7 C 213/2022-67 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala zaplacení částky 213 209,37 Kč s příslušenstvím. Uváděla, že dne [datum] uzavřela s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo]. Sjednaný úvěrový rámec tvořil 240 000 Kč, v souladu se sazebníkem poplatků byly žalovanému dále účtovány i poplatky z úvěru. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v částkách ve výši 2,19 % sjednaného úvěrového rámce. Celkem žalovaný načerpal částku 240 000 Kč, uhradil 162 936 Kč. Dle článku 6. 1. úvěrových podmínek žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni [datum], neboť žalovaný se dostal do prodlení se splacením dvou splátek nebo do prodlení se splacením jedné splátky déle než tři měsíce. Žalobkyně po zesplatnění eviduje u žalovaného dluh ve výši 211 379,37 Kč na jistině, 330 Kč na nákladech za vymáhání a 1 500 Kč na smluvních pokutách (za prodlení s hrazením splátky), kapitalizovaný smluvní úrok ke dni podání žaloby ve výši 30 055,13 Kč ve výši 20,88 % ročně z částky 211 379,37 Kč za období od [datum] do sepsání návrhu, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 559,33 Kč za období od [datum] do [datum] a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně [datum] do zaplacení. 2. V podání ze dne [datum] a ze dne [datum] dále žalobkyně uvedla, že v rámci posuzování úvěruschopnosti posuzuje výdajovou a příjmovou stránku žadatele o spotřebitelský úvěr, přezkoumává rovněž klientské informace. Rovněž vypracovává statistický model a kontroluje bonitu klienta včetně jeho schopnosti v budoucnosti splácet úvěr. Prostřednictvím statistického výpočtu limitu nejvyšší měsíční splátky tzv. [příjmení] ověřuje, zda měsíční příjmy a výdaje žadatele skutečně umožňují splácet úvěr, žadateli o úvěr je rovněž vypočteno jeho kreditní skóre. Dále byly využity registry [příjmení], [anonymizováno], [příjmení] a [anonymizováno]. Žalovaný rovněž hradil úvěr od února 2019 do září 2021, tedy déle než dva a půl roku. V podání ze dne [datum] žalobkyně dále uvedla, že žalobkyně vycházela ze skutečnosti, že žalovaný je podnikatelem, což si potvrdila i z obchodního rejstříku. Žalobkyně považovala žalovaným tvrzené náklady ve výši 25 000 Kč měsíčně na domácnost za přiměřené, neboť žalovaný měl vlastní bydlení a žil sám bez dětí, 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Na základě provedených důkazů zjistil soud ve věci následující skutečnosti. 5. Dne [datum] uzavřela žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu, v rámci které žalovanému poskytla revolvingový úvěr [číslo]. Žalovaný při podpisu smlouvy prohlásil, že má čistý měsíční příjem ve výši 70 000 Kč, že je podnikatel, že nemá žádnou vyživovací povinnost (viz smlouva o revolvingovém úvěru ze dne [datum] včetně příloh – Úvěrové podmínky společnosti [právnická osoba] – [anonymizováno] platné od [datum]). Žalobkyně při ověření úvěruschopnosti vycházela z registru [anonymizována dvě slova], [příjmení], [příjmení], [anonymizováno], [příjmení], [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno]. A počítala s příjmem 70 000 Kč a výdaji v částce 25 000 Kč, 607 Kč a 5 256 Kč, v minulosti měl žalovaná 18 úvěrů (viz úvěrová zpráva a úvěrová karta). Žalovaný nehradil splátky řádně a včas a žalobkyně úvěr zesplatnila výzvou ze dne [datum], o čemž žalovaného informovala, žalovaný měl uhradit dlužnou částku do 14 dní od sepsání výzvy (viz výzva ke splacení celého úvěru ze dne [datum] s podacím archem ze dne [datum]) Následně byl žalovaný vyzván dne [datum] k plnění dluhu prostřednictvím právního zástupce žalobkyně předžalobní výzvou odeslanou dne [datum] (viz předžalobní výzva ze dne [datum] včetně podacího archu ze dne [datum]). Ke dni [datum] žalobkyně evidovala částku předpisu 411 759,83 Kč, uhrazeno bylo 162 936 Kč a dluh byl ve výši 248 823,83 Kč (viz výpis čerpání splátek a úhrad za období od [datum] do [datum]). Majitelem účtu [číslo] v období od [datum] do [datum] vedeného u [právnická osoba], byl žalovaný (výpis z účtu ze dne [datum]). 6. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícím právním závěrům ve věci. 7. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 9. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Poté, co soud věc právně zhodnotil dle citovaných zákonných ustanovení, učinil závěr o tom, že žaloba důvodná pouze částečně. Předmětný právní vztah pak posoudil dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve formě spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 2 cit. zákona. 13. Žalobkyně měla pak dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných také od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. 14. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tato judikatura je použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zákona č. 257/2016 Sb. 15. Podle rozhodnutí Krajského soudu v Praze, č. j. 27 Co 38/2021-64, krajský soud připustil, že pouze jazykový výklad právní úpravy obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat tomu, že zákonným důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru bude relativní neplatnost smlouvy. Při výkladu a aplikaci právních předpisů pomíjet jejich účel a smysl, který není možné hledat jen ve slovech a větách toho kterého předpisu, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demo