5 C 261/2025-83 – Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal na žalované zaplacení částky 21 595 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že byla mezi nimi dne 29. 2. 2024 podepsána smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalovaná žalobci poskytla úvěr ve výši 3 000 Kč. Žalobce nežádal žalovanou o úvěr pro účely podnikání, nicméně i tak byl úvěr jako podnikatelský poskytnut a to zcela účelově bez vědomí žalobce. Žalobce sjednával úvěr spotřebitelský, výlučně pro svou osobní potřebu. Na úvěr uhradil žalované celkem částku 24 595 Kč, kterou ve výši 21 595 Kč požaduje vrátit jako bezdůvodné obohacení, neboť smlouva je v celém rozsahu neplatná pro zjevné obcházení a porušení zákona o spotřebitelském úvěru.2. Žalovaná nárok vůči ní žalobou uplatněný neuznala a odmítla jakéhokoliv obcházení či porušení zákona. Uvedla, že poskytuje výlučně podnikatelské úvěry prostřednictvím webu , Anonymizováno, , přičemž již z označení webu, procesu žádosti o úvěr, označení úvěru, nutnosti zadání IČ a obsahu smlouvy vyplývá povaha úvěrů jako podnikatelských a nelze tak přijmout závěr, že by si žalobce nebyl vědom toho, o jaký úvěr žádá. Žalobce v době sjednání úvěru disponoval dvěma živnostenskými oprávněními a žalovaná tak neměla žádných pochyb o tom, že žalobce vůči ní vystupuje jako podnikatel a že žádá o úvěr za účelem financování jeho podnikatelské činnosti. Žalobce při vyplňování žádosti o úvěr mimo jiné zvolil bližší účel podnikatelského úvěru (z předepsaných možností vybral účel „na materiál/zboží“), přičemž bez aktivní volby účelu nebylo možné žádost o úvěr dokončit. Pokud žalobce uzavíral smlouvu o úvěru v úmyslu použít prostředky pro svou osobní potřebu, jedná se o nepoctivé jednání žalobce, kterým uvedl žalovanou v omyl a takové jednání by nemělo požívat právní ochrany.3. Žalovaná doplnila, že s žalobcem měla sjednány dvě smlouvy o podnikatelském úvěru, jednu ze dne 29. 2. 2024 pod č. , hodnota, a druhou ze dne 2. 4. 2024 pod č. , hodnota, , přičemž na smlouvu o úvěru č. , hodnota, obdržela od žalobce plnění toliko ve výši 3 604,80 Kč. Žalobce potvrdil, že měl s žalovanou sjednanou i smlouvu o úvěru č. , hodnota, a v této souvislosti doplnil svá tvrzení tak, že na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, mu byl poskytnut úvěr ve výši 3 000 Kč, na který žalované zaplatit částku 3 604,80 Kč a na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, mu byl poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč, na který žalované zaplatil částku 24 605 Kč. Celkem tak úvěry přeplatil o 13 209,80 Kč (604,80 Kč + 12 605 Kč) s tím, že tuto částku spolu s příslušenstvím nadále žádá po žalované k vrácení a ve zbylé výši 8 385,20 Kč vzal žalobu zpět (co do částky 8 385 Kč podáním ze dne 6. 3. 2026 a co do částky 0,20 Kč na jednání konaném dne 10. 3. 2026).4. Soud na základě úkonu částečného zpětvzetí žaloby řízení co do částky 8 385,20 Kč s odpovídajícím příslušenstvím zastavil a rozhodoval tak jen o zbylém předmětu řízení ve výši 13 209,80 Kč s příslušenstvím.5. Ze shodných tvrzení účastníků, která mezi nimi nebyla sporná, vzal soud za svá skutková zjištění, že žalobce na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, obdržel od žalované částku 3 000 Kč a uhradil jí celkem částku 3 604,80 Kč a dále, že na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, žalobce obdržel od žalované částku 12 000 Kč a uhradil jí celkem částku 24 605 Kč.6. Z provedených důkazů učinil soud následující skutková zjištění:7. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 29. 2. 2024 sjednána distančně smlouva označená jako smlouva o podnikatelském úvěru č. , hodnota, , kterou se žalovaná zavázala poskytnout žalobci označenému jako podnikatel úvěr ve výši 3 000 Kč na financování jeho podnikatelských aktivit, bez omezení konkrétního podnikatelského účelu úvěru a žalovaný se zavázal úvěr žalobkyni vrátit do 13. 3. 2024 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 % denně z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru.8. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 2. 4. 2024 sjednána distančně smlouva označená jako smlouva o podnikatelském úvěru č. , hodnota, , kterou se žalovaná zavázala poskytnout žalobci označenému jako podnikatel úvěr ve výši 12 000 Kč na financování jeho podnikatelských aktivit, bez omezení konkrétního podnikatelského účelu úvěru a žalovaný se zavázal úvěr žalobkyni vrátit do 10. 6. 2024 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 % za každý den čerpání úvěru.9. Z výpisu z živnostenského rejstříku žalobce soud zjistil, že žalobce disponoval od 26. 1. 2024 do 17. 3. 2025 jednou ohlašovací volnou živností a od 20. 2. 2024 do 17. 3. 2025 jednou živností koncesovanou.10. Ze vzorového formuláře žádosti o úvěr soud zjistil, že formulář žádosti o úvěr u žalované je nazván „podnikatelská půjčka“, vyžaduje vyplnit žadatelovo jméno, příjemní, datum narození, rodné číslo, číslo občanského průkazu, IČO, e-mail, měsíční příjem a zvolit z předepsaných možností účel úvěru např. „na materiál/zboží“.11. Z výpisu z obchodního rejstříku žalované soud zjistil, že žalovaná měla v období od 10. 4. 2017 do 27. 1. 2026 zapsán jako předmět podnikání „poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru“.12. Z předžalobní výzvy ze dne 26. 2. 2025 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovanou před podáním žaloby k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 21 595 Kč a to ve lhůtě 7 dnů. Z doručenky datové zprávy soud zjistil, že předžalobní výzva byla žalované doručena dne 27. 2. 2025.13. Důkazy soud hodnotil jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti. Skutková zjištění z nich učiněná vytvořila společně s těmi nespornými propojený celek událostí představující skutkový stav věci. V řízení nebylo zavdáno k pochybnostem o pravosti a pravdivosti provedených listinných důkazů. Ostatními provedenými důkazy nebyly prokázány žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí. Zbylé důkazní návrhy soud zamítl pro nadbytečnost.14. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci:15. Mezi účastníky byly sjednány dvě smlouvy o podnikatelském úvěru, na jejichž základě byly žalobci poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a sám žalobce vůči žalované pak uhradil částku 28 209,80 Kč. Žalobce o oba úvěry požádal žalovanou distančně vyplněním formuláře o poskytnutí podnikatelského úvěru na webových stránkách žalované, kam zadal své jméno, příjemní, datum narození, rodné číslo, číslo občanského průkazu, IČO, e-mail, měsíční příjem a zvolil z předepsaných možností účel úvěru např. „na materiál/zboží“. Žalobce byl v době sjednání smluv držitelem dvou živnostenských oprávnění a žalovaná měla jako předmět podnikání zapsáno „poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru“. Žalobce dopisem ze dne 26. 2. 2025, doručeným dne 27. 2. 2025, vyzval žalovanou, aby mu ve lhůtě 7 dnů vydala peněžní prostředky nad rámec těch, které mu poskytla.16. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:17. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.18. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.19. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitel