10 C 18/2026-31 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 13. 11. 2025, ve znění jejího doplnění ze dne 23. 3. 2026, domáhala po žalovaném zaplacení 71 537,46 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Pro odůvodnění nároku tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , Anonymizováno, , a žalovaný uzavřeli dne 15. 3. 2019 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 71 537,46 Kč. Úvěr měl být splacen do 15. 9. 2025. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala výpočtem mezi ověřitelnými příjmy a výdaji, kdy klientům je ponechána rezerva ve výši 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji, kdy těchto 10 % se musí rovnat výši minimálně životního minima. Právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného dále ověřovala z databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaný potvrdil, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdil, že je schopen zápůjčku splatit. Žalovaný byl k úhradě dluhu upomínán upomínkami, přesto doposud ničeho neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu skutkovému stavu: Mezi účastníky byla dne 15. 3. 2019 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru s úvěrovým limitem až do výše 80 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 10,4 % měsíčně (tj. 124,8 % ročně), v pravidelných měsíčních splátkách /smlouva o revolvingovém úvěru ze dne 15. 3. 2019, standardní informace o spotřebitelském úvěru/. Z účtu žalobkyně byla žalovanému na jeho účet č. , č. účtu, zaslána dne 8. 5. 2025 částka 30 000 Kč, dne 19. 5. 2025 částka 10 000 Kč a dne 23. 5. 2025 částka 10 000 Kč /potvrzení o platbě ze dne 8. 5. 2025, 19. 5. 2025, 23. 5. 2025, data z účetní knihy, sdělení , právnická osoba, . o majiteli účtu č. , č. účtu, , informace k žádosti o úvěr ze dne 23. 5. 2025/. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že jeho plat činí 50 000 Kč a bydlí v nájmu /údaje k žádosti o úvěr/. Právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila k datu 15. 9. 2025, kdy požadovala uhrazení částky alespoň ve výši 31 798,97 Kč /faktura variabilní symbol , var. symbol, /. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku vůči žalovanému na žalobkyni smlouvou ze dne 27. 1. 2020 a žalovanému postoupení pohledávky oznámila dopisem ze dne 18. 10. 2025 /smlouva o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 včetně dodatku č. 2 a příloh, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 10. 2025/. Žalobkyně odeslala výzvu k úhradě dluhu žalovanému dne 21. 10. 2025 /potvrzení , právnická osoba, . o podání doporučení zásilky/.4. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.5. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.6. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 citovaného ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.7. Podle § 580 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.8. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.12. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí, kterou mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Povinnost věřitele zaobírat se s péčí řádného hospodáře úvěruschopností dlužníka, tedy ověřovat si jím tvrzené skutečnosti, je pak podrobně řešena např. již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011 sp. zn. Pl. ÚS 1/10, v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo v nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 702/20, dle kterého pokud věřitel neprověří náležitě pečlivě schopnost spotřebitele splnit v budoucnu svůj závazek, a to i kdyby mu zákon takovou povinnost zvlášť neukládal, jedná se o jednání, které je v rozporu s dobrými mravy.13. K sankcím, které nastupují v souvislosti s porušením povinnosti zkoumat úvěruschopnost, se vyjadřoval rovněž Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, přičemž uvedl, že soudy jsou povinny zajistit plný účinek Směrnice 2008/48/ES (dále jen „Směrnice“), kdy články 8 a 23 této Směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle čl. 8 Směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele.14. Na základě shora uvedeného je tedy třeba v souladu s judikaturou vycházet z toho, že v případě řádného neprověření úvěruschopnosti žalované je úvěrová smlouva absolutně neplatná, tedy i bez námitky uplatněné spotřebitelem.15. Předmětný závazkový vztah soud posoudil dle zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve formě spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 citovaného zákona. Pohledávka ze smlouvy byla postoupena na žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. o. z. Právní předchůdkyně žalobkyně měla dle § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných také od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobkyně, přestože byla vyzvána, nepředložila jediný důkaz mající objektivní vypovídací hodnotu o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovaným uváděné údaje ověřila. Soud tak uzavřel, že této své povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně nedostála.16. S ohledem na uvedené soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala náležitě pečlivě úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, a to jak stránku příjmovou, tak výdajovou,