17 C 107/2023-42 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 18 409,56 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi její právní předchůdkyní, společností [právnická osoba] [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ původní věřitelka“) a žalovaným byla dne 10. 2. 2021 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly rovněž Smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, žalovaný se zavázal poskytnutou částku včetně sjednaných kapitalizovaných úroků za celou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 5 101 Kč (roční úroková sazba 23,19 %), částkou za zpracování ve výši 1 500 Kč a částkou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 316 Kč (dále jen„ poplatky“) splatit v 52 týdenních splátkách po 394 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 9. 2. 2022. Žalovaný však porušil své smluvní povinnosti, když sjednané splátky nehradil řádně a včas. Za celou dobu trvání smluvního vztahu žalovaný uhradil pouze 400 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 byla předmětná pohledávka vůči žalovanému postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobkyně tak po žalovaném z titulu této smlouvy požaduje: částku 18 409,56 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 9 872,16 Kč a dlužných poplatků ve výši 8 537,40 Kč, úrok ve výši 28,02 % ročně z částky 9 872,16 Kč od 10. 2. 2022 (tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky) do 14. 12. 2022 (tj. do data postoupení pohledávky) kapitalizovaný částkou 2 366,62 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 872,16 Kč od 2. 3. 2021 (tj. od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným) do 14. 12. 2022 (tj. do data postoupení pohledávky) kapitalizovaný částkou 1 477,33 Kč, úrok ve výši 28,02 % ročně z částky 9 872,16 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 872,16 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení. 2. Dále žalobkyně uvedla, že původní věřitelka před uzavřením úvěrové smlouvy posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, přičemž poskytnuté informace byly posléze ověřovány proti dokladům vyžádaným od žalovaného a následně zaznamenány do karty zákazníka. Usnesením ze dne 2. 10. 2023 č. j. 17 C 107/2023-29 pak byla žalobkyně vyzvána k doplnění tvrzení a předložení listin prokazujících zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. V návaznosti na tuto výzvu žalobkyně v podání ze dne 18. 10. 2023 zopakovala, že původní věřitelka se žalovaného před uzavřením smluv dotazovala na jeho rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, přičemž konkrétně vycházela z výplatních písek, současně si ověřila i v insolvenčním rejstříku, že žalovaný není v úpadku. Žalovaný přitom sám uvedl, že se živí jako dělníka jeho měsíční příjem činí 21 000 Kč. 3. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Mezi původní věřitelkou a žalovaným došlo dne 10. 2. 2021 k uzavření úvěrové smlouvy, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky včetně úroku ve výši 5 101 Kč, poplatku za zpracování ve výši 1 500 Kč a poplatku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 2 316 Kč původní věřitelce splácet v 52 týdenních splátkách po 394 Kč a poslední splátky ve výši 383 Kč. Sjednaný úrok činil přitom 88 % ročně a RPSN činilo 197,92 % (viz Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 10. 2. 2021). Žalovaný na svůj dluh dosud uhradil částku 400 Kč (viz Tabulka umoření ze dne 19. 12. 2022 ke smlouvě [číslo]). Předmětná pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 (viz Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 včetně přílohy). Postoupení bylo žalovanému písemně oznámeno (viz Dopis původní věřitelky adresovaný žalovanému ze dne 16. 12. 2022). Před uzavřením smlouvy vycházela původní věřitelka stran úvěruschopnost žalovaného z toho, že žalovaný má základní vzdělání, žije s rodiči, pracuje na částečný úvazek jako dělník u Pražských vodovodů a kanalizací, jeho čistý měsíční příjem činí 21 0000 Kč a odhadované měsíční výdaje činí 5 000 Kč (viz Zákaznická karta ze dne 10. 2. 2021). Uvedené však nebylo nebylo doloženo žádnými listinnými důkazy. 6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 9. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 11. Na základě uvedeného závěru o skutkovém stavu věci, v souvislosti se shora citovanými zákonnými ustanoveními, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Předmětný právní vztah soud posoudil jako úvěrovou smlouvu dle § 2395 o. z. uzavřenou v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, když původní věřitelka poskytla žalovanému peněžní prostředky ve formě spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 2 uvedeného zákona. Žalobkyně tak měla povinnost před uzavřením všech úvěrových smluv řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného na základě dostatečných informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti. 12. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 vyložil, že„ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť p