21 C 462/2021-59 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobou doručenou soudu dne 27. 4. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 000 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela s žalovaným dne 14. 2. 2007 smlouvu o půjčce [číslo] na základě které žalovaný převzal částku ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou půjčku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 3 840 Kč, a to v 40 týdenních splátkách po 246 Kč. Souhrnný poplatek bylo pouze jiné označení pro kapitalizované úroky. Žalovaný neplnil svůj závazek řádně a včas, když do dnešního dne uhradil pouze částku ve výši 1 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 na [právnická osoba] [anonymizováno], což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 25. 6. 2015. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 4. 9. 2018. Žalovaný ani přes urgence žalobkyně dluh neuhradil. Žalovaný byl prostřednictvím právního zástupce žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 12. 4. 2021. Žalobkyně se domáhala zaplacení jistiny ve výši 6 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 2. 7. 2015 do zaplacení, přičemž započetla zaplacenou částku 1 000 Kč na celkový souhrnný poplatek, domáhala se tedy také zaplacení souhrnného poplatku ve výši 2 840 Kč. 2. Dne 1. 2. 2022 bylo soudu zasláno prostřednictvím emailové adresy [emailová adresa] podání, v němž bylo uvedeno, že žalovaný nesouhlasí s podanou žalobou, neboť žalobkyni nezná a není si vědom, že by někdy žádal či uzavíral půjčku na adrese [adresa], zároveň uvedl, že souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Uvedené podání však neobsahovalo podpis žalovaného, zároveň nebylo do 3 dnů doplněno předložením jeho originálu. Vzhledem k tomu, že podání bylo zasláno pouhým prostým elektronickým podáním a nebylo ve smyslu ust. § 42 odst. 2 o. s. ř. doplněno ve lhůtě 3 dnů předložením originálu nebo písemným podáním, soud k němu nemohl přihlížet. 3. Účastníci byli vyzváni, aby sdělili soudu v určené lhůtě, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s poučením, že pokud se nevyjádří, má soud za to, že nemají proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a § 115a o. s. ř). Žalobkyně s rozhodnutím věci bez jednání souhlasila již v žalobě, žalovaný na výzvu soudu řádně nereagoval, soud má tedy za to, že nemají proti postupu podle § 115a o. s. ř. žádné námitky. Soud tak věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a rozsudek veřejně vyhlásil. 4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř. tedy na jistině 10 000 Kč, jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav: [právnická osoba], [IČO] a žalovaný uzavřeli dne 14. 2. 2007 smlouvu o půjčce [číslo] na základě které se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému půjčku ve výši 6 000 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že půjčku ve výši 6 000 Kč převzal v hotovosti a zavázal se poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem ve výši 3 840 Kč v pravidelných 40 týdenních splátkách po 246 Kč (viz smlouva o půjčce ze dne 14. 2. 2007). Pohledávka za žalovaným byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena nejprve na [právnická osoba] [anonymizováno], což bylo žalovanému oznámeno právní předchůdkyní žalobkyně dopisem ze dne 25. 6. 2015 (viz oznámení o postoupení pohledávek ze dne 25. 6. 2015) a následně byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 4. 9. 2018 (viz oznámení o postoupení pohledávek ze dne 4. 9. 2018). Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 12. 4. 2021 (viz výzva před podáním žaloby ze dne 12. 4. 2021). Sazba úroků u spotřebitelských úvěrů pro domácnosti, tj. spotřebitele, činila v únoru 2007 12,14 % (viz tabulka 10: úrokové sazby MFI – nové obchody – domácnosti na spotřebu dostupná na www.cnb.cz) 6. Dle ust. § 3 028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, platí, že není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. 7. Soud proto předmětný závazkový právní vztah posuzoval podle předpisů platných ke dni jeho vzniku, tj. ke dni 14. 2. 2007. 8. Dle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 9. Dle ust. § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 10. Dle § 52 odst. 1 obč. zák. platí, že spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. 11. Dle § 52 odst. 2 obč. zák. je dodavatelem osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. 12. Dle § 52 odst. 3 obč. zák. je spotřebitelem osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. 13. Dle § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. 14. Dle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 15. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla ve smyslu ust. § 657 obč. zák. žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem, tj. částku v celkové výši 9 840 Kč v 40 týdenních splátkách po 246 Kč. Souhrnný poplatek v daném případě představuje kapitalizovaný smluvní úrok, jedná se totiž o odměnu za poskytnutí finančních prostředků. Z předložené smlouvy ani z tvrzení žalobkyně pak jiná funkce souhrnného poplatku neplyne. Souhrnný poplatek ve výši 3 840 Kč při přepočtu na roční úrokovou sazbu vzhledem k jistině ve výši 3 840 Kč představuje roční úrokovou sazbu ve výši zhruba 83,2 %. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, č. j. 21 Cdo 1484/2004 je v rozporu s dobrými mravy zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů. Dle informací zveřejněných Českou národní bankou sazba úroků u spotřebitelských úvěrů pro domácnosti, tj. spotřebitele, činila v únoru 2007 12,14 %. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru o neplatnosti úroku sjednaného mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným z důvodu rozporu s dobrými mravy dle ust. § 39 obč. zák. Žalobkyni tak nemohl vzniknou na jeho zaplacení nárok. Celková dlužná částka měla činit 9 840 Kč (jistina ve výši 6 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 3 840 Kč), přičemž žalovaný uhradil 1 000 Kč, žalobkyně uhrazenou částku započetla na souhrnný poplatek a požadovala zaplacení jistiny ve výši 6 000 Kč a souhrnného poplatku 2 840 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že však žalobkyni nemohl vzniknout nárok na zaplacení požadovaného úroku, nemohlo dojít k započtení zaplacené částky ve výši 1 000 Kč na úrok, tato částka měla být tedy započtena na jistinu, soud tedy zaplacenou částku započetl na jistinu a žalobu zamítl co do částky 1 000 Kč požadované na jistině, neboť ta již byla žalovaným zaplacena. Žalovaný zbytek poskytnutých prostředků ve výši 5 000 Kč nevrátil řádně a včas do 40 týdnů ode dne podpisu smlouvy, tj. nejpozději do 21. 11. 2007, soud proto žalobě ve smyslu ust. § 657 obč. zák. vyhověl, a to včetně nároku na zaplacení úroku z prodlení, který právní předchůdkyni žalobkyně vznikl dle ust. § 517 odst. 2 obč. zák. ve výši dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. Pohledávka pak byla následně smlouvou dle ust. § 1879 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku postoupena na žalobkyni. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiz