7 C 290/2025-31 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 23. 6. 2025 k Okresnímu soudu v , adresa, domáhala zaplacení částky 13 617 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobkyně tvrdila, že dne 22. 9. 2022 uzavřela žalovaná smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, . Na základě této smlouvy o spotřebitelském úvěru byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala mimo dlužnou jistinu zaplatit dále částku ve výši 39 359 Kč jako součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 37 859 Kč a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč. Žalovaná se uvedené zavázala splatit v 21měsíčních splátkách po 4 256 Kč, kdy poslední splátka měla připadnout na 27. 6. 2024, marným uplynutím měsíční lhůty pro úhradu poslední splátky byla žalovaný v prodlení se všemi nesplacenými částkami. Na základě smlouvy ze dne 27. 1. 2025 byla pohledávka za žalovanou postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem. Žalovaná ke dni postoupení pohledávky uhradila celkem částku 36 383 Kč, poté již neuhradila ničeho. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení částky 13 617 Kč jako rozdílu mezi 50 000 Kč a zaplacenou částkou 36 383 Kč, dále uplatňuje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 193,95 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z dlužné částky 13 617 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení. Ač vyzvána, žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila.2. V podání ze dne 25. 11. 2025 k výzvě soudu žalobkyně sdělila, že úvěruschopnost žalované zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně řádně a s odbornou péčí, a to na základě informací získaných od žalované, nicméně to nebylo potřeba, neboť požaduje pouze bezdůvodné obohacení.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.4. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav:5. Žalovaná uzavřela dne 22. 9. 2022 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , se sídlem , adresa, , IČO: , IČO, , jako věřitelem, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které přenechala právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky vrátit v celkové částce 89 359 Kč v 21splátkách po 4 256 Kč, poslední splátka ve výši 4 239 Kč. Částka 89 359 Kč se skládala z částky 50 000 Kč jako jistiny, z částky 37 859 Kč jako a částky 1 500 Kč jako poplatku za zpracování úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky (viz smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a Smluvní podmínky). V zákaznické kartě k žádosti o spotřebitelský úvěr žalovaná uvedla, že její čistý příjem činí 74 106 Kč měsíčně, je zaměstnaná jako ředitelka sekce brand management ve společnosti , právnická osoba, . Odhadové měsíční výdaje žadatele jsou ve výši 15 000 Kč, externí splátky 5 000 Kč. Uvedla, že nemá kreditní kartu, má vysokoškolské vzdělání, má pracovní smlouvu od , datum, , předložila výplatní pásky za červen a červenec 2022, dále uvedla, že žije v nájmu (viz Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 22. 9. 2022). Tabulkou umoření ze dne 3. 2. 2025 žalobkyně prokazovala částku ve výši 36 383 Kč (částky 4 256 Kč, 23 154 Kč a 8 973 Kč), kterou žalovaná na úvěr uhradila (Tabulka umoření). Dne 27. 1. 2025 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, na základě níž byly na žalobkyni postoupeny pohledávky z předmětných smluv o spotřebitelském úvěru (viz Smlouva o postoupení pohledávek, vč. Přílohy). Dopisem ze dne 27. 1. 2025 bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky (viz Oznámení o postoupení pohledávky a podací lístek ze dne 27. 2. 2025). Výzvou ze dne 16. 4. 2025 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky do 1. 5. 2025 (Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 16. 4. 2025 včetně podacího lístku).6. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícím právním závěrům ve věci:7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022 do 31. 12. 2023, dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 odst. 1,2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.11. Podle § 580 odst. 1 o. z., v účinném znění, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžadují.12. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.15. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).16. Podle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.18. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již