má soud za to, že nemají proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek (ust. § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a ust. § 115a o. s. ř). Žalobkyně ani žalovaný na výzvu soudu nereagovali a soud má tedy za to, že nemají proti postupu podle § 115a o. s. ř. žádné námitky. Soud tak věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a rozsudek veřejně vyhlásil. 4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nepřevyšuje částku uvedenou v § 202 odst. 2 o. s. ř. tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství), jde o tzv. bagatelní řízení. Z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Z hlediska skutkového stavu věci soud zjistil, že žalovanému byla poskytnuta částka 2 000 Kč na jeho účet od společnosti [právnická osoba]. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 byla pohledávka postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 18. 1. 2018. Žalobkyně pak vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 5. 6. 2020. 6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: V daném případě soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným nebyla platně uzavřena v žalobě tvrzená smlouva o zápůjčce, resp. smlouva o úvěru, neboť dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr (přičemž spotřebitelským úvěrem se dle § 2 odst. 1 citovaného zákona rozumí jak úvěr, tak i peněžitá zápůjčka) v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná, přičemž soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu. V řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně coby poskytovatel zápůjčky před uzavřením smlouvy o zápůjčce posoudil úvěruschopnost žalovaného v souladu s § 86 odst. 1 citovaného zákona. Nadto sama žalobkyně v žalobě uvedla, že nedisponuje doklady o prověření úvěruschopnosti žalovaného ze strany právního předchůdce žalobkyně. Na druhou stranu má však soud za prokázané, a to prohlášením [číslo] ze dne 2. 3. 2015, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč, které se žalovaný zavázal uhradit do 3. 4. 2015. 7. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem soud postupoval dle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle něhož se bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Soud dospěl k závěru, že v řízení nebyl prokázán právní důvod, na jehož základě právní předchůdce žalobkyně poukázal žalovanému částku 2 000 Kč. Tuto částku tak posoudil jako bezdůvodné obohacení žalovaného, které je povinen žalobkyni vrátit. 8. Bezdůvodné obohacení je žalovaný povinen vrátit žalobkyni, neboť pohledávka za žalovaným byla dne 21. 12. 2017 postoupena v souladu s § 1879 a násl. o. z. Na postupníka přitom může přejít i pohledávka z bezdůvodného obohacení, ačkoliv byla ve smlouvě o postoupení kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy o zápůjčce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009). 9. Vzhledem k prodlení žalovaného ve smyslu § 1970 o. z. požadovala žalobkyně též přiznání úroků z prodlení od 4. 4. 2015. S tímto požadavkem žalobkyně se soud však neztotožňuje, neboť již Nejvyšší soud České republiky v rozsudku sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ze dne 7. 4. 2010 konstatoval, že:„ Bezdůvodné obohacení představuje závazkový právní vztah, z nějž pohledávka vzniká tomu, na jehož úkor se jiný bezdůvodně obohatil, a dluh tomu, kdo obohacení získal, přičemž bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 563 obč. zák., teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.“ Dluh žalovaného se v intencích výše uvedených závěrů tak stal splatným až učiněnou výzvou, resp. oznámením o postoupení pohledávky ze dne 18. 1. 2018, která byla odeslána dne 26. 1. 2018. Žalovaný byl povinen ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. plnit bez zbytečného odkladu. Dle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, v tomto případě tedy 31. 1. 2018. Soud proto přiznal žalobkyni úroky z prodlení od 1. 2. 2018 ve výši, která je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylém rozsahu soud žalobu ohledně příslušenství zamítl. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.