7 C 235/2022-69 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 9. 4. 2022 domáhala zaplacení částky 5 191,66 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 20. 9. 2021 uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Veškerá smluvní ujednání mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena elektronickými prostředky komunikace na dálku, kdy se žalovaný zaregistroval na internetových stránkách žalobkyně [webová adresa] a uvedl požadované údaje včetně e-mailové adresy, čísla bankovního účtu a mobilního telefonu. Žalovaný k prokázání své totožnosti předložil žalobkyni elektronickou cestou kopii svého dokladu totožnosti a výpis ze svého bankovního účtu. Na základě úspěšné registrace byla žalovanému založena klientská sekce a sděleny přístupové údaje do systému. Žalovaný poté prostřednictvím klientské sekce požádal o poskytnutí úvěru. Na základě toho žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného výpisem z účtu, případně výplatními lístky a výpisem z databáze poskytovatelů úvěrů EUCB nebo CRIF. Z doložených listin vyplynula dostatečná výše čistých příjmů žalovaného ke splácení úvěru. Následně došlo dne 20. 9. 2021 mezi účastníky k uzavření Smlouvy o úvěru [číslo]. Dle čl. 20 smlouvy o úvěru byl sjednán úvěr ve výši 3 500 Kč, kdy se žalovaný zavázal, že jej splatí jednorázově nejpozději do 2. 11. 2021 společně s úrokem a poplatkem za poskytnutí úvěru v celkové výši 1 138,66 Kč. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr dne 20. 9. 2021, a to převodem na jeho účet č. [bankovní účet]. Žalovaný žalobkyni poskytnutý úvěr ani poplatek ve sjednané době neuhradil. Žalobkyni tak vznikl v důsledku prodlení žalované nárok na vrácení jistiny ve výši 3 500 Kč, úrok a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 138,66 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 500 Kč od 3. 11. 2021 do zaplacení a nárok dle čl. 4 .4.3 Smlouvy o úvěru na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 3 500 Kč od 3. 11. 2021 do 9. 4. 2022 v celkové výši 553 Kč. Žalovaný ničeho neuhradil, a to ani před zaslanou předžalobní výzvu zástupcem žalobkyně. Žalobkyně byla dále soudem vyzvána, aby sdělila, zda zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Dne 4. 7. 2022 k tomuto zaslala výpis z databáze EUCB CZ, výpisy z bankovního účtu žalovaného za období 1. 7. 2021 do 30. 9. 2021, výplatní pásku za srpen 2021 zaměstnavatele [anonymizováno] a rozhodnutí [anonymizováno] č. j. [anonymizováno] ze dne [anonymizováno]. 2. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil. 3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, přičemž žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, vyzval soud žalovaného podle § 115a o. s. ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoli mu předmětné usnesení bylo řádně doručeno. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř. 4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř., tedy na jistině 10 000 Kč, vzhledem k čemuž se jedná o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu prvého stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Po provedeném dokazování soud ve věci dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. 6. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že obsahuje údaje o žalovaném, chybí však vlastnoruční, popř. zaručený elektronický podpis. Výše úvěru je uvedena v částce 3 500 Kč. 7. Z Oznámení o provedení příkazu k úhradě bylo zjištěno, že dne 20. 9. 2021 byla na účet žalovaného č. [anonymizováno] převedena částka 3 500 Kč. 8. Ze sdělení [anonymizováno] ze dne 21. 6. 2022 bylo zjištěno, že majitelem bankovního účtu č. [anonymizováno] je žalovaný [anonymizováno] a dne 20. 9. 2021 byla na jeho účet připsána částka ve výši 3 500 Kč. 9. Z výzvy k úhradě dluhu, předžalobní upomínky podle § 142 o. s. ř. ze dne 21. 3. 2022 soud zjistil, že žalovaný byl prostřednictvím zástupce žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky do sedmi dnů. Tato výzva byla žalovanému zaslána dne 21. 3. 2022 e-mailovou zprávou. 10. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno, když v řízení nebylo prokázáno, že by mezi ní a žalovaným byla uzavřena předmětná úvěrová smlouva. Jak je patrné ze shora uvedeného, smlouva nebyla opatřena podpisem žalovaného. Soud si je vědom toho, že k jejímu uzavření mělo dojít pomocí prostředků komunikace na dálku, ale ani v takovém případě nelze rezignovat na požadavek jasného určení stran a obsahu smlouvy. Jde-li o identifikaci stran, pak soud uvádí, že problémy zřejmě nenastanou tam, kde bude distančně uzavřená smlouva opatřena zaručeným elektronickým podpisem. Za určitých okolností by zřejmě připadalo v úvahu také užití prostého elektronického podpisu anebo podpisu v podobě jednorázového kódu, na němž se strany předem dohodly, zde by však bylo nutné trvat na tom, aby o identitě osoby svědčily také jiné skutečnosti, jako např. telefon či email navázaný na již dříve řádně ztotožněný subjekt. 11. V projednávané věci byla žalovanému poskytnuta částka 3 500 Kč poté, co žalovaný odeslal prostřednictvím internetových stránek žalobkyně žádost o úvěr v klientské sekci. S ohledem na uvedené však soud tento způsob identifikace nepovažuje za dostatečný. Povinná strana měla činit veškeré kroky při sjednávání smlouvy distančně, přičemž k jejímu uzavření mělo dojít takovým shora popsaným způsobem, u něhož nelze vyloučit ani to, že blíže neztotožněná osoba zadala údaje žalovaného bez jeho vědomí. V daném případě tak nebylo prokázáno, že by žalovaný s původním věřitelem uzavřel smlouvu o úvěru, zároveň nebylo prokázáno ani to, že by smlouva byla uzavřena právě v tom znění, v němž byla soudu předložena, kdy z žádného důkazu nevyplývá, že by právě tato smlouva kdy byla předmětem jakéhokoliv kontraktačního procesu. Žalovanému byla dne 20. 9. 2021 poukázána částka ve výši 3 500 Kč, nicméně z jakého právního důvodu se tak stalo, prokázáno nebylo. Soud proto postupoval dle ust. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neboť shledal, že se ze strany žalovaného jedná o bezdůvodné obohacení, které je povinen žalobkyni vydat. Proto soud žalobkyni také nepřiznal nárok na úrok a poplatek z poskytnutí úvěru a smluvní pokutu v celkové výši 1 691,66 Kč s příslušenstvím. 12. Jde-li o uplatněný nárok na zaplacení úroků z prodlení, které žalobkyně požadovala od 3. 11. 2021, pak je třeba uvést následující. Již Nejvyšší soud České republiky v rozsudku sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ze dne 7. 4. 2010 konstatoval, že bezdůvodné obohacení představuje závazkový právní vztah, z nějž pohledávka vzniká tomu, na jehož úkor se jiný bezdůvodně obohatil, a dluh tomu, kdo obohacení získal, přičemž bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 563 obč. zák., teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. 13. Dluh se zde stal tedy splatným až v návaznosti na učiněnou výzvu. V daném případě žalobkyně doložila, že výzva k plnění byla žalovanému odeslána do e-mailové schránky dne 21. 3. 2022, kdy mělo být plněno do 7 dnů. Žalovaný je tedy v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení ve smyslu § 1970 o. z., a byl povinen plnit, nikoliv však první den poté, jak uvádí dané rozhodnutí (to ještě odkazuje na ust. § 563 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013), ale bez zbytečného odkladu dle aktuálně účinné úpravy obsažené v ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. (v ostatním však zůstává uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky nadále aplikovatelné). Ve výzvě ze dne 21. 3. 2022 byla určena lhůta 7 dnů, lhůta k plnění určená žalobkyní zákonnou lhůtu nezkracuje, jedná se o lhůtu bez zbytečného odkladu dle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. Soud proto vycházel při stanovení splatnosti ze sedmidenní lhůty dle výzvy stanovené v souladu se zákonem a žalobkyni přiznal úroky z prodlení od 29. 3. 2022 ve výši, která je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 14. Zároveň soud pro úplnost dodává ohledně doručování předžalobní výzvy do e-mailové schránky, že Doručeno může být všude, kde je adresát zastižen (analogicky k § 46a odst. 1), a to jakýmkoliv způsobem (e-mailem, dopisem, osobně atd.). Důležité je, aby se výzva dostala do jeho sféry dispozice podle hmotného práva, neboť jednostranný písemný projev vůle je účinný vůči adresátovi okamžikem, resp. dnem, kdy se ocitne v jeho dis