28 C 255/2018-282 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost odstranit z pozemku [adresa] nacházejícího se v k.ú. [obec] stavbu plotu z dřevěných planěk, ocelových sloupků a betonové podezdívky, a to ve lhůtě do patnácti dnů od právní moci rozsudku. 2. Žalobkyně uvedla, že je výlučnou vlastnicí pozemku [parcelní číslo], jehož součástí je stavba, ve které bydlí. Sousedící pozemek [parcelní číslo] vlastní žalovaná (na pozemku se nachází její obydlí). Žalobkyně uvedla, že v části pozemku blíže k ulici [ulice] je vlastnická hranice mezi oběma pozemky dvakrát zalomena. Žalobkyně dále uvedla, že v průběhu 90. let 20. stol. žalovaná prováděla přestavbu svého domu nacházejícího se na sousedním pozemku [parcelní číslo], přičemž zbudovala nové oplocení z dřevěných planěk, ocelových sloupků a betonové podezdívky, které ovšem v části blíže k ulici [ulice] vlastnickou hranici (její zalomení) nerespektuje, je vystavěno prakticky v přímce a zasahuje do pozemku žalobkyně [parcelní číslo]. Během jednání konaného dne [datum] a během místního šetření konaného dne [datum] žalobkyně uvedla, že ke zbudování předmětného oplocení došlo buďto v 90. letech 20. stol. anebo v roce 2002 (přesné časové období, kdy ke stavbě sporného oplocení mělo dojít, žalobkyně v průběhu řízení neidentifikovala). Předmětem žaloby je pouze část oplocení s podezdívkou. 3. Dle slov žalobkyně žalovaná plot takto vystavěla, přestože věděla, že tato stavba nerespektuje vlastnickou hranici mezi pozemky p. [číslo] oproti lokalizaci původního oplocení to nové posunula blíže k domu žalobkyně. Není pravdou, že by byla lokalizace oplocení na předmětném místě neměnná již od roku 1988. V jednom konkrétním místě je pak odstup mezi oplocením a domem žalobkyně natolik úzký, že nelze efektivně provádět údržbu domu žalobkyně nacházejícího se na pozemku [parcelní číslo]. Až do předmětné přestavby oplocení mezi pozemky na inkriminovaném místě respektovalo vlastnickou hranici mezi pozemky a její zalomení a bylo tvořeno pouze sloupky a nataženým pletivem bez podezdívky. Poté, co žalobkyně změnu trasy oplocení zjistila, nedělo se nějakou dobu nic. Žalobkyně začala tuto situaci oficiálně řešit v roce 2015 a 2016 komunikací se žalovanou i prostřednictvím Úřadu městské části [obec a číslo], jelikož zjistila, že žalovaná plánuje stavební úpravy jejího domu a argumentuje předmětným oplocením jako správnou vlastnickou hranicí. Žalovaná musela dle názoru žalobkyně vědět o faktickém průběhu vlastnické hranice (zalomení této hranice), neboť stavebnímu úřadu v rámci několikerých žádostí o stavební povolení (například v letech 1991, 1997, 2002, 2015 nebo v roce 2019) předkládala dokumentaci, ze které je zalomení vlastnické hranice v inkriminovaném místě jednoznačně patrno. O skutečném průběhu vlastnické hranice se žalovaná musela dozvědět nejspíše již v roce 1989. Zalomení si musela být vědoma i žalovaná, což vylučuje její dobrou víru, resp. poctivou držbu předmětné části pozemku, která je přeplocena v neprospěch žalobkyně. Žalobkyně odkazovala také na znalecký posudek z roku 1988, kterým byl oceňován pozemek [parcelní číslo], v němž bylo předmětné oplocení popsáno jako oplocení ze železobetonových sloupků a napjatého pletiva a o podezdívce v něm nebyla řeč. V podezdívce jsou navíc zabudovány (zabetonovány) ocelové sloupky, přičemž původní znalecký posudek z roku 1988 hovořil o plotu zbudovaném pouze ze železobetonových sloupků. [příjmení] po těchto původních sloupcích však v podezdívce absentují a dle současného stavu podezdívky tedy lze uzavřít, že se v ní žádné železobetonové sloupky nikdy nenacházely – tato podezdívka tedy musela být vystavěna až po roce 1988. 4. Žalobkyně také poukazovala na to, že terén mezi oběma pozemky byl historicky pozvolně svažitý a mezi oběma pozemky nebyl takový jednorázový zlom, jako je tomu v nynější době (to dle žalobkyně vyplývá mj. z dokumentace Ing. [jméno] [příjmení] z roku 1990). Tento jednorázový výškový zlom představuje podezdívka předmětného oplocení, která se na místě dříve nenacházela. Z hlediska výškového profilu je současný stav takový, že pozemek žalované je v rovině – žalovaná v daném místě navýšila terén směrem k pozemku žalobkyně, aby byl vodorovný. Funkci opěrného prvku pak plní předmětná podezdívka. Při přestavbě sporného plotu žalovaná prováděla šalování a rozsáhlé terénní úpravy, které svažitost na jejím pozemku vyrovnaly, a vystavěla také předmětnou podezdívku pod novým oplocením, kterou z hlediska lokalizace vědomě a bez souhlasu žalobkyně posunula směrem k jejímu domu tak, že nebyla respektována vlastnická hranice mezi oběma pozemky, jako tomu bylo dříve. Mezi léty 1988 a 2002 pak došlo také k ubourání stavby na pozemku žalované, která původně tvořila část hranice mezi pozemky. Tato demolice implikovala nutnost stavby nového oplocení. V proluce mezi domem žalobkyně a garáží byla zbudována zeď, na kterou navazuje sporný plot. Při výstavbě žalovaná původně zalomené oplocení narovnala tím, že plot z hlediska lokalizace na sporném místě posunula v jiné trase, a to v neprospěch žalobkyně. Jestliže žalovaná zbudovala zeď, na kterou sporný plot navazuje, musela zbudovat právě i předmětné sporné oplocení včetně podezdívky. Zalomení vlastnické hranice je historicky evidentní a neměnné a zalomený tedy musel být i původní plot. Žalovaná pak na místě prováděla i neohlášenou a nepovolenou stavební činnost (výstavba zdi tvořící část oplocení mezi pozemky, výstavba pergoly, kterou žalovaná následně odstranila, realizace zámkové dlažby na pozemku žalované v části přiléhající ke spornému oplocení). Důvodem výstavby nového oplocení včetně podezdívky a posunutí oplocení směrem k domu žalobkyně byla i snaha žalované o zajištění většího komfortu na jejím pozemku co se týče parkování automobilu a manipulačního prostoru. 5. V roce 2017 probíhalo na pozemcích šetření stavebního úřadu, v roce 2019 žalovaná žalobkyni také mj. nabídla odkup předmětné části jejího pozemku, v únoru 2020 proběhlo i geodetické zaměření vlastnické hranice na místě samém. V průběhu soudního řízení proběhly i snahy o mimosoudní vyřešení sporu. Žalobkyně v tomto kontextu uvedla, že umístění sporné podezdívky pro ni představuje problém, ale že i přesto je ochotna případně podezdívku zachovat a dotčenou část svého pozemku žalované postoupit. Nutným předpokladem pro žalobkyni však je zajištění a provedení hydroizolačních prací v té části jejího domu, ke které nejvíce přiléhá předmětné oplocení. 6. Žalovaná uplatněný nárok odmítla a navrhnula zamítnutí podané žaloby. Žalovaná popřela tvrzení žalobkyně, že by měla kdykoliv zbudovat nové oplocení včetně podezdívky. V 90. letech 20. stol. žalovaná pouze vystavěla zeď, která je umístěna mezi stavbou garáže a sporným oplocením s betonovou podezdívkou, a spornému oplocení s podezdívkou se vůbec nevěnovala. Zeď, kterou žalovaná v 90. letech 20. stol. vystavěla, mj. také nerespektuje vlastnickou hranici a v tomto místě došlo naopak k přeplocení ve prospěch žalobkyně. V roce 2002 pak došlo ze strany žalované na její náklady k opravě sporného plotu s podezdívkou, jeho umístění však nebylo nikterak měněno. Opravovány byly pouze sloupky a pletivo bylo vyměněno za dřevěné plaňky, do podezdívky nijak zasaženo nebylo. Podezdívka se dle žalované pod sporným oplocením nachází minimálně od roku 1988, kdy žalovaná nabyla předmětnou nemovitost a žalovaná byla přesvědčena o tom, že podezdívka plotu mj. odděluje terénní nerovnost. Žalovaná odkazovala i na to, že historicky (v 50. letech 20. stol.) se hranice mezi pozemky jevila a byla zakreslena jako rovná, a že spor v tomto smyslu vyvstal až v roce 2016, přičemž již od 50. let 20. stol. bylo sporné oplocení rovné. K odhalení toho, že vlastnická hranice probíhá jinak, než je sporný plot umístěn, mohla dle žalované napomoci i digitalizace katastru nemovitostí. Žalovaná nezná přesný důvod následného zakreslení zakřivení vlastnické hranice, nicméně faktická poloha sporného plotu (jeho rovné umístění) plně odpovídá starému zakreslení v katastrálních mapách. 7. Žalovaná nepopřela, že by sporné oplocení nebylo částečně umístěno na pozemku žalobkyně, avšak trvala na tom, že o této skutečnosti nevěděla až do roku 2016, kdy podala na stavební úřad žádost o rozšíření svojí stavby. Do té doby žalovaná neměla důvod pochybovat o tom, že by sporné oplocení vlastnickou hranici nerespektovalo – ani sama žalobkyně v tomto kontextu nevznášela žádné námitky a upozornění. Z důvodu, že pozemek žalované je vyvýšen nad pozemek žalobkyně, měla žalovaná za to, že její pozemek sahá až k vybudovanému oplocení. Na faktický průběh vlastnické hranice byla žalovaná upozorněna až žalobkyní v roce 2016, do té doby jí žádnou podobnou informaci nesdělil ani stavební úřad. Z těchto důvodů žalovaná namítla také vydržení předmětné části pozemku žalobkyně, a to právě v části sahající k vystavěnému oplocení s betonovou podezdívkou, neboť byla po celou dobu vlastnictví nemovitosti v dobré víře, že užívá vlastní majetek. Žalobky