20 C 130/2023-14 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobou doručenou soudu dne 2. 1. 2023 se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky ve výši 16 384,45 Kč s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 30. 5. 2011 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo]. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky žalobkyně. Žalovaná byla na základě smlouvy o úvěru oprávněna čerpat úvěr až do výše 52 000 Kč prostřednictvím kreditní karty a zavázala se jej splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Žalovaná čerpala od žalobkyně celkový úvěr ve výši 670 733,67 Kč. Žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila celkem částku ve výši 721 439 Kč. Žalobkyně v souladu se smluvními podmínkami úvěr ke dni 21. 9. 2022 zesplatnila. Celková dlužná částka ve výši 16 384,45 Kč se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 15 430,05 Kč, poplatků ve výši 196 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 158,40 Kč. Žalobkyně se dále domáhá zaplacení zákonného úroku z prodlení a sjednaného úroku ve výši 11,75 % ročně. 2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila. 3. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 o. s. ř. projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. 4. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav: 5. Z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 30. 5. 2011 soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovanou úvěrovou smlouvu, na základě níž byla žalovaná oprávněna čerpat úvěr, jehož výši bylo možné v souladu s úvěrovými podmínkami měnit. Byla sjednána úroková sazba ve výši 26,28 % a výše měsíční splátky byla stanovena jako 4 % z aktuální dlužné částky. 6. Z potvrzení o provedení ověření bonity žalované soud zjistil, že žalovaná uvedla příjem ve výši 12 500 Kč, že je rozvedená a bezdětná. 7. Z výpisu čerpání splátek a úhrad v čísle smlouvy [číslo] soud zjistil, že žalovaná plnila na tuto Smlouvu celkem částku 721 439 Kč. 8. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 21. 9. 2022 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 18 123,07 Kč do 14 dnů. 9. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 13. 10. 2022 soud zjistil, že žalovaná byla prostřednictvím právního zástupce žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 18 420,13 Kč do 7 dnů od doručení výzvy. Výzva byla žalované zaslána dne 14. 10. 2022, jak vyplývá z podacího archu. 10. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 30. 5. 2011 uzavřena úvěrová smlouva [číslo] na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 52 000 Kč. Výše měsíční splátky byla stanovena na 4 % z aktuální dlužné částky. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou splátek, žalobkyně celý úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky. Žalovaná dlužnou částku neuhradila. 11. Po právní stránce byla věc soudem posouzena dle ust. § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen obch. zák.) smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ust. § 502 odst. 1 věty první obch. zák. od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Dle ust. § 503 odst. 1 obch. zák. závazek platit úroky je splatný spolu se závazkem vrátit použité peněžní prostředky. Jestliže lhůta pro vrácení poskytnutých peněžních prostředků je delší než rok, jsou úroky splatné koncem každého kalendářního roku. V době, kdy má být vrácen zbytek poskytnutých peněžních prostředků, jsou splatné i úroky, které se jej týkají. Dle ust. § 262 odst. 4 obch. zák. ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku. Dle ust. § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.), jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Dle ust. § 544 odst. 1 obč. zák. sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. 12. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky řízení byla ve smyslu ust. dle ust. § 497 a násl. obch. zák. uzavřena smlouva o úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalované v její prospěch peněžní prostředky, které byly sjednány až do výše 52 000 Kč, povinností žalované pak bylo sjednaným způsobem a ve sjednané lhůtě vrátit peněžní prostředky spolu s poplatky a náklady. Žalobkyně tak v řízení prokázala, že svůj závazek ze smlouvy splnila, přičemž bylo naopak na žalované, aby tvrdila a prokázala, že dlužnou částku ve výši 16 384,45 Kč uhradila, příp. že závazek zanikl jiným způsobem. To neučinila, soud proto žalobě s ohledem na výše uvedené vyhověl včetně nároku na zaplacení úroků z prodlení, který žalobkyni vznikl ve smyslu ust. § 262 odst. 4 obch. z. ve spojení s ust. § 517 odst. 2 obč. zák. Konkrétní výše úroků z prodlení je pak dána nyní výhradně účinného nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích. 13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého v řízení zcela úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšné žalované. Výše náhrady nákladů řízení odpovídá zaplacenému soudnímu poplatku ve výši 800 Kč, odměně advokáta za 3 úkony právní služby dle ust. § 8 odst. 1 a 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif”¨) po 300 Kč, náhradě hotových výdajů za 3 úkony právní služby dle ust. § 14b odst. 5 písm. a), ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu po 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé). Celkem náklady řízení činí 2 252 Kč.