17 C 169/2021-47 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalované zaplacení částky 24 500 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že mezi její právní předchůdkyní, společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ původní věřitelka“) a žalovaným byla dne 29. 6. 2018 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) posoudila původní věřitelka před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, poskytnuté informace byly posléze ověřovány proti dokladům vyžádaným od žalovaného a následně zaznamenány do karty zákazníka. Usnesením ze dne 26. 10. 2021 č. j. 17 C 169/2021-34 byla žalobkyně vyzvána, aby soudu předložila listiny osvědčující skutečnost, že původní věřitelka zkoumala úvěruschopnost žalovaného. V návaznosti na tuto výzvu žalobkyně soudu předložila výpis z živnostenského rejstříku žalovaného, změnový list a faktury vystavené zákazníkům žalovaného. K tomu uvedla, že žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, přičemž tyto informace byly posléze ověřovány oproti vyžádaným dokladům a následně zaznamenány do karty zákazníka. Z té se podává, že původní věřitelka ověřila majetkovou situaci žalovaného z výpisu z živnostenského rejstříku, z faktur, z nájemní smlouvy a předložených dokladů SIPO o výdajích žalovaného. Žalovaný v té souvislosti uvedl, že je OSVČ, jeho měsíční příjem činí 11 500 Kč a další příjem 20 000 Kč, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě a nemá úvěr z kreditní karty ani peněžní závazky u jiné společnosti. Současně bylo ověřeno z insolvenčního rejstříku, že proti žalovanému není vedeno insolvenční řízení. 2. Žalobkyně dále uvedla, že na základě uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky včetně sjednaného úroku ve výši 3 000 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč splácet v 60 týdenních splátkách po 450 Kč počínaje dnem 6. 7. 2018, přičemž poslední splátka byla stanovena na 23. 8. 2019. Žalovaný porušil své smluvní povinnosti, když sjednané splátky nehradil řádně a včas. Za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradil žalovaný pouze částku 2 500 Kč, z toho bylo započteno 1 900 Kč na sjednaný úrok a 600 Kč na poplatek za hotovostní inkaso. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 byla předmětná pohledávka vůči žalovanému postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému písemně oznámeno. Za období od postoupení pohledávky do dne podání žaloby žalovaný již neuhradil ničeho. Žalobkyně tak požaduje po žalovaném: částku 24 500 Kč sestávající z dlužné jistiny 15 000 Kč a dlužných úhrad (tj. úrok a shora uvedené poplatky) ve výši 9 500 Kč, smluvní úrok ve výši 19,32 % ročně z částky 15 000 Kč od 24. 8. 2019 do data postoupení pohledávky, tj. do 15. 1. 2021, kapitalizovaný částkou 4 113,55 Kč (k požadovanému úroku žalobkyně uvedla, že na základě svého rozhodnutí požaduje úrok v nižší sazbě, než byla stranami sjednána) zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 000 Kč od 24. 8. 2019 do data postoupení pohledávky, tj. do 15. 1. 2021, kapitalizovaný částkou 2 129,17 Kč, úrok ve výši 19,32 % ročně z částky 15 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu dali svým postojem souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Původní věřitelka a žalovaný uzavřeli dne 29. 6. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úrokem ve výši 3 000 Kč, administrativním poplatkem ve výši 3 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso ve výši 6 000 Kč splatit v 60 týdenních splátkách po 450 Kč. Žalovaný na svůj dluh dosud uhradil pouze částku 2 500 Kč. Předmětná pohledávka za žalovaným byl postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021. Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 19. 2. 2021. 6. Po právní stránce posoudil soud věc takto: Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. 11. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Podle § 588 věta prvá o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 13. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 16. V první řadě dospěl soud k závěru, že původní věřitelka dostála své povinnosti předvídané § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když před uzavřením smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých a dostatečných informací, přičemž po porovnání dosahovaných příjmů a výdajů žalovaného včetně informací získaných z veřejných registrů nevyplynuly žádné důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Z karty zákazníka vyplynulo, že žalovaný je OSVČ s měsíčním příjmem 11 500 Kč