Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 26 628 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovaným a společností , právnická osoba, byla dne 25. 1. 2025 smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které byla žalovanému poskytnut úvěr nejprve ve výši 8 000 Kč, následně v celkové výši 22 000 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla vyhodnocena dle jeho tvrzení o příjmech a výdajích, lustrací v registrech a úvěrové historie. Současně žalovaný prohlásil, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči třetí osoba či že by byl evidován v databázích dlužníků nebo databázích pro tvorbu úvěrové historie. Úvěr měl být splacen do 30. 3. 2025, žalovaný se však dostal do prodlení a dosud neuhradil na jistině ve výši 22 000 Kč a smluvním úroku ve výši 4 628 Kč nic, i když byl o úhradu žalobkyní, na kterou byla pohledávka za žalovaného postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024, vyzýván.2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav:4. Ze smlouvy o úvěru číslo , hodnota, ze dne 25. 1. 2025 a z obchodních podmínek Zaplo finance, s.r.o. pro poskytování úvěrů splatných jednorázově (SPL 2019–08–29) bylo zjištěno, že mezi společností , právnická osoba, a žalovaným byla distančním způsobem uzavřena smlouva na úvěr ve výši 8 000 Kč, který měl být uhrazen do 24. 2. 2025. Součástí smlouvy byly obchodní podmínky.5. Z dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru číslo , hodnota, ze dne 31. 1. 2025 soud zjistil, že výše úvěru z předmětné smlouvy o úvěru byla stanovena na částku 16 000 Kč6. Z dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru číslo , hodnota, ze dne 4. 2. 2025, bylo zjištěno, že výše úvěru z předmětné smlouvy o úvěru byla stanovena na částku 22 000 Kč7. Z výpisu z běžného účtu s příchozí platbou v částce 0,01 Kč dne 1. 3. 2024, bylo z jištěno, že z účtu č. , č. účtu, s názvem žalovaného byla na účet připsána částka 0,01 Kč se zprávou „identifikace klienta pro ucel poskytnuti uveru od , právnická osoba8. Z výpisu z běžného účtu s odchozí platbou v částce 8 000 Kč dne 25. 1. 2025 a z potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě číslo , hodnota, soud zjistil, že na účet č. , č. účtu, byla dne 25. 1. 2025 zaslána částka 8 000 Kč.9. Z výpisu z běžného účtu s odchozí platbou v částce 8 000 Kč dne 31. 1. 2025 a z potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě číslo , hodnota, soud zjistil, že na účet č. , č. účtu, byla dne 31. 1. 2025 zaslána částka 8 000 Kč.10. Z výpisu z běžného účtu s odchozí platbou v částce 6 000 Kč dne 4. 2. 2025 a z potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě číslo , hodnota, soud zjistil, že na účet č. , č. účtu, byla dne 4. 2. 2025 zaslána částka 6 000 Kč.11. Z předžalobní výzvy k okamžité úhradě dluhu ze dne 30. 3. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky dne 30. 3. 202512. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024, ze seznamu postoupených pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 8. 2025 a z potvrzení o podání doporučené zásilky ze dne 20. 8. 2025 pak bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaného byla postoupena na žalobkyni, o čem byl žalovaný informován dne 15. 8. 2025.13. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.15. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.16. Podle § 2 odst. 3 věty prvé zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vázaným spotřebitelským úvěrem je spotřebitelský úvěr, který je vázaný na koupi zboží nebo poskytnutí služby, s výjimkou spotřebitelského úvěru na bydlení.17. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet18. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.19. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle ust. § 87 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.20. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, platí, že: „Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“21. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. , spisová značka, , pak bylo dovozeno, že : „Je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá.“22. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2025, sp. zn. , spisová značka, má spotřebitel povinnost tvrdit a prokázat, jaká je doba přiměřená jeho možnostem k vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru.23. Na základě shora uvedeného, po zhodnocení všech uvedených důkazů jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém a právním stavu věci: mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla v elektronické podobě uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , která je svou povahou spotřebitelskou smlouvou ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru pak bylo povinností žalobkyně, resp. právního předchůdce žalobkyně posoudit před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy o úvěr úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně pouze tvrdila, že k posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany právního předchůdce žalobkyně došlo, když ten vycházel z tvrzení žalovaného o jeho příjmech a výdajích, z provedené lustrace v daných registrech a z úvěrové historie. K tomuto tvrzení však nedoložila žádné důkazy, přičemž z důvodu nedostavení se žalobkyně k nařízenému jednání nemohlo být přistoupeno k poučení ze strany soudu podle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.). Na základě toho tak soud má za to, že předmětná smlouva o úvěru je absolutně neplatná dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V řízení bylo současně prokázáno, že na účet žalovaného byly poskytnuty částky 6 000 Kč, 8 000 Kč a 8 000 Kč dle předmětné spotřebitelské smlouvy. Žalovaný má tak povinnost vrátit žalobkyni tuto poskytnutou jistinu, a to dle ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jako specifické bezdůvodné obohacení. Soud mu proto uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 22 000 Kč (výrok I. tohoto rozsudku) a zbylé nároky žalobkyně pak soud zamítl včetně zákonného úroku z prodlení (výrok II. tohoto rozsudku).24. Ohledně zákonných úroků z prodlení soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , dle kterého ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelské smlouvě je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci neprověřených úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších poplatků a úroků, navíc v nové době splatnosti, která je buď dohodnuta mezi stranami nebo v případě sporu určena soudem a neodvisí od výzvy věřitele ale od možností a schopností dlužníka (žalovaného). Nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1968 o. z. a § 1970 o. z. tak věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka se splacením poskytnuté jistiny. Protože mezi účastníky k dohodě o splatnosti povinnosti vrátit poskytnutou jistinu nedošlo a žalovaný ji nevrátil ani na výzvu žalobkyně, vyšel soud z toho, že mezi účastníky je spor o stanovení této splatnosti a fakticky ji určil až svým rozhodnutím. S ohledem tedy na to, že dosud nenastala splatnost zbývající části jistiny, nemohl (prozatím) nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení vzniknout.25. S ohledem na nečinnost žalovaného soud nemohl učinit žádná skutková zjištění k jeho aktuálním příjmovým a majetkovým poměrům, tj. k možnostem žalovaného vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelného úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2025 sp. zn. , spisová značka, ), proto byla splatnost stanovena v souladu s obecnou třídenní pariční lhůtou (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Řízení bylo vedeno o zaplacení částky 26 628 Kč s příslušenstvím, přičemž soud přiznal žalobkyni částku 22 000 Kč. Žalobkyně tedy byla úspěšná co do částky 22 000 Kč (tj. 83 %), co do zbývajícího předmětu řízení v částce 4 628 Kč pak byl úspěšný žalovaný (tj. 17 %), Přiznaná částka nákladů řízení ve výši 4 861,56 Kč tak představuje 66 % (rozdíl úspěchu žalobkyně představující 83 % a úspěchu žalovaného představující 17 %). 100 % nákladů řízení žalobkyně by bylo představováno částkou 7 366 Kč tvořenou zaplaceným soudním poplatkem v částce 1 066 Kč a náklady zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 22 000 Kč sestávající z částky 1 980 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 písm. h) a. t. (převzetí zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, sepis žaloby), včetně třech paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ).