21 C 398/2022-23 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 21. 10. 2022 domáhá po žalované zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 12. 11. 2021 uzavřené mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“). Na základě smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit do 12. 12. 2021 a to včetně sjednaného úroku 4 600 Kč. Žalobkyně se žalobou domáhá neuhrazené jistiny 15 500 Kč a dále nesplaceného úroku 4 600 Kč, smluvních pokut 2 868 Kč a 2 712,50 Kč a paušálních náhrad nákladů na upomínání ve výši 150 Kč. Pohledávka byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9. 6. 2022. Žalovaná nezaplatila uvedené částky žalobkyni ani jejímu právnímu předchůdci a to ani na základě předžalobní upomínky ze dne 3. 10.2022 a žalobkyně se tedy žalobou domáhá uvedených částek a dále zákonného úroku z prodlení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání nařízenému na 15. 2. 2023 se bez omluvy nedostavila, ač jí byla žaloba spolu s předvoláním k jednání a s poučením o následcích nedostavení se doručena fikcí dne 6. 1. 2023 (§ 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)). Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř., věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující: 4. Dne 12. 11. 2021 byla mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Identitu žalované ověřil právní předchůdce žalobkyně na základě platby ve výši 1 Kč provedené z účtu žalované dne 3. 6. 2019. Na základě smlouvy byl žalované téhož dne bezhotovostně poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit do 12. 12. 2021 a to včetně sjednaného úroku 4 600 Kč (zjištěno ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 12. 11. 2021, obchodních podmínek právního předchůdce žalobkyně a z výpisů z účtu právního předchůdce žalobkyně ze dne 3. 6. 2019 a 12. 11. 2021) 5. Právní předchůdce žalovanou opakované vyzýval k úhradě dlužných částek. Žalobkyně však soudu nedoložila doručení těchto výzev žalované. (zjištěno z upomínky ze dne 26. 12. 2021, opakované výzvy ze dne 4. 1. 2022 a předžalobní výzvy ze dne 12. 1. 2022) 6. Dne 8. 12. 2021 byla mezi žalobkyní a právním předchůdcem žalobkyně uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, na jejímž základě byla dne 6. 6. 2022 uzavřena dílčí smlouva o postoupení pohledávek, jejímž předmětem byla i předmětná pohledávka za žalovanou. Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne 13. 6. 2022, který jí byl odeslán dne 14. 6. 2019, a zároveň byla vyzvána k úhradě dlužné částky 23 139,66 Kč do 30. 6. 2022 (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021, ze společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne 16. 6. 2022, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 13. 6. 2022 a výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 13. 6. 2022 včetně podacího archu 7. Žalovaná byla znovu vyzvána k úhradě dlužné částky výzvou před podáním žaloby ze dne 3. 10. 2022 (zjištěno z výzvy před podáním žaloby ze dne 3. 10. 2022 včetně podacího archu) 8. Žalovaná v řízení netvrdila ani neprokazovala, že by žalobkyni nebo jejímu právnímu předchůdci cokoliv uhradila. 9. Soud provedené důkazy hodnotil podle § 132 o. s. ř. a po právní stránce věc posoudil následovně: 10. Mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně byla dne 12. 11. 2021 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“), a ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. 11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Podle § 87 odst. 1 výše uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru pak dále platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Avšak Soudní dvůr EU ve svém rozsudku č. C -679/18, ze dne 5. 3. 2020, rozhodl, že je povinností vnitrostátního soudu,„ …aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 14. Soud je tedy s odkazem na uvedené rozhodnutí Soudního dvora EU povinen zkoumat ex officio, zda právní předchůdce žalobkyně dostál své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované. Ze žalobkyní předložených důkazů však nevyplývá, že by tuto povinnost splnil. Právní předchůdce žalobkyně ani neprovedl lustraci žalované v dostupných evidencích (ISIR, registr exekucí etc.) a neseznámil se s poměrem celkových měsíčních příjmů a nákladů žalované. Právní předchůdce žalobkyně tak úvěr žalované vyplatil, aniž by splnění podmínky úvěruschopnosti žalované jakýmkoliv způsobem ověřil a soud má tedy za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně na splnění této povinnosti zcela rezignoval. Nadto soud uvádí, že právní předchůdce žalobkyně ověřil i samotnou identitu žalované již v roce 2019 a předmětnou smlouvu se žalovanou uzavřel až 12. 11. 2021, přitom i v případě, že by právní předchůdce žalobkyně jakýmkoliv způsobem ověřoval úvěruschopnost žalované dva roky před uzavřením smlouvy, bylo by toto zcela bezvýznamné, když za dva roky nepochybně může dojít ke zcela zásadní změně majetkových a příjmových poměrů. 15. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně se k jednání nedostavila, a soud jí tak nemohl poučit ve smyslu § 118a o. s. ř., muselo být vycházeno pouze z předložených důkazů. 16. Dle § 588 věty prvé o. z., platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 17. Dle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 18. Soud má za prokázané, že žalovaná uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě jí byla vyplacena částka ve výši 20 000 Kč. V řízení ovšem nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně dostatečně zkoumal úvěruschopnost žalované. Ve světle již zmiňovaného rozsudku Soudního dvora EU č. C -679/18 ze dne 5. 3. 2020, tak soud z úřední povinnosti toto posoudil jako důvod způsobující absolutní neplatnost předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatila a je proto v souladu s § 2991 o. z. povinna žalobkyni částku 15 500 Kč vydat, když částku 4 500 Kč již žalobkyni uhradila. 19. O příslušenství pohledávky bylo rozhodnuto v souladu s § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Za počátek prodlení však soud určil den následující po lhůty (do 30. 6. 2022) stanovené k úhradě dluhu právním předchůdcem žalobkyně ve výzvě k úhradě ze dne 13. 6. 2022, která byla žalované odeslána dne 14. 6. 2022 a platí ohledně ní domněnka doby dojití ve smyslu § 573 o. z. třetí pracovní den po odeslání, tedy 17. 6. 2022 a lhůtu k úhradě v trvání 13 dní tedy soud považoval za přiměřenou. Žalovaná tedy měla dluh uhradit nejpozději do 30. 6. 2022 a od následujícího dne je v prodlení a žal