19 C 113/2019-185 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nájemní smlouvy, která byla uzavřena mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále i jako„ Nájemní smlouva“). Předmětem Nájemní smlouvy byl nájem dopravního prostředku, konkrétně motorové vozidlo [anonymizována dvě slova], VIN: [anonymizováno], [registrační značka], kdy žalovaný se zavázal platit za nájem vozidla částku 2 300 Kč plus DPH v zákonné sazbě za každý den pronájmu předmětného vozidla. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 31. 7. 2015 do 30. 6. 2019 včetně. Žalovaný nezaplatil společnosti [právnická osoba] nájemné za období od 27. 3. 2016 do 31. 7. 2016 včetně v celkové výši 126 500 Kč. Dále žalovaný nezaplatil společnosti [právnická osoba] spoluúčast na dopravní nehodě tohoto pronajatého vozidla ze dne 1. 12. 2015 ve výši 10 000 Kč, k níž se zavázal uzavřením Nájemní smlouvy. Dále z nájemní smlouvy vyplýval smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně za každý i započatý den prodlení. Pohledávka za žalovaným byla z [právnická osoba] postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 2. 2018 (dále i jako„ Postoupení“). Žalovaný vozidlo užíval ke svému podnikání, kdy 18. 4. 2016 vznikla žalovanému koncese, konkrétně provozoval smluvní přepravu či taxislužbu. Z příjmových pokladních dokladů a dodatků k nájemní smlouvě vyplývá, že žalovaný předmětné vozidlo užíval. Z rozpisů pronájmu je patrné, že žalovaný byl ze strany právní předchůdkyně žalobce seznámen s tím, že má vozidlo v nájmu v rozvrhnutých termínech. Předmětná nehoda je prokázána potvrzením o účasti na dopravní nehodě ze dne 12. 8. 2015, dále je možno jí prokázat i zakázkovým listem týkajícím se opravy vozu. 3. Žalovaný se bránil tím, že Nájemní smlouva je absolutně neplatná pro zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 588 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále i jako „o. z.“) anebo minimálně neplatná pro rozpor se zákonem a jeho účelem ve smyslu § 580 o. z. Žalovaný nadto odevzdal předmět„ nájmu“ (motorové vozidlo) k rukám společnosti [právnická osoba] již dne 19. 4. 2016, kdy od tohoto data žalovaný s předmětným vozidlem nedisponoval. Žalovaný měl ke dni 19. 4. 2016 uhrazeny i veškeré platby vůči společnosti [právnická osoba] z důvodu užívání motorového vozidla v jednotlivých dnech. [příjmení] požadavek nájemného ve výši 126 500 Kč za období, kdy žalovaný již předmět nájmu neužíval, je v rozporu s dobrými mravy. Motorové vozidlo bylo vráceno společnosti [právnická osoba] každý den, kdy měl žalovaný vůz v držení, žalovaný tak nikdy neměl vůz v dočasném užívání ve smyslu § 2201 o. z. Žalovaný nemohl užívat motorové vozidlo dle své libosti, ale pouze za účelem, který byl pevně dán, a tím bylo plnění závislé práce. Žalovaný tak nikdy neměl užívací právo k vozidlu, nikdy s ním nemohl nakládat jako nájemce, jako dočasný uživatel věci. Byl pouhým držitelem. Nebyl tedy naplněn jeden z pojmových znaků nájmů – užívání, jelikož žalovaný byl pouhým detentorem motorového vozidla. Smlouva tak byla v rozporu se smyslem a účelem občanského zákoníku, konkrétně ustanovení o nájmu. Byť Nájemní smlouva byla jako nájemní smlouva označována, tak její obsah byl jiný, přitom je zapotřebí smlouvu posuzovat dle jejího obsahu. Nebyl daná ani dočasnost užívání vozidla, jelikož žalovaný musel motorové vozidlo odevzdat pronajímateli každý den, kdy ho užíval. [právnická osoba] nadto určovala, v jaký den a od kdy do kdy bude mít žalovaný vozidlo k dispozici a rovněž, kam s vozidlem pojede, koho a kam bude odvážet či přivážet, jaké při tom bude mít na sobě žalovaný oblečení a jak bude vozidlo označeno. Jinými slovy společnost [právnická osoba] zadávala pracovní úkoly, které žalovaný plnil a ke kterým vozidlo potřeboval. Nájemní smlouva tak byla neplatná, neboť docházelo k jednání v rozporu se zákonem, kdy žalovaný vykonával závislou práci pro [právnická osoba] [anonymizováno]. a později [právnická osoba], které byly ovládány panem [jméno] [příjmení] Pan [příjmení] [příjmení] byl tedy jednatelem [právnická osoba] [anonymizováno]., kde byl v podstatě„ zaměstnavatelem“ a rovněž byl jednatelem společnosti [právnická osoba], kde byl v podstatě„ pronajímatelem“. Pan [anonymizováno] je rovněž jednatelem společnosti [právnická osoba], tedy žalobce. [příjmení] žalovaný mohl vůbec závislou práci vykonávat, pak dostával za tímto účelem předmětné vozidlo jako„ služební“ od společnosti [právnická osoba] Žalovaný tak vykonával pro [právnická osoba] s.r.o. závislou práci a zároveň byl nucen uzavřít Nájemní smlouvu a za používání motorového vozidla odevzdávat část finančních prostředků panu [příjmení], resp. jím ovládaným společnostem, a to přesto, že vozidlo potřeboval k výkonu závislé práce. Propojenost závislé práce a nájmu prokazuje i datum předmětných smluv, neboť obě smlouvy byly ujednány na dobu určitou končící dne 30. 6. 2019, i když pracovní smlouva byla uzavřena až dne 1. 10. 2015 (o zhruba 2 měsíce později než Nájemní smlouvu). Žalovaný vykonával stejnou závislou práci pro [právnická osoba] [anonymizováno]. (rovněž ovládanou panem [příjmení]) již od června roku 2015, což je doloženo existencí výplatních pásek z daného období. Žalovaný jako zaměstnanec [právnická osoba] s.r.o. zajišťoval dopravu hotelových klientů obou pražských hotelů [příjmení] ([příjmení] [anonymizováno] na adrese [adresa] adrese [adresa]). O smlouvách uzavřených mezi společnostmi [právnická osoba] a [právnická osoba] s hotely [příjmení] nemá žalovaný přehled, ale klienty hotelů [příjmení] musel vozit ve směnách, kdy se střídal krátký a dlouhý týden (15 dní v měsíci), a to s vozidly od [právnická osoba] V jednom vozidle od [právnická osoba] se střídali vždy dva zaměstnanci – jeden měl dlouhý a druhý krátký týden a následně naopak. Nadto v Nájemní smlouvě bylo určeno, že„ nájemce“ může vozidlo užívat toliko dle rozpisu, tedy ne dle vlastní vůle a nadto období, kdy mohl„ nájemce“ vozidlo užívat předně korespondovalo s obdobím, kdy konkrétní„ nájemce“ byl zrovna v zaměstnání. Pracovní den žalovaného vypadal tak, že si žalovaný vyzvedl vozidlo vždy u pana [příjmení], resp. v garážích hotelu [příjmení] na adrese [adresa], a následně s tímto vozidlem jel před hotely [příjmení] dle požadavků [právnická osoba] [anonymizováno]. či případně rovnou dle požadavků hotelu [příjmení] přivážet či odvážet hotelové hosty. Po skončení směny žalovaný vozidlo zase odevzdal v garážích hotelu [příjmení] na adrese [adresa]. Jediným důvodem proč žalovaný vozidlo„ užíval“, bylo to, aby s ním mohl vykonávat pracovní poměr pro [právnická osoba] [anonymizováno]., neboť na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 10. 2015 žalovaný pracoval pro [právnická osoba] [anonymizováno]. jako řidič. O tom, že se nejednalo v případě Nájemní smlouvy o nájemní vztah, svědčí i to, že žalovaný musel mít na sobě při„ užívání“ vozidla pracovní dress code – bílou košili s kravatou, na níž bylo logo společnosti [právnická osoba] Pokaždé, když žalovaný vozidlo„ užíval“ tak byl s tímto vozidlem v zaměstnání a vykonával pracovní úkoly, proto byl oblečen v pracovním oděvu a musel na sobě mít označení se svým jménem. Společnosti ovládané panem [příjmení] tak zneužily slabšího postavení žalovaného, který není práva znalou osobou, a donutily jej uzavřít výše uvedené smlouvy a vykonávat závislou práci v tomto protiprávním režimu. Žalovaný poté, co byl od právně znalé osoby srozuměn o protiprávnosti takovéhoto postupu, odmítl pokračovat ve vykonávání závislé práce za takovýchto podmínek a trval na uzavření pracovního poměru odpovídajícího veškerým náležitostem popsaným v platném zákoníku práce. Toto [právnická osoba] [anonymizováno]. odmítla. Ze strany [právnická osoba] s.r.o. došlo následně k jednostrannému jednání označenému jako„ okamžité rozvázání pracovního poměru“ k datu 27. 4. 2016 s odkazem na již neplatný zákoník práce, které bylo žalovanému doručeno. Žalovaný tak považoval věc za vypořádanou a skončenou. Žalovaný rovněž považuje Nájemní smlouvu za neplatnou zejména proto, že: (i) je neplatná taková nájemní smlouva, kdy zaměstnavatel poskytuje zaměstnanci služební vozidlo pro výkon závislé práce a zároveň si za tuto skutečnost, že zaměstnanec pro něj vykonává závislou práci, byť ve vozidle zaměstnavatele, nechává hradit nájemné, (ii) dobrým mravům se příčí i takové ustanovení nájemní smlouvy, které nutí nájemce hradit takto vysoké nájemné, přestože předmět nájmu je již dávno odevzdán zpět pronajímateli, (iii) nebyly dány pojmové znaky nájemního vztahu, tj. dočasnost a možnost předmět nájmu svobodně užívat, neboť se o nájem vůbec nejednalo. Výše uvedené postupy však byly ve společnostech ovládaných panem [příjmení] zcela běžné. V rámci dobrých mravů žalovaný poukazuje na nález Ústavního soudu ČR sp. zn. II.