Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalované zaplacení částky 3 690 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaná dne 01.10.2009 splnila svoji oznamovací povinnost, když oznámila žalobkyni, že se stala vlastníkem televizního přijímače. Výše televizního poplatku činila 135 Kč (do 30. 4. 2025) od 1. 5. 2025 částku 150 Kč měsíčně se splatností nejpozději do 15. dne měsíce. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou televizního poplatku za dobu od května 2023 do července 2025 v celkové výši 3 690 Kč, a i přes výzvu dosud dlužnou částku neuhradila.2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila.3. Účastníci byli vyzváni, aby sdělili soudu v určené lhůtě, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s poučením, že pokud se nevyjádří, má soud za to, že nemají proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), a § 115a o. s. ř). Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaná na výzvu soudu nereagovala, a soud má tedy za to, že nemá proti postupu podle § 115a o. s. ř. žádné námitky. Soud tak věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a rozsudek veřejně vyhlásil., právnická osoba, dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o.s.ř. tedy na jistině 10 000 Kč, jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.5. Na základě předložených listinných důkazů soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci:6. Žalovaná se přihlásila jako poplatník televizních poplatků od října roku 2009. Žalovaná však porušila svoji povinnost hradit televizní poplatek v měsíční výši 135 Kč, resp. s účinností od 1. 5. 2025 v měsíční výši 150 Kč, a to rovněž za žalované období od 5/2023 do 7/2025, tj. celkem za 27 měsíců. O úhradu dluhu na televizním poplatku byla žalovaná výzvou ze dne 24. 9. 2025 upomenuta a byla ji stanovena lhůta 15 dnů k úhradě dlužné částky. Žalovanou nebylo tvrzeno, tím méně prokázáno, že pohledávku žalobkyně již, byť z části, zaplatila.7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:8. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná se v říjnu 2009 přihlásila do evidence televizních poplatníků vedené žalobkyní podle § 8 odst. 1 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů (dále jen „zákon č. 348/2005 Sb.“) Jako poplatník televizního poplatku ve smyslu § 3 odst. 2 téhož zákona byla povinna hradit televizní poplatek žalobkyni (§ 7 odst. 1 zákona č. 348/2005 Sb.), a to nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce (§ 7 odst. 2 zákon č. 348/2005 Sb.). Měsíční výše televizního poplatku činila podle § 6 zákona č. 348/2005 Sb. do 30. 4. 2025 částku 135 Kč, od 1. 5. 2025 pak částku 150 Kč. Dlužné televizní poplatky za období od května 2023 do července 2025 proto činí celkem 3 690 Kč, sestávající se z 24 měsíčních plateb po 135 Kč a 3 měsíčních plateb po 150 Kč. Žalobkyně dále prokázala, že žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky, žalovaná však ani přes tuto výzvu televizní poplatky za sledované období neuhradila.9. Vzhledem k tomu, že žalovaná svoji poplatkovou povinnost řádně a včas nesplnila, když na televizních poplatcích za období od května 2023 do července 2025 doposud žalobkyni ničeho nezaplatila, dostala se podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) s jejich platbou do prodlení a vedle samotného dluhu na televizních poplatcích ve výši 3 690 Kč je povinna žalobkyni z uvedené částky zaplatit v souladu s § 1970 o. z. i zákonný úrok z prodlení ve výši řídící se § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně svůj nárok na zákonný úrok z prodlení kapitalizovala, a to od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku (16. den každého dlužného měsíce) do dne vyhotovení žaloby (8. 5. 2026).10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a paušální náhrady hotových výdajů ve výši 200 Kč za dva úkony (předžalobní výzva a písemné podání ve věci) dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 1 a 3 písm. a) a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, když řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, který žalobkyně opakovaně uplatňuje ve skutkově i právně obdobných věcech, a uplatněné peněžité plnění nepřevyšovalo 50 000 Kč.11. Pro úplnost soud dodává, že náklady na právní zastoupení žalobkyně nelze v daném případě považovat za účelně vynaložené ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Otázkou náhrady nákladů zastoupení v případě zastoupení některých účastníků advokátem se opakovaně zabýval Ústavní soud i Nejvyšší soud. V nálezu ze dne 24. 7. 2013 sp. zn. I. ÚS 3344/12 se Ústavní soud zabýval specifickým postavením žalobkyně, připustil, že činnost žalobkyně není výkonem veřejné moci, nicméně na poli svého působení se těší výsadnímu postavení a lze tak na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. Dle Ústavního soudu by náklad na zastoupení žalobkyně advokátem bylo možno považovat za účelně vynaložený pouze výjimečně, v případech mimořádně složitých, kdy bude např. předmětem sporu problematika, která nepředstavuje běžnou agendu žalobkyně, případně se bude jednat o právní problematiku specializovanou, obtížnou, dosud neřešenou, problematiku s mezinárodním prvkem, vyžadující znalosti cizího práva, jazykové znalosti apod. (viz např. nález ze dne 13. 5. 2013, sp. zn. IV. ÚS 2049/11, bod 23, a nález ze dne 9. 12. 2010, sp. zn. II. ÚS 1215/10). Tak tomu však v daném případě není. V projednávané věci byl předmětem řízení televizní poplatek, v řízení se nevyskytlo nic, co by průběh řízení skutkově či právně zkomplikovalo či ztížilo. Proto soud postupoval ve smyslu nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3344/12 a nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů vzniklých zastoupením advokátem.