18 EC 240/2012-58 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobce se, tehdy ještě pod původním názvem firmy [právnická osoba], svou žalobou, podanou ke zdejšímu soudu, dnem 25. 4. 2012, domáhal, po žalované, zaplacení shora uvedené částky, spolu s příslušenstvím, a to z titulu bezdůvodného obohacení, neboť tvrdil, že žalovaná se, na úkor žalobce, bezdůvodně obohatila, a to tím, že, mezi žalobcem a žalovanou byla, dne 9. 5. 2005, uzavřena smlouva o spolupráci, přičemž tato smlouva byla uzavřena jakožto smlouva inominátní, a to v souladu s ust. § 269, odst. 2, tehdy platného a účinného zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, a na základě čehož tak žalovaná byla oprávněna uzavírat, jménem a ve prospěch žalobce, leasingové smlouvy, a v důsledku čehož jí tedy, následně, vznikl nárok na zaplacení provizí, z takto uzavřených smluv. 2. Žalobce dále, ve shora uvedené souvislosti, tvrdil, že mu byla žalovanou vyfakturována dodatečná provize, za 1. kvartál roku 2005, ve výši 2 142 Kč, včetně DPH, a to fakturou č. FT2005/08/011, se splatností dne 23. 8. 2005. Žalobci byla dále vyfakturována žalovanou i dodatečná provize za 2. kvartál roku 2005, ve výši 63 400,15 Kč, včetně DPH, a to fakturou č. FT2005/08/012, se splatností dne 23. 8. 2005. Žalobci pak byla, opět žalovanou, vyfakturována i další provize – bonus – a tedy částka ve výši 105 330 Kč, včetně DPH, a to fakturou č. FT2005/10/021, se splatností dne 24. 10. 2005. Žalobci též byla, rovněž ze strany žalované, vyfakturována, za mimořádný bonus, dle zmiňované smlouvy, za období [číslo] 2005, částka ve výši 200 145 Kč, včetně DPH, a to fakturou č. FT2005/117028, se splatností dne 7. 12. 2005. Konečně pak ještě byla žalobci, ze strany žalované, vyfakturována i bonusová provize za 4. kvartál roku 2005, ve výši 36 770 Kč, včetně DPH, a to fakturou č. FT2006/01/001, se splatností dne 2.2.2006. 3. Ačkoliv žalovaná nebyla plátcem DPH, a v tomto řízení nebyl prokázán opak, tak, i přesto, však požadovala po žalobci zaplacení shora zmiňovaných provizí včetně DPH, takže tyto provize (bonusy) byly žalobcem uhrazeny, na základě faktur, vystavených žalovanou, vždy včetně DPH. 4. Předmětem tohoto sporu se tak stal nárok žalobce na vydání takto vzniklého bezdůvodného obohacení, a proto se tedy žalobce domáhal, po žalované, z titulu bezdůvodného obohacení, zaplacení částky v celkové výši 65 108,71 Kč, s příslušenstvím, neboť žalobcem byly ony částky, původně fakturované s DPH, na základě výše uvedených faktur, řádně zaplaceny. 5. Žalovaná se však k žalobě vůbec nikterak nevyjádřila a zůstala zcela nečinnou, když se ani k žádnému z obou jednání, konaných u podepsaného soudu (dne 8. 12. 2022 a dne 7. 3. 2023), nedostavila, a též se ani neomluvila, ač byla řádně obeslána. 6. Podepsaný soud tedy danou věc projednal dle ust. § 101, odst. 3, o. s. ř., a tedy v nepřítomnosti žalované, s tím, že soud ve věci provedl dokazování řadou listinných důkazů, když zjistil, že jednotlivé částky, které byly, z titulu DPH, fakturovány žalovanou, ač žalovaná plátkyní DPH, v té době, nebyla (a neexistuje zde ani žádný důkaz o opaku), dohromady tvoří žalovanou sumu (zjištěno z faktur, vystavených žalovanou, na žalobce, přičemž se jedná o tyto faktury: faktura č. FT2005/08/011, faktura č. FT2005/08/112, faktura č. FT2005/10/021, faktura č. FT2005/117028, faktura č. FT2006/01/001). 7. Žalovaná se vůči žalobě, tedy, nikterak nebránila a, vzhledem k tomu, že se k soudu nedostavila, pak tedy ani nemohla, případně, vyvrátit žalobní tvrzení, předestřená v tom smyslu, že, v rámci své fakturace, účtovala žalobci [příjmení], i když plátkyní DPH nebyla, když, na žalované, vlastně, spočívalo břemeno tvrzení i břemeno důkazní, a to v tom smyslu, že mohla tvrdit i prokazovat to, že, naopak, v dané době, plátkyní (např., i dobrovolnou) DPH byla a že, tedy, ony, již výše zmiňované, faktury byly vystaveny řádně a v souladu s platnými účetními předpisy, nicméně, žalovaná se však takové skutečnosti vůbec ani nesnažila tvrdit, natož aby se je snažila prokazovat. 8. Dále soud doplnil dokazování ještě i bankovními výpisy, ve spojení se shora specifikovanými fakturami, když se jednalo o bankovní výpisy předložené žalobcem, a z nichž soud zjistil, že Fakturou č. FT2005/08/011 byla žalovanou vyfakturována žalobci provize ve výši 2 142 Kč, přičemž, z toho, částka 342 Kč tvořila DPH. Tato provize byla žalované zaslána na její bankovní účet č. [bankovní účet]. Tuto skutečnost potvrzuje Výpis z běžného účtu žalobce - ze dne 26. 8. 2005, ze kterého vyplývá, že, dne 26. 8. 2005, byla na účet žalované - č. [bankovní účet], zaslána částka v celkové výši 2 142 Kč (zjištěno z Faktury č. FT2005/08/011 i z Výpisu z běžného účtu - [variabilní symbol]). 9. Fakturou č. FT2005/08/012 byla žalovanou vyfakturována žalobci provize – tedy částka v celkové výši 63 400,15 Kč, přičemž, z toho, částka 10 122,71 Kč tvořila DPH. Tato provize byla žalované zaslána, ze strany žalobce, na její bankovní účet č. [bankovní účet]. Tuto skutečnost potvrzuje Výpis z běžného účtu ze dne 29. 8. 2005, ze kterého vyplývá, že, dne 29. 8. 2005, byla, na účet žalované - č. [bankovní účet], zaslána částka v celkové výši 63 400,15 Kč (zjištěno z Faktury č. FT2005/08/012 a též i z Výpisu z běžného účtu - [variabilní symbol]). 10. Fakturou č. FT2005/10/021 byla žalovanou vyfakturována žalobci provize - a to ve výši 105 330 Kč, přičemž, z toho, částka 16 817 Kč tvořila DPH. Tato provize byla žalované zaslána, ze strany žalobce, na její bankovní účet č. [bankovní účet]. Tuto skutečnost potvrzuje Výpis z běžného účtu - ze dne 1. 11. 2005, ze kterého vyplývá, že dne 1. 11. 2005 byla, na účet žalované - č. [bankovní účet], zaslána celková částka – a to ve výši 105 330 Kč (zjištěno z Faktury č. FT2005/10/021 a též i z Výpisu z běžného účtu - [variabilní symbol]). 11. Fakturou č. FT2005/11/028 byla žalovanou vyfakturována žalobci i provize ve výši 200 145 Kč, přičemž, z toho, částka 31 956 Kč tvořila DPH. Tato provize byla žalované zaslána, ze strany žalobce, na její bankovní účet č. [bankovní účet]. Tuto skutečnost potvrzuje Výpis z běžného účtu - ze dne 8. 12. 2005, ze kterého vyplývá, že dne 8. 12. 2005 byla, na účet žalované - č. [bankovní účet], zaslána částka 200 145 Kč (zjištěno z Faktury č. FT2005/11/028 a též i z Výpisu z běžného účtu - [variabilní symbol]). 12. Fakturou č. FT2006/01/001 byla žalovanou vyfakturována žalobci rovněž i provize ve výši 36 770 Kč, přičemž, z toho, částka 5 871 Kč tvořila DPH. Tato provize byla žalované zaslána, ze strany žalobce, na její bankovní účet - č. [bankovní účet]. Tuto skutečnost potvrzuje Výpis z běžného účtu - ze dne 9. 2. 2006, ze kterého vyplývá, že dne 9. 2. 2006 byla, na účet žalované - č. [bankovní účet], zaslána částka 36 770 Kč (zjištěno z Faktury č. FT2006/01/001 a též i z Výpisu z běžného účtu - [variabilní symbol]). 13. Na základě takto doplněného dokazování tedy soud zjistil, že celkový součet všech částek DPH – viz výše – body [číslo] činí celkem 65 108,71 Kč, o kteroužto částku se tedy žalovaná, na úkor žalobce, obohatila, když onu částku 65 108,71 Kč žalobci vyfakturovala, a to za situace, kdy k tomu však chyběl zákonný důvod. 14. Soud tedy hodlal, především, s ohledem na shora popsané skutečnosti, a to v souladu s ust. § 118a, odst. 1 a 3, o. s. ř., poučit žalovanou, a to v souvislosti s případnou možností vyvrátit shora předestřená žalobní tvrzení, nicméně, takovou možnost však žalovaná nikterak nevyužila, jelikož, jak již bylo řečeno výše, tak žalovaná se k soudu vůbec nedostavila a též ani jinak se, vůči žalobním tvrzením, nebránila, takže soud opravdu nemohl žalovanou patřičně poučit a vyzvat ji k označení přiléhavých důkazních návrhů, a to za účelem případného vyvrácení shora zmiňovaných skutečností, v důsledku čehož tedy soud dospěl k závěru, že žalovaná neunesla své břemeno tvrzení a rovněž ani své důkazní břemeno, když, dle ustanovení § 118b, odst. 1, věta druhá, o. s. ř., pokud nebyla provedena příprava jednání podle § 114c, mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která jim byla poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech, významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností. 15. Dle ustanovení § 118b, odst. 1, o. s. ř., věta třetí, k později uvedeným skutečnostem a označeným důkazům smí soud přihlédnout, jen jde-li o skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků, které nastaly po přípravném jednání nebo které účastník nemohl bez své viny včas uvést. Občanský soudní řád je, pokud jde o sporná řízení, veden, mj., principem projednacím a principem koncentrace řízení. Podle ustanovení § 120, odst. 1, o. s. ř., jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení a soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede. Zásadně proto platí, že navrhování důkazů je věcí účastníků řízení. Práva účastníků a současně i zájem na projednání věci jsou pokryty poučovací povi