16 C 16/2023-28 — Obvodní soud pro Prahu 3

Žalobkyně se podanou žalobou ve znění doplnění ze dne 1. 2. 2023 domáhala, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobkyni částku 50 583,26 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) byla dne 10. 12. 2021 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] Smlouva měla být uzavřena prostřednictvím webových stránek právní předchůdkyně žalobkyně [webová adresa], kdy žalovaný vyplnil registrační údaje ve formuláři, žalovaný následně provedl verifikační platbu ze svého osobního bankovního účtu. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření smlouvy o úvěru a žádost byla žalobkyní schválena. Žalovanému byla poskytnuta požadovaná částka ve výši 50 000 Kč. Žalovaný poskytnutou částku nehradil řádně a včas, čímž mu vznikla povinnost zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8 12. 2021. Žalovaný uhradil žalobkyni pouze částku 2 920 Kč, kterou žalobkyně započetla poměrně na jistinu a sjednaný úrok. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení jistiny ve výši 49 446 Kč, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z částky 49 446 Kč za dobu od 14. 5. 2022 do 6. 6. 2022 ve výši 336,10 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 11 398 Kč, neuhrazených náhrad nákladů na upomínání ve výši 150 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 49 446 Kč od 9. 6. 2022 do zaplacení. Dále se žalobkyně domáhala kapitalizované smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 49 446 Kč od 14. 5. 2022 do 6. 6. 2022 ve výši 1 137,26 Kč a náhrady za účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč. Žalovanému byla prostřednictvím právního zástupce žalobkyně zaslána předžalobní upomínka ze dne 3. 10. 2022. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 o. s. ř. projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. Z předložené listiny smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že obsahuje údaje o žalovaném, neobsahuje však podpis žalovaného. Ve smlouvě je ujednáno, že žalobkyně poskytne žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, splatný do 36 měsíců od jeho poskytnutí (viz smlouva o úvěru [číslo] ze dne 10. 12. 2021). Dne 10. 12. 2021 byla právní předchůdkyní žalobkyně poukázána částka ve výši 50 000 Kč na účet žalovaného č. [bankovní účet] (viz výpis z účtu č. [bankovní účet]). Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 11. 2021 (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 8. 11. 2021, společné prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek), což právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému dopisem ze dne 13. 6. 2022 (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 13. 6. 2022). Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzýván (viz upomínka ze dne 13. 3. 2022, opakovaná výzva k úhradě ze dne 12. 4. 2022, předžalobní výzva k okamžité úhradě dluhu ze dne 13. 5. 2022, dopis ze dne 13. 6. 2022 a sdělení o předání do advokátní kanceláře ze dne 18. 7. 2022). Prostřednictvím právního zástupce žalobkyně byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky výzvou k plnění ze dne 3. 10. 2022, a to nejpozději do 14. 10. 2022 (viz výzva před podáním žaloby ze dne 3. 10. 2022, podací arch ze dne 5. 10. 2022). Dle ust. § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Dle ust. § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle ust. § 562 odst. 2 o. z. má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý. Dle ust. § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. V řízení nebylo prokázáno, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, neboť smlouva o úvěru byla předložena bez podpisu žalovaného, žádné další doklady týkající se uzavření smlouvy a určení osoby jednajícího žalobkyně nepředložila. Smlouva měla být uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. V daném případě však nebylo prokázáno, že osoba, která měla obsah smlouvy tímto způsobem odsouhlasit, byl žalovaný, tj. nebylo možné jednoznačně určit jednající osobu ve smyslu ust. § 562 odst. 1 o. z. Verifikační platbu nelze považovat ve smyslu zákona 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce ve spojení s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES za zaručený, uznávaný nebo kvalifikovaný elektronický podpis jednoznačně spojený s podepisující osobou, umožňující identifikaci podepisující osoby. V řízení bylo pouze z předloženého potvrzení o provedené platbě prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poukázala dne 10. 12. 2021 žalovanému částku 50 000 Kč. Poskytnutí peněžních prostředků ve výši 50 000 Kč žalovanému tak bylo prokázáno, nicméně nebyl prokázán právní důvod (uzavření smlouvy), na jehož základě měla být částka poskytnuta, soud proto rozhodl dle ust. § 2 991 o. z., neboť se jedná ze strany žalovaného o bezdůvodné obohacení, které je povinen uhradit. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni řádně postoupena ve smyslu ust. § 1 879 a násl. o. z. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 47 080 Kč jako nároku z bezdůvodného obohacení. K této částce soud dospěl s ohledem na to, že žalovaný žalobkyni dne 16. 1. 2022 uhradil částku 2 920 Kč, částka 47 080 Kč tak představuje rozdíl mezi částkou, kterou žalobkyně poskytla žalovanému a částkou, kterou žalovaný žalobkyni uhradil. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru, soud žalobu zamítl co do jistiny ve výši 2 366 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 9. 6. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z částky 49 446 Kč za dobu od 14. 5. 2022 do 6. 6. 2022 ve výši 336,10 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 11 398 Kč, neuhrazených náhrad nákladů na upomínání ve výši 150 Kč, kapitalizované smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 49 446 Kč od 14. 5. 2022 do 6. 6. 2022 ve výši 1 137,26 Kč, náhrady za účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,75 % z částky 47 080 Kč od 9. 6. 2022 do 14. 10. 2022, neboť pokud nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru, nemohla být prokázána ani splatnost úvěru. Bylo však prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky nejpozději do 14. 10. 2022 a od 15. 10. 2022 se žalovaný dostal do prodlení. Soud proto žalobě vyhověl co do úroků z prodlení ve výši 11,75 % z částky 47 080 Kč za dobu od 15. 10. 2022 do zaplacení, neboť žalobkyni na ně vznikl nárok dle ust. § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., přestože ke dni 15. 10. 2022 činila sazba úroku z prodlení 15 % ročně, neboť v tomto směru byl soud vázán žalobním petitem, kde žalobkyně požadovala zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 183,60 Kč, přičemž tato částka představuje 83,96 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 91,98 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 8,02 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 024 Kč a nákladů