17 C 168/2021-45 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalované zaplacení částky 26 360 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že mezi její právní předchůdkyní, společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ původní věřitelka“) a žalovanou byla dne 23. 7. 2019 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) posoudila původní věřitelka před uzavřením smlouvy schopnost žalované spotřebitelský úvěr splácet. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, poskytnuté informace byly posléze ověřovány proti dokladům vyžádaným od žalované a následně zaznamenány do karty zákazníka. Kopii dokladů žalobkyně k dispozici nemá, neboť uchazeči o půjčku tyto předkládají pouze při sjednávání a uzavírání smlouvy. V té souvislosti dále uvedla, že z karty zákazníka ze dne 23. 7. 2019 vyplývá, že žalovaná je OSVČ, její měsíční příjem činí 16 000 Kč, nemá žádnou vyživovací povinnost, nemá úvěr z kreditní karty ani půjčku, resp. zápůjčku u jiné společnosti. Původní věřitelka si současně ověřila z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku, že proti žalované není vedeno insolvenční řízení. Na základě těchto informací pak původní věřitelka dospěla k závěru, že nejsou dány důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet. 2. Žalobkyně dále uvedla, že na základě uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru se původní věřitelka zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky včetně sjednaného úroku ve výši 3 000 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč a poplatku za doplňkovou službu životního pojištění ve výši 360 Kč splácet v 60 týdenních splátkách po 456 Kč počínaje dnem 30. 7. 2019, přičemž poslední splátka byla stanovena na 15. 9. 2020. Žalovaná porušila své smluvní povinnosti, když sjednané splátky nehradila řádně a včas. Za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradila žalovaná pouze částku 1 000 Kč, z toho bylo započteno 700 Kč na sjednaný úrok, 283,02 Kč na poplatek za hotovostní inkaso a 16,98 Kč na poplatek za životní pojištění. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 byla předmětná pohledávka vůči žalované postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalované písemně oznámeno. Za období od postoupení pohledávky do dne podání žaloby žalovaná již neuhradila ničeho. Žalobkyně tak požaduje po žalované: částku 26 360 Kč sestávající z dlužné jistiny 15 000 Kč a dlužných úhrad (tj. úrok a shora uvedené poplatky) ve výši 11 360 Kč, smluvní úrok ve výši 18,84 % ročně z částky 15 000 Kč od 16. 9. 2020 do data postoupení pohledávky, tj. do 15. 1. 2021, kapitalizovaný částkou 957,70 Kč (k požadovanému úroku žalobkyně uvedla, že na základě svého rozhodnutí požaduje úrok v nižší sazbě, než byla stranami sjednána) zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 000 Kč od 16. 9. 2020 do data postoupení pohledávky, tj. do 15. 1. 2021, kapitalizovaný částkou 419,38 Kč, úrok ve výši 18,84 % ročně z částky 15 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu dali svým postojem souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Původní věřitelka a žalovaná uzavřeli dne 23. 7. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázal tuto částku spolu s úrokem ve výši 3 000 Kč, administrativním poplatkem ve výši 3 000 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso ve výši 6 000 Kč a poplatkem za doplňkovou službu životního pojištění splatit v 60 týdenních splátkách po 456 Kč. Žalovaná na svůj dluh dosud uhradila pouze částku 1 000 Kč. Předmětná pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021. Postoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 19. 2. 2021. 6. Po právní stránce posoudil soud věc takto: Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. 11. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Podle § 588 věta prvá o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 13. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 16. V první řadě dospěl soud k závěru, že původní věřitelka dostála své povinnosti předvídané § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když před uzavřením smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých a dostatečných informací, přičemž po porovnání dosahovaných příjmů a výdajů žalované včetně informací získaných z veřejných registrů nevyplynuly žádné důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet. Z karty zákazníka vyplynulo, že žalovaná je OSVČ, žije s rodiči, nemá žádnou vyživovací povinnost. Žalovaná dále nemá žádné jiné finanční závazky vůči jiným společnostem, dosahuje čistého měsíčního příjmu 16 000 Kč a její měsíční výdaje činí celkem 10 000 Kč (bydlení, osobní výdaje). Uvedené bylo ověřeno z nájemní smlouvy, živn