11 C 123/2025-92 – Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 369 648,46 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že dne 29. 1. 2020 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , jejíž nedílnou součást tvoří Všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, ., na jejímž základě poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 600 000 Kč. Žalovaný se zavázal hradit úrok ve výši 6,90 % ročně a dále poplatky podle platného ceníku. Žalovaný měl úvěr měl splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 6 995 Kč, vždy splatnými nejpozději do 15. dne v měsíci. Žalovaný však své smluvní povinnosti řádně neplnil a dostal se do prodlení s úhradou splátek. Po marných výzvách k uhrazení dlužných částek přistoupila žalobkyně dne 28. 12. 2024 k zesplatnění celého úvěru, jelikož žalovaný byl ke dni zesplatnění v prodlení s více než dvěma splátkami. Ode dne následujícího po zesplatnění byl žalovaný v prodlení s úhradou celé dlužné částky. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil, a to ani přes opakované výzvy, včetně výzvy před podáním žaloby. Z uvedeného důvodu žalobkyně požadovala zaplacení částky 369 648,46 Kč představující jistinu dluhu, dále částku 16 658,60 Kč jako dlužný smluvní úrok ve výši 6,90 % ročně za období od 27. 12. 2024 do 18. 8. 2025, částku 30 507,99 Kč jako zákonný úrok z prodlení z řádně a včas neuhrazených částek za období od 29. 12. 2024 do 18. 8. 2025, a dále smluvní úrok ve výši 6,90 % ročně z částky 369 648,46 Kč od 19. 8. 2025 do zaplacení spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z téže částky od 19. 8. 2025 až do zaplacení.2. V podání ze dne 5. 1. 2026 žalobkyně na výzvu soudu doplnila, jakým způsobem posuzovala úvěruschopnost žalovaného, zejména jeho příjmy a výdaje, a rovněž uvedla, jakou část dluhu žalovaný uhradil. K prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy č. , hodnota, ze dne 29. 1. 2020 žalobkyně uvedla, že žádost o úvěr byla podána prostřednictvím pobočkové sítě v rámci tzv. kreditní linky, jejíž výše byla stanovena na základě příjmů žalovaného evidovaných na jeho účtu vedeném u žalobkyně. Žalovaný v žádosti deklaroval příjem ve výši 20 541 Kč; z výpisu z jeho bankovního účtu přitom vyplývá, že tato částka odpovídala průměrnému příjmu za období předcházející podání žádosti. Dále žalobkyně ověřila, že žalovaný nebyl v době podání žádosti veden v aktivním insolvenčním řízení, a to prostřednictvím insolvenčního rejstříku. Z bankovního registru klientských informací zjistila jeho dosavadní splátkovou morálku a z vlastní klientské evidence neidentifikovala žádné relevantní negativní informace. Žalovaný v žádosti uvedl měsíční výdaje ve výši 0 Kč a nájemné ve výši 5 500 Kč. Na základě těchto údajů, spolu s interními informacemi žalobkyně a využitím statistických dat a aktuálních hodnot životních a normativních nákladů na bydlení, stanovila žalobkyně celkové životní výdaje žalovaného na 9 932 Kč. Žalovaný současně uvedl, že nemá žádné měsíční splátky. Na základě dotazu do bankovního registru klientských informací a nahlédnutím do vlastních systémů však žalobkyně zjistila, že žalovaný měl v době podání žádosti více úvěrových závazků, konkrétně revolvingový úvěr u žalobkyně s orientační splátkou 750 Kč, dále úvěr pro fyzické osoby se splátkou 7 086 Kč a úvěr se splátkou 352 Kč, přičemž oba tyto úvěry byly v rámci nové úvěrové žádosti konsolidovány. Žalobkyně uzavřela, že splátka nového úvěru činí 6 995 Kč, čímž celkové měsíční splátkové zatížení žalovaného dosahovalo 7 745 Kč. Po odečtení této částky zbývalo žalovanému na úhradu životních nákladů 12 796 Kč, což žalobkyně vyhodnotila jako dostačující. Pokud jde o celkovou výši splátek, žalobkyně uvedla, že žalovaný uhradil na úvěr částku 413 799,86 Kč.3. Při jednání konaném dne 16. 4. 2025 žalobkyně uvedla, že úvěr sjednaný smlouvou o úvěru č. , hodnota, ze dne 29. 1. 2020 měl konsolidační charakter. Nejednalo se přitom o podstatné navýšení úvěrované částky, nýbrž o sloučení tří dříve sjednaných úvěrů ve výši 510 000 Kč, 20 000 Kč a 15 000 Kč. Žalobkyně byla soudem vyzvána k doplnění tvrzení ohledně prověření úvěruschopnosti u těchto tří úvěrů, které byly sjednány dne 30. 8. 2019, 17. 10. 2019 a 28. 11. 2019. V dalším průběhu řízení se ukázalo, že úvěr sjednaný dne 28. 11. 2019 do konsolidace zahrnut nebyl.4. Žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 29. 4. 2026 popsala způsob posuzování úvěruschopnosti žalovaného ve vztahu ke smlouvám o úvěru č. , hodnota, ze dne 30. 8. 2019 a č. , hodnota, ze dne 17. 10. 2019. V prvním případě (smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne 30. 8. 2019) byla žádost o úvěr podána prostřednictvím pobočkové sítě v rámci tzv. kreditní linky stanovené na základě příjmů připisovaných na účet žalovaného vedený u žalobkyně; žalovaný deklaroval měsíční příjem ve výši 20 122 Kč, což odpovídalo průměrnému příjmu dle výpisu z bankovního účtu. Žalobkyně současně ověřila, že žalovaný nebyl veden v aktivním insolvenčním řízení, prověřila jeho platební morálku prostřednictvím bankovního registru klientských informací a v interních evidencích nezjistila žádné relevantní negativní záznamy. Žalobkyně následně určila životní náklady žalovaného částkou 6 207, a to na základě žalovaným poskytnutých údajů, vlastních interních informací a normativních nákladů na bydlení. Žalovaný přitom ve své žádosti neuvedl žádné výdaje ani splátky jiných úvěrů. Žalobkyně na toto konto zjistila, že žalovaný již splácí několik úvěrů, konkrétně spotřebitelské úvěry se splátkami 846 Kč a 783 Kč a hotovostní úvěr se splátkou 6 464 Kč, který byl následně konsolidován; splátka nového úvěru činila 7 086 Kč a celkové splátkové zatížení dosáhlo 8 715 Kč. Ve druhém případě (smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne 17. 10. 2019) byla žádost podána prostřednictvím mobilního bankovnictví, opět v rámci kreditní linky, přičemž žalovaný deklaroval měsíční příjem ve výši 20 000 Kč, odpovídající jeho průměrnému příjmu v předchozím období. Žalovaný uvedl výdaje ve výši 0 Kč a náklady na nájemné 6 000 Kč, přičemž žalobkyně stanovila jeho celkové životní náklady na 10 400 Kč na základě kombinace jím sdělených údajů, interních informací, statistických podkladů a normativních nákladů na bydlení. Ačkoli žalovaný uvedl, že nemá žádné splátky, žalobkyně dotazem do bankovního registru zjistila existenci spotřebitelského úvěru se splátkou 7 086 Kč; splátka nového úvěru činila 352 Kč a celkové splátkové zatížení tak dosáhlo 7 438 Kč.5. Žalobkyně v doplněném vyjádření dále tvrdila, že úvěr ze smlouvy č. , hodnota, měl konsolidační charakter – sloužil ke splacení dřívějších závazků žalovaného, aniž by se celková výše jeho zadlužení fakticky zvýšila. Podle jejího názoru jde o dohodu ve smyslu § 5 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru, na kterou se nevztahuje povinnost posuzovat úvěruschopnost spotřebitele. Dovozuje, že konsolidací došlo pouze ke změně podmínek splácení (zejména snížení měsíčních splátek, úrokové sazby a prodloužení doby splácení), čímž se situace žalovaného zlepšila a snížilo se riziko jeho nesolventnosti. Smyslem dohody bylo předejít prodlení či soudnímu vymáhání, přičemž taková úprava je podle žalobkyně pro žalovaného alespoň stejně výhodná jako původní závazky. Žalobkyně se opírá o judikaturu i odbornou literaturu a uzavírá, že byly splněny podmínky § 5 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto nebyla povinna zkoumat úvěruschopnost žalovaného při uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, .6. Žalovaný zůstal nečinný a k věci se nevyjádřil.7. Z listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění:8. Ze Smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 29. 1. 2020, Všeobecných obchodních podmínek , právnická osoba, . a z Ceníku pro soukromou klientelu s účinností od 1. 9. 2020 soud zjistil, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 29. 1. 2020 úvěrovou smlouvu, jejíž nedílnou součástí jsou Všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, ., pro soukromou klientelu. Na jejím základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 600 000 Kč, vedený na úvěrovém účtu č. , č. účtu, . Cena za poskytnutí úvěru byla sjednána na 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit poskytnuté prostředky nejpozději do 17. 12. 2029, a to prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek (splatných vždy k 15. dni v kalendářním měsíci) ve výši 6 995 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 6,90 % ročně. Z celkové částky úvěru použil žalovaný 523 019 Kč na úhradu dřívějších závazků, a to ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ve výši 503 080 Kč a ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ve výši 19 393 Kč. Poskytnutý úvěr byl žalobkyní evidován a spravován na uvedeném úvěrovém účtu. Poslední splátka úvěru činila 5 913 Kč a byla splatná dne 17. 12. 2029. Smluvní strany si přitom sjednaly, že dostane-li se žalovaný do prodlení se splacením 1 splátky úvěru po dobu delší než 3 měsíce nebo se dostanete do prodlení se splacením více než 2 splátek, bude žalobkyně oprávněna zesplatnit celý úvěr najednou (čl. 8.1 a 8.2 předmětné smlouvy).9. Ze Záznamu o poskytnutí a vysvětlení předsmluvních informací ze dne 29. 1. 2020 soud zji